Zdroj: Archiv
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu hledá podle izraelských médií pro možnou mírovou dohodu s Palestinci širokou základnu ve veřejnosti.
Proto prý nevylučuje vypsání referenda k této otázce, informoval dnes izraelský rozhlas.
Netanjahu se dnes vrací do vlasti z Washingtonu, kde se ve čtvrtek setkal s předsedou palestinské správy Mahmúdem Abbásem na úvod obnovených izraelsko-palestinských mírových jednání.
Ta by měla trvat zhruba rok a dospět ke zformulování podmínek pro vznik samostatného palestinského státu. I pokud vyústí přes všeobecnou skepsi v uzavření mírové dohody, bude její naplňování trvat dlouho, citovala agentura DPA názor údajně zaznívající z okruhu izraelského konzervativního premiéra. Dohoda prý bude jistě realizována postupně a bude vyžadovat opakované revize a prověřování.
Netanjahu se s Abbásem ve Washingtonu dohodl, že druhé kolo jednání bude 14. a 15 září a poté bude rokování pokračovat každé dva týdny. Oba přitom potvrdili svou vůli dospět k mírovému řešení do jednoho roku.
Obnovení mírových jednání označuje dnešní izraelský tisk za záblesk naděje navzdory přetrvávajícím pochybnostem. Nejčtenější list Jediot Achronot v reakci na první přímé izraelsko-palestinské setkání po 20 měsících vyzdvihl a ocenil umírněný tón Netanjahuova projevu.
„Je možné, že to bylo jen divadlo, že se Netanjahu snaží především vyhovět americké administrativě a že jeho výroky jsou zaměřeny jen na přenesení odpovědnosti za nezdar na druhou stranu (Palestince). Jestli jde ale o divadlo, pak se musí uznat, že bylo dobře sehrané,“ napsal list. „Možná to nebyla show. Ne jenom show. Ne tentokrát,“ dodal autor v narážce na 19 let izraelsko-palestinských rozhovorů, které nepřinesly výsledek.
Podobný postoj vyjádřil i další list Maariv. „Je Netanjahu dostatečně zralý na historickou mírovou dohodu? Názory jsou rozdělené. Až do jeho projevu ve Washingtonu většina komentátorů soudila, že hraje komedii. Tento projev ale překvapil,“ napsal Maariv, zároveň ale nadále neskrýval svou skepsi.
Také vlivný levicový deník Haarec, který je zpravidla vůči premiérovi kritický, uznal, že Netanjahu překvapil, když „označil Abbáse za partnera na cestě k míru“. Izraelská pravice dlouhou dobu obviňovala Palestince, že nejsou spolehlivými partnery, aby se s nimi dalo dospět k definitivnímu vyřešení konfliktu.
V nacionalistickém a náboženském táboře list Makor Rišon označil Netanjahua za „levičáka“ a obvinil ho z ochoty vydat židovské osadníky ze západního břehu Jordánu palestinské svrchovanosti.
Jeruzalém 3. září (ČTK)
Myslím, že zajímavý názor má Caroline Glicková v JPost. Pokud je známo, Hamas (mezi jehož stoupence patří i 99% českých publicistů) řekl, že bude zabíjet (židy) vždy, když bude po ruce zbraň a cíl, tak jak to nyní v předvečer jednání učinil v Hebronu. V roce 1929 Arabové spálili v Hebronu synagogu i s věřícími, což si můžete prohlédnout (dobová fota) na youtube. Já mám protinávrh: co kdyby se palestinská samostatnost vyhlásila jen na těch-Palestinci adorovaných-plavidlech flotilly? Nakonec, hollywoodský propadák „Vodní svět“ znají, PHM na pohon lodí by se vždy splašil, a byl by to takový zajímavý nucleus státnosti (kvůli Palestincům svět změní zákony, tomu věřím). No a bylo by něco do začátku. Jak jim dáte metr čtvereční půdy, přivalí se tam sedm arabských armád. Zkušenost z roku 1948 už snad je…
Členové Knesetu, nemůžeme si vybírat své sousedy ani své nepřátele, dokonce ani ty nejkrutější mezi nimi. Máme jen to, co tu je. OOP bojovala proti nám a my bojovali proti nim – a s nimi nyní hledáme stezku k míru. Můžeme zamknout všechny dveře, překazit všechny pokusy o mír. Máme morální právo nezasednout k jednacímu stolu s OOP (…) nepotřást rukou, která tiskla spoušť. Máme sílu odmítnout s odporem návrhy OOP – a pak se stát nevědomky partnery v pokračujícím cyklu, se kterým jsme museli do nynějška žít: války, terorismus a násilí.
