Křesťanství je prezentováno jako náboženství lásky.
Ježíše z Nazaretu už skoro 2.000 let vydávají za předpovězeného biblického Mesiáše. Nazývají ho Kristem přesto, že pomazán nebyl. Nikdo si také nevšiml, že Ježíš nesplnil jednu z podstatných podmínek danou pro očekávaného. Nepochází totiž z rodu krále Davida. Josef, potomek Davida, manžel Panenky Marie nebyl Ježíšovým otcem.
Na čem mají křesťané postavenou víru? Mám za to: Na rouhání se Bohu. Ježíš, kluk židovský, byl povýšen na Boha a postaven Bohu roven. Hospodin byl upozaděn. Křesťané se zažali klanět modlám. Modlit se k mrtvým. Modlou se stal i sám Ježíš Nazaretský, Boží syn.
Právě jsem zbořil 1.800 let starý mýtus a křesťané mohou začít bourat kostely, chrámy i katedrály. Až se tak stane mohou postavit Boží chrám. Svou víru postavit na Bohu a začít žít jak kázal Ježíš syn Boží.
Někdo může říci že se rouhám
Byl jsem vychován podle křesťanské tradice. Ministrantoval v době kdy to nebylo populární a tak trochu za to sklízel ve škole ústrky. No