Komentáře: Prodám prvorozenství – (Toldot)

Od: Jarmila

Jarmila — Fri, 25 Nov 2011 22:08:23 +0000

Já slovům rabína Federa samozřejmě rozumím. Aby se předešlo zištné či neupřímné konverzi má přijetí podobu spíš odstrašující, aby se vyzkoušelo odhodlání kandidáta. Dalším důvodem jeho “opatrnosti” mohla být i potřeba
jistoty, že si je budoucí konvertita plně vědom těžkého úkolu, který čeká nejen jeho, ale i jeho rodinu: že kromě náboženství a kulturního dědictví na sebe bere i tíhu minulosti a riziko budoucího pronásledování.
Snad mu šlo i o to, aby odhalil pravý důvod – to, co se tak těžko vysvětluje:
“Proč se člověk ke konverzi odhodlal?” Prý bývají případy, že lidé v této otázce nemají jasno a svoje rozhodnutí vysvětlují např. i slovy: “To
ví snad jen On (Nejvyšší)…” (?!)
—
Ano, mnohdy jsou nám kladeny do cesty mnohé překážky, ale obvykle si nepamatujeme, že těžkosti často sami zveme do svého života. Já v nich spatřuji sled lekcí, které je nutno prožít, abych pochopila. Jsem student
denního studia v nefurmální škole zvané “život” a dokud jsem naživu, mám
se co učit :o)

Od: mar.se

mar.se — Fri, 25 Nov 2011 14:52:23 +0000

:-D :-D .. K zamyšlení ano, nikoli však k jednoznačnému přitakání. Ctěný rebbe nemohl vzhledem ke svému postavení mluvit jinak. Jeho povinností bylo uchazečům o konverzi oponovat. Ne proto, aby je všechny odradil, ale proto, aby vyzkoušel jejich srdce.
Na tyto věty existují jednoduché odpovědi. Ta první prostě není pravdivá (mám vyzkoušené).
A ta druhá? Vy máte pocit, že Sladký požehnaný lidem cestu nějak zvlášť usnadňuje? Málokdy. Obvykle nám klade do cesty takové překážky a situace, na kterých si musíme hrábnout na dno. A jen díky tomu máme šanci zjistit, co všechno jsme schopni překonat..

Od: Jarmila

Jarmila — Fri, 25 Nov 2011 11:42:33 +0000

Ad konverze/
Konverze je vážná věc. Je jakýmsi aktem znovuzrození a musí jí předcházet mnoho zkoušek a dlouhé zrání. Je to velmi vážné rozhodnutí.
Kdykoliv se otevře debata na toto téma, vyvstanou mi před očima slova
moudrého člověka – rabína prof. PhDr. Richarda Federa, která pronášel
k těm, kteří měli v úmyslu konvertovat: “Nedělejte to, staré přátele ztratíte a nové nezískáte. Kdyby to byla vůle Boží, abyste byl židem, tak už byste se jako žid narodil.”
Myslím si, že za zamyšlení jeho slova určitě stojí.

Od: mar.se

mar.se — Wed, 23 Nov 2011 21:35:02 +0000

Už si to úplně přesně nepamatuju.. .. kdysi jsme tu někde měli diskusní fórum a děsně jsme se tam hádali a místy i uráželi nebo se uráželi.. Moderátor napsal tehdy takovou vstupní formulku „Prohlašuji, že jsem nábožensky (??? – nevím už přesně) dospělý/á a uvědomuji si, že se vstupem do diskuze mohu zranit.“

S tím gijurem je to podobné. Člověk by měl podepsat podobné prohlášení před každým zásadním rozhodnutím. Jedna stránka věci je vztah člověka ke Stvořiteli. To je intimní záležitost a nikomu do toho nic není. Ani Bejt Dinu. Pokud jim to nebudu chtít sama říct.
Druhá stránka věci je papírování čili administrativa. To je už záležitost čistě lidská.. .. a ani to „razítko“ bych tak úplně nezlehčovala. (Ono i partnerství se dá žít „na psí knížku“ a přesto nikdo nezpochybňuje institut manželství jako takový..)
A protože pořádek musí bejt, nemám nějak problém s tím, že JE něco jako „maturita“.. že to cosi stojí.. že rabíni jezdí zdaleka a vyptávají se..
Vzájemná neznalost mateřských jazyků taky nikoho nemusí urážet – jednak je to impuls pro učení se (a pro ten fakt – být člověkem víckrát než jen jednou to stojí za to!) a jednak – zážitek porozumění si i přes zdánlivou bariéru je víc než povzbuzující.

Náhody neexistují.. A všechno, všechno, co se nám děje jsou jen zkoušky. (Říká se, že po zkouškách skrze utrpení a chudobu přicházejí zkoušky skrze bohatství a ty prý jsou mnohem, mnohem těžší).

Nicméně.. přes tohle všechno.. anebo pro tohle všechno.. člověk vstupuje do určitého vztahu.
S jasným a zřetelným vědomím odpovědnosti. A zejména i důvěry k někomu nebo v něco.

To, že někomu nebo něčemu důvěřuju, nečiní ho zodpovědným za to, jak se cítím.

Ani jidiškajt, ani Sladký požehnaný, ani jakýkoliv jiný člověk.. jen já sám/sama rozhoduju: budu dnes veselá nebo smutná, budu na lidi prskat, ječet nebo se usmívat..

Jisté je, že jidiškajt tvoří pro nějakou tu člověčí stabilitu docela solidní rámec..

A tak nakonec bude asi nedůležité, jak se rabíni usnesou, jestli uchazeč může do mikve teď anebo to ještě necháme.. co kdyby si to ještě rozmyslel.. Jednou, třikrát nebo osmkrát.. (Neustále si cosi žbrblají mezi sebou hebrejsky… rozesmátýma očima pokukují po člověku, vypadají, jakoby vymýšleli zvlášť zapeklitou otázku z halachy nebo z historie..

Člověka si vybírá Sladký Požehnaný.. a Jemu lze velmi, velmi s lehkým srdcem odpovídat: „budu Ti tím kým budeš chtít, abych byl – tedy zejména sám sebou tak, jak to umím nejlíp..“