Letošní počítání omeru je stejně jako každoročně – – vždy zhruba v liturgickém mezidobí od velikonoc do svatoduší (tedy přesněji řečeno od Východu do svobody až k Dárku dárků) – svěřeno především důkladnému mytí rukou. Těch našich tělesných. Od duchovní špíny. Abychom ten Dárek nebrali do pacek nepřipravených.
Letos však, nevím jak se to semlelo, se do toho přimíchaly ještě i meditace bonusové. Totiž povídání s křesťany u nás na Šekelu. Na téma? Jak jinak, než kde se stala chyba. Není vyloučeno, že na to jeden detail z (nejen) omerového počítání pomůže najít zase trošičku světla.
Samotná bible končí svůj pokyn o počítání sedmi plných týdnů – přesněji řečeno dnů a týdnů tečkou. „Počtete sobě sedm téhodnů…“ A tečka. Určitě tu však není jen proto, aby se dalo „prvo-snopku“ dostatek času do žní. Vždyť slušný zemědělec by čas plnosti zrna určitě nepropásl. I kdyby se mu tohoto pokynu nedostalo. O agrikulturální nápovědu tedy určitě nepůjde.
Ostatně tóra málokdy cokoli doporučuje jenom proto, aby se lépe kočovalo nehostinnou pouští. Vždycky to má nějaký rozměr dárku a obohacení nejen tělesné složky bytosti z Ráje. To teprve na základě tradice (kterou nikomu nevnucuji, ale připadá mi v mnohém inspirativní) se dozvídáme to, co se poctivě devět a čtyřicetkrát s minimálními obměnami opakuje během každodenního večerního počítání omeru. Totiž, abychom očistili duši lidu božího od všech nečistot, a abychom mimo jiné i touto drobností – omerovou meditací, napravili, co jsme pokazili a především trvale kazime svými charakterovými danostmi v souřadnicích vesmíru, kterým se symbolicky říká sefirot. Od Chesedu až do Malkut.
Čím víc se pokouším obdivovat naši člověčí křehkost, tím víc s úsměvem miluji všechny novo-hledače, kteří si do svých fejbůčkových deníčků píší. Dneska se „musíme“ pokusit přemýšlet o tom, kterak disciplína ovlivňuje náš aspekt milosrdenství…“ Jistě si asi všichni dáme za pravdu, že na něco takového jedno „dneska“ nestačí. U těch, kdo mají se sebekázní anebo naopak s „láskou podle představ většiny“ určité problémy, je to dřina víceméně na celý život. A kdo naopak určitými sefirami (rozhodně však ne všemi) proplouvá bez problémů, proplouvá jimi většinou s láskou – prostě ho to naplňuje a baví, a tak vůbec netuší, že by měl, natož musel…
To je ale tak nabíledni, že bych to tu vůbec nezmiňoval nebýt toho deníčkového „dneska musíme“. Prdlačky. Nic nemusíme. Nikdy!! Všechny „-musy“ jsou tu leda tak pro pionýry, což s výjimkou těch amerických (co s sebou přinesli neštovice a genocidu Indiánů), býval vždy jen předvoj jiných „ismusů“. Naše babičky – někde v sefiře Bina – moc dobře věděly, že musíme leda tak umřít, a do té doby musíme dýchat, abychom neumřeli …
Ale to je jen jeden aspekt našeho omerového přemýšlení. I kdyby šlo jen o ten sedmitýdenní cyklus čekání na plnost žně fyzické. O počítání bez „plevelné meditace“ na téma, jestli si náhodou nekazíme život tím, že kazíme vesmír tím, jak málo uvažujeme o všech svých přirozených povinnostech – totiž harmonizovat sebe i okolí. To druhé, čemu bych se dnes rád věnoval, je totiž poznovu princip Pokynů.
Předpokládám, že přinejmenším ti, kdo si troufají zvěstovat vesmírovi a zejména svým přátelům na chatech, blozích a na bůčku (tedy vesmírovi virtuálnímu), co musíme udělat pro disciplínu a lásku, dobře znají halachické pravidlo, jak počítáme a jak žehnáme. Anebo přinejmenším už spolehlivě trefí na velice šikovný překlad Kicur šulchan aruch – kde to mají přehledně doslova bílé na černém.
Pro vás, kdo nás čtete víceméně s chutí, jen zopakuji zvláštní halachický postup. Zdaleka se netýká pouze právě jen pravidel o žehnání při počítání omeru. Ale i jich. Zní: Když správný okamžik neprošvihneš, smíš vyslovit Baruch ata Adonaj, Pokud jsi šanci prošvihl – už nežehnej. Ale o povinnost se nepřiprav. Jsi-li ale natolik lehkomyslný (což ti taky nikdo nemůže zařídit, ale ani nařídit), pak sis letošní cyklus pokazil natolik, že už až do konce Omeru Baruch ata Adonaj žehnat nemůžeš, ale počítání tě to nezbavuje. Můžeš ale nemusíš.