— Jicchak Rabin, v projevu před závěrečným hlasováním o mírové dohodě v Knesetu
a ještě jeden jeho citát:
Usilujte o mír, jako by nebyl žádný teror, a bojujte s terorem, jako by nebyla žádná jednání.
Tím nechci říkat, že jsem snad příznivcem izraelské levice nebo středu. Mír většinou uzavírala pravice v Izraeli. Menachem Begin toho byl schopen, i jeho nástupce Jicchak Šamir, který byl velký kritik Netanyahua. I já kritizuji nynějšího premiéra, nebyl nikdy a ani nebude žádným mírotvorcem, neposune Izrael pozitivním směrem ani o milimetr.
„Jestřáb“ Ariel Šaron, pokud se nemýlím, vyklidil pásmo Gazy. A co to přineslo? Teror na OBOU stranách. Tím myslím, že Hamasníci vraždí židy, a vraždí i ty, kteří jim nejsou po chuti, byť jsou „jejich“. Ostatně, podle dokumentu z roku 1922, milý příteli, Britská říše přislíbila (a ve Společnosti národů v Ženevě nechala odsouhlasit), že židům postupuje jako národní domovinu to, co tvořilo celé britské mandátní území, tj komplet Palestinu i dnešní Jordánsko. O Arabech tam není ani slova, konečně, cestopis Marka Twaina z 1867, který shledal Palestinu pustou, je znám. V dokumentu z roku 1922 se jen praví, že úřední řečí v domovině bude angličtina, hebrejština a arabština, a cokoli bude hebrejsky(psáno) bude též psáno arabsky. O Arabech-etniku- ani zmínka…
Side, nebudeme se přít, kdo má historické právo na území, náboženské právo, atd. To by se takto dalo jít až nevím o kolik stovek let zpátky a ptát se například, jakým právem tam byla ta Britská říše a jakým právem rozhodovala, komu to území dá?
Chcete řešit Kanaánejce? Chcete řešit Pelištějce? Boje Pelištějců o nadvládu s Izraelity, Féničany, Izmaelity, Egypťany, Asyřany? Období helénizace? Období nadvlády Říma?
Současní Palestinci jsou potomci pravděpodobně všech možných národů, které se přes tento region převinuly, v tom i podle průzkumů DNA mají částečně i židovské kořeny. V roce 1914 tzv. Palestinci či Palestinští Arabové tvořili na území více než 90 procent populace.
Neřešme to, řešme faktický stav. A ten je, že v regionu jsou dva národy – Židé a Palestinští Arabové. Oba chtějí svůj stát a oba na něj mají právo, nemůžeme se tvářit, že tam ti Palestinci nejsou, jsou tam a nebudeme je přece odsouvat nevím kam. Otázka jsou jen hranice, jejich stanovení.
Vyklizení Gazy bylo správné. Nechť si vládnou sami a nevymlouvají se na okupaci nebo osidlování. Správné by bylo i vyklizení Západního břehu a předání Palestincům, včetně východního Jeruzaléma. Ať ukáží, jak si dokáží vládnout a nechť nesou následky za případné útoky na Izrael. Byla by už to pak válka mezi dvěma státy.