Trvat můžete samozřejmě na čem chcete, ale přirovnávání umělce k prorokovi je již z principu nonsens.
Prorok hovoří proto, že byl k tomuto úkolu povolán B-hem, navíc často proti své vůli. Umělec se naproti tomu pro dráhu umělce rozhodl zcela svobodně (pokud znáte nějakého “umělce z donucení”, sem s ním).

Druhým problémem je to, že Ješajovo přirovnání Izraele k sodomským a gomorským
a) je sice přirovnáním, ovšem vzhledem k době, ve které Ješaja působil, bych si již nebyl jistý tím, zdali to je přirovnání “nadsazené” či “expresívní”. Ono je možná totiž velice reálné a sřízlivé.
b) rozvíjí předchozí větu (“A kdyby Hospodin zástupů nám neponechal hrstku těch, kdo přežili, byli bychom jako Sodoma, podobni Gomoře bychom byli” – dle ČEP)
c) zčehož je tedy vcelku jasné, co prorok zamýšlí: “Máme štěstí, že jsme neskončili jako oni – ale jestli se nezměníte, tak dopadneme úplně stejně”. Jak by tento verš mohl vyvolávat antisemitismus opravdu netuším.
Naproti tomu verš z Perfect Sense „And the Germans kill the Jews and the Jews kill the Arabs and the Arabs kill the hostages“, a to i pokud jej budu považovat za velmi nadsazené přirovnání, vcelku jasně říká, že stejně tak jako Němci zabíjeli Židy, tak Židé zabíjejí Araby a tak Arabové zabíjejí rukojmí. Jinými slovy srovnává něco naprosto nesrovnatelného, stejně jako ti, kdo hovoří – a často již nikoli v umělecké nadsázce – o genocidě či vyhlazování Palestinců nebo oprávněnosti teroristických útoků v autobusech.

Z čehož vyplývá, že prorok Ješajahu hrušky s jablky nemíchá, ale Roger Waters (a naneštěstí v tomto případě tak trochu i vy) ano. Neberte to prosím nijak osobně. Tím bych biblický exkurz s dovolením ukončil, neb Ješaja není tématem tohoto článku.

Samostatnou kapitolou, kterou zde není možné rozvést podrobně, jsou pak Rogerovy různé další “mimopísňové” projevy, agitační coververze “We shall overcome” nebo jeho odmítnutí vůbec v Izraeli vystoupit a především jeho zdůvodnění, čímž se dostáváme k politickému aspektu celé věci.
Nemyslím si, že “posluchači také samozřejmě rozdílně vnímají poslání umělce a politika”, jak píšete. Umění, slouží-li jako propaganda určitých politických postojů, se stává reálným nástrojem dané ideologie. Tak tomu bylo vždy. Roger Waters není v tomto směru výjimkou a to, že se ve své tvorbě politických témat dotýká, mu nevyčítám – takových jako on bylo, je a bude (Karel Kryl přece dělal v principu to samé). Mám ale právo na tyto věci reagovat, pokud se mi způsob jejich hlásání nebo jejich obsah nelíbí. Jestliže byl Roger Waters obviňován ADL z antisemitismu, myslím, že by bylo fajn uvést věci na pravou míru. Roger zcela určitě není antisemita narozdíl od takového Richarda Wagnera, ale jeho tvorba a osobnost se stejně jako Wagnerova může snadno stát velmi užitečným nástrojem v rukách skutečných zločinců.

2) To, že je někdo umělec, příp. že někdo ztratil rodiče nebo ho postihla jiná tragédie, neznamená, že se musím tolerovat a přijímat to, že i v rámci umělecké licence míchá jablka s hruškami a plete si pojmy s dojmy. Být umělcem není omluvenka pro hlásání hloupostí. Umělci a jejich pohled na svět je nutný a dalo by se říci i nezbytný (přesně z těch důvodů, které zmiňujete), ale politicky angažovaní umělci také pohříchu často přivírají oči nad věcmi, které se jim “nehodí do krámu”… Příkladem budiž Pablo Picasso – na jedné straně vynikající malíř, ale i jemu občas ideologie zatměla oči a došlo k tomu, co bychom dnes mohli klidně nazvat morálním selháním (např. v roce 1956).
Nemluvě o využívání zvučného umělcova jména v jiné, mnohem špinavější hře s mnohem horšími následky – stejně jako Pabla Picassa ráda využívala bolševická propaganda, jsou i Watersovy politické postoje, sice motivovány těmi nejšlechetnějšími úmysly (kterými je tak často dlážděná cesta do pekel), využívány právě těmi, proti kterým jeho otec bojoval – mj. i českými neonacisty. To jen na okraj…
Ono mírové poblouznění, které prožívá (nejen) Waters, ale i řada dalších, je takovým bojem za “mír za každou cenu” – a tato na první pohled vznešená a krásná idea je až nebezpečně podobná Chamberlainovu radostnému volání “Zachránil jsem mír!”. Kam toto volání vedlo, je snad každému známo.