Ono je vůbec na pováženou, proč prý vůbec Baruch ata … říkáme . (Teď opravdu nehraju žádné intelektuálské šarády, ale nechci-li dopadnout stejně tristně jako překladatelé siduru Adir ba-marom, nemohu prostě napsat: Budiž požehnán, Pane světů…); Kde si osobujeme tu troufalost my „dolní“, žehnat Vznešeného?
Samozřejmě my Ho nežehnáme, my tím jednom vyznáváme, jak nás jeho Vznešenost sráží na kolena. A konstatujeme „Pane Světů, ty jsi Požehnáním (doslova: Pane, ty jsi Žehnající všemu vesmíru) mimo jiné také tím, že jsi to právě Ty, kdo nám vydal pokyn ….“
Teď již také hlouběji pochopíme, proč jsou halachická pravidla o žehnání nastavena, tak jak jsou. Mít radost z toho, že jsem kluk, nemohu dost dobře jako holka. Být ohromen z toho, že je ráno, až večer je maličko k ničemu. Být blažený, že žiju, teprve po smrti? To příliš nepomůže. Dělit se s tátou o narozeninový dort, když už je všecek snědený anebo ho ještě nikdo neupekl, je jednak postavené na hlavu a maličko to zavání dokonce neúctou k zákonnému zástupci. Proto nemůžeme „žehnat“, když jsme prošvihli. Ne nadarmo učí Kohelet, co se pokřiví, anebo je pokřivené od přírody, nezkoušej narovnat. (A nemá tím na mysli žádnou predestinaci, ale prostě docela obyčejnou přirozenou odpovědnost za sebe i za vesmír).
Tak mezi řádky i tato pravidla opět (jako všude v tóře) potvrzují onu skutečnost, že micwa není příkaz. A kdo si to tak připouští (nakrásně s berličkou – Jsme vyvolenými otroky a služebníky Vznešeného panovníka, a tak jako dobří sluhové „musíme“ sloužit věrně), popírá tóru stejně jako křesťan svou blahověrou, že příkazy byly škrtnuty. Onen „služebník až otrok“ zase tím, že z příležitostí a nabídky jakési znesvobodňující příkazy (neškrtnutelné příkazy) dělá. Protože tím pádem popírá onu možnost volby mezi životem a smrtí, kterou se celá Tóra uzavírá. „Položil jsem před vás dnes život a smrt. Miláčkové, volte život…“
A systém, jak žehnat, dokazuje nebo přinejmenším ukazuje také, jak už jsem naznačil, že se křesťané v něčem určitě maličko mýlí, pokud tvrdí, že zavedením ježíška je možno micwot poškrtat. Příkazy možná ano – protože všechny „příkazy“ by skutečně mohly být zahrnuty do jediného přikázání, tzv. přikázání lásky. Ale micwot škrtnout nejde. Protože micwot nejsou příkazy. Jsou to obrovské šance humanizovat sebe sama a zároveň celý vesmír. Jsou to nabídky, kterým lze odolat, ale se vší odpovědností za tím spáchané neblaho. Pokud by snad Galilejský přišel proto, aby lidi okradl o ty nádherné příležitosti tvořit a naplňovat vesmír k dobrému, nebyl by to příchod požehnaný, i kdybychom se vší vzájemnou láskou zalkli.
A tak zkrátka, žehnejte anebo se milujte, množte svoje dary (taky maličko pod drobnohledem omeru) a především volte život.
Autor: Jaroslav Achab Haidler
Autor
12 Komentářů
Krásné zamyšlení : volit život a volit hledání moudrosti s pomocí micwot je pro člověka jistě velmi prospěšné:)
prosím, pane haidler, mám otázku. někde jsem zaslechla, že třicátý čtvrtý den omeru je trochu jiný. je lagbaomer a dále již časem bez nebezpečí? jak výrazný je to přelom? díky
ad 02) Pro astorc – Víceméně přihořívá, ale úplně “hoří” váš doaz neobsahuje :o))
Vše o třiatřicátém dní Omeru tzv. lag ba-omer najdete u nás na Lamedwaw
http://www.lamedwaw.org/sva_lag-omer.html
Příjemné čtení i poslech…
,,ako je voda zadarmo pre vsetkych,tak je i Tora zadarmo pre vsetkych.Ako je voda neocenitelna,tak je i Tora neocenitelna.Ako voda prinasa zivot svetu,tak Tora prinasa zivot svetu.Ako voda pomaha cloveku z necistoty,tak Tora odvadza cloveka od zla k dobru.Ako vino nepreziva v nadobach zo zlata a striebra,ale len v pokornych nadobach z hliny,tak Tora zostava cista len v tych,ktori pestuju pokoru.Ako sa vino zlepsuje,ked sa nechava ulezat,tak sa slova Zakona vytribuju,ako ich clovek pestuje do dospelosti.,,talmud.
