Svými opísmenkovanými otázkami se pravděpodobně jen celkem marně snažíš zastřít podstatu toho, proč jsem to sem napsal: že totiž jsi zcela nesmyslně napsal “Haggai” místo “Chagaj.”

Holt ta anglická Wikipedia ….

A právě proto, že Ti určitě také někdy určitě šlo i o jiné lidi, tak jsem to sem napsal. Protože není nad srozumitelný výklad. A tomu může dopomoci svou troškou i vhodný úzus fonetického přepisu. Zpřehlední se velice text. Sice už možná bez “w” nebude působit tak “cizokrajně” a “kabalisticky,” ale aspoň se toho lidi nebudou bát, že.

A na takové e-maily, o jakých píšeš pod c), zásadně nereaguji. Jen by sis měl vzít k srdci Ty sám, že zveřejněná vulgarita sice může patřičně zdramatizovat situaci, ale také shodit samotnou předchozí práci zveřejňovatele. A může i roztavit ony dva kovy, čímž zničí celou pracnou stavbu. Nicméně vidím, že má jazyková připomínka padla naopak na správném místě – všiml sis jí.

Autorovi této účelové a nezasvěcené studie položím jen pár otázek
a) co to mění na symbolice obou kovů ?
b) proč nenapíše svůj jazykový koutek někam, kde to zaujme
c) podle jaké výslovnosti a gramatiky doporučuje pisatelům, aby správně do mailu napsali “ty zasranej žide”, pokud mu podobné maily občas chodí…
d) napadlo ho někdy, že svoje články píšu proto, aby těch lidí, co se jidiškajt bojí, ubývalo a nikoli přibývalo ?

Celkově, nejen k tomuto konkrétnímu článku, si dovoluji doporučit autorovi sjednotit psaní hebrejských a aramejských slov. Chápu, že je zajímavější a “čtivější” používat ostentativně “Jisroel” a nikoliv “Jisrael.” Západo- a středoevropská aškenázská výslovnost stojící v těsném sousedství fonetického přepisu dle moderní, tzv. sefardské (lépe a přesněji à la sefardské či ještě přesněji à la izraelské)výslovnosti pak může být zavádějící.

V česky psaných judaistických odborných textech (jak religionistických, tak teologických) se zhruba od poloviny 90. let 20. stol. česká židovská i nežidovská odborná veřejnost stále více sjednocuje na způsobu fonetického přepisu hebrejštiny a aramejštiny, jak ji používá doc. Nosek.

Literatura (výběr zásadních obecně dostupných publikací):

Pirkej Avot. Nosek Bedřich (Translit., Ed.). Traktát babylónského talmudu s paralelním českým překladem a komentářem. Sefer, Praha 1994

Nosek, Bedřich: Aramejština Babylónského talmudu. Praktická gramatika. Karolinum, Praha 2001

Každý fonetický překlad má pochopitelně svá úskalí. Zejména přepis semitských a hamitsko-semitských jazyků jakož i indoevropské jidiš-tajč v českém jazykovém prostředí je stále silně zatížen křesťanskou tradicí transkripce především biblických textů. Nejde jen o dědictví překladatelů tzv. Biblí kralické, ale i o současnou dobu, kdy autoři nemajíce (či neznajíce) adekvátní český fonetický přepis, používají různé berličky vypůjčené dříve především z německé literatury, nyní převážně z angličtiny.

To je také příklad v tomto článku uvedeného jména “Haggai.” Týká se to také problému s přepisem stejně či podobně znějících hlásek – především “b,” “v” a obouretné “v,” tedy čtené písmeno “bet” bez dágeše uvnitř. Chápu snahu autora vyjádřit rozdíl pomocí “v” a “w,” je v tom ovšem třeba důslednosti a navíc v českém jazykovém prostředí to není zrovna nejvhodnější. Ale to je můj subjektivní názor, byť podpořený podobnými diskusemi nejen u nás, ale i v jiných jazykových oblastech. Obecně, zejm. v odborných textech, které nejsou a priori lingvistické,je patrná snaha co nejvíce přiblížit fonetický přepis co nejblíže písemnému úzu řeči, v níž je psán kontext.

Takovými zcela nejčastějšími prohřešky (netvrdím, že tady na Shekelu (sic! :-) ) je naprosto zbytečné v českém kontextu psát slovo “šalom” jako “shalom.” Podobně “Pesach” není taktéž po anglicku psáti “Pesakh,” “Passach” apod. Stejně tak píšeme “Kabalat šabat” a nikoliv “Kabbalat Shabbat.” Diskutabilní je časté psaní nehlasného hebereského “he” na konci slova (“Sarah”, lépe Sara apod.).

Dvojité vé, “w”, je zajímavé z hlediska našeho vnímání tohoto písmene, jež zejm. u dnešní střední, ale hlavně starší generace je často stále pod vlivem znalosti němeského pravopisu. Jenže mladá generace preferuje angličtinu a jim automaticky “w” evokuje anglickou výslovnost, t.j. nikoli, jak autorem webu lamedwaw… v dobrém zamýšleno, naše (a němeské) “v,” ale spíše to obouretné “b,” jež je ovšem často i v anglických textech psáno jako “v.”

Chápu, že se to může někomu jevit jen jako okrajová záležitost. Nicméně přesně takovým nepochopením a nepozorným čtením anglického přepisu názvu města “Chejfa” došlo k tomu, že i ti Češi a Slováci, co bydlí přímo v tomto krásném izraelském městě, říkají v češtině “hajfa” a píší “Haifa.” On si totiž málokdo všimne, že na směrové tabuli u silnice je (byla) pod “H” ještě taková malá vodorovná čárka či tečka.

Je to stejné, jako říkat (a psát) “nasralách,” “hizbalách.” A ještě tam psát na konci “h” a předtím dvě “ll.” Takže už víte, jak to čtou na Blízkém Východě i v USA, že?

Tam totiž na konci pod “h” žádné znaménko není….

Dojala mě nedávno jedna kolegyně, co se těšila, že pojmenuje svou dceru “Sarah.” A vyslovila to “sarach.” A ještě zachrčela jak Holandský Žid, co se přistěhoval do Švýcarska z Izraele.

A víte, jak se v Izraeli běžně v ivrit nazývá a vyslovuje název města “Caesarea?”

Tož dosti bylo jazykového koutku. Dobrý týden přeji!