Proč židé nepotřebují chrám. Nedávno jsem vyslechl úvahu proč židé nepotřebují chrám ani synagogy pro uchování víry. “Spor” mezi rabíny a kněžími skončil zbořením druhého chrámu. Od té doby může každý žid nosit svůj “chrám” srolovaný pod paží a putovat světem. Svátky vyjití z otroctví slaví doma v rodinném kruhu. Mohou se vyučovat svému náboženství i tam kde jim synagogy zbořili nebo víru zakázali. Asi proto je pro žida tradice a svátky v ní dané tak důležitá.
PF 2012 přejí Mayové
Pokud byste sidur Adir ba-marom opravdu otevřel, pak byste zjistil, že používá pro překlad formulace ברוך אתה… obrat “Požehnaný jsi (Ty), Hospodine…” a toho přesně z toho důvodu, že se nám příčilo “nařizovat” Nejvyššímu “Buď požehnán…” Když už nedokážete překonat svůj letitý mindrák a zášť a nezaplevelovat každý svůj pokus o duchovno takovou spoustou jecer ha-ra, buďte alespoň tak laskav a nevymýšlejte si.
Vážený pane Blažku, nevím, jestli tenhle komentář budete číst, jen mi přišlo důležité zmínit dvě věci. Bez diskuse je Adir ba-marom výborný projekt, který velmi oceňuji a pro chatrné znalosti hebrejštiny( nejen mé, ale i řady českých modlitebníků) je velikou pomocí. Ve “sporu” o překlad náboženského textu nejde o problém translatologický, ale téměř vždy o problém theologický. Proto soudím, že debata o překlad teologických pojmů do češtiny klidně může být součástí teologických článků. Podnětná diskuse jistě může vést ke zlepšení, které u tak hutného textu je asi vždy možné. Však třeba překlady bible jsou také revidované..
K první části – velmi mě to těší a jsem za to rád, neboť kvůli tomu to vzniklo. K druhé části – ne vždy a ne všude, třebaže většinou to tak je (moderní české překlady Bible a některé spory a diskuse kolem nich jsou toho názornou ukázkou).
Diskuse o překladu náboženských textů je již dlouhou dobu tématem řady odborných článků a vědeckých konferencí, na nichž si autoři i “pozorovatelé” vyměňují názory a postřehy (a jedná se o poměrně komplikovanou otázku, kterou lze těžko vyřešit v internetové diskusi). Debat na toto téma jsem absolvoval řadu, formálních i neformálních, dodnes mi chodí přes nakladatelství od různých lidí mailem podněty, náměty nebo upozornění, které pro případné další vydání jistě zužitkujeme. Je zajímavé, že tato setkání a jednání vždy probíhala nebo probíhají korektně a slušně. Ne tak v případě J. Haidlera. To, co J.H. předvádí již čtvrtým rokem (!) nemá s výše zmíněným nic společného.
ad6,8)Jiří Blažek Požehnaný jsi (Ty), Hospodine…“ nebo „Buď požehnán… je možno do určití míry považovat za rozdílný význam ale Hospodin ví, že požehnány je a to, že někdo navíc Bohu požehná na jeho významu nijak neubere. Tímto se nechci nijak zapojovat do slovíčkaření mezi židy. Jen mám takoví dojem, že Achab není ten kdo sype písek do soukolí. Naopak ji myslím, je to on, kdo uhlazuje třecí plochy mezi křesťany a židy, podává je tak nějak jako lidi. Nic na tom nemění ani fakt, že co by žid, křesťany s s tím “jejich” Ježíškem někdy pěkně vytáčí.
PF 2012 přejí Mayové
Tu první část adresujte Haidlerovi, ne mě. On je ten, kdo slovíčkaří, uráží a vymýšlí si.
Pořád dokola s potrefenými husenkami… Já přeci nenapsal, že Adir překládá “tak a tak” – o čemž se tu teď chvíli točila slova, ale že překládá tristně… Přesto, jak píše cipi, nic lepšího tu prozatím nemáme. Jedno ovšem nevylučuje druhé a volit smí každý :o))
Rožmitál a Kosova Hora – Hezké dny všem
Slovíčkaříte jako Klaus, když dojde na demokratičnost voleb v Rusku. Vy už čtvrtý rok pouze napadáte, urážíte a nyní jste to upgradoval na lhaní, když vám argumenty došly (a sidur je jen jeden z mnoha případů). To vše formou, která svědčí pouze o úmyslu škodit, ne prospět. Kdykoli vám to jen pero dovolí, tak je nutné napadnout sidur nebo jeho překladatele. Nikdo jiný netrpí takovou obsesí, jako vy. Nikdo jiný to nemá zapotřebí. Píšete: “Nechci-li dopadnout stejně tristně jako překladatelé siduru Adir ba-marom” – Vy už jste dopadl…a mnohem hůře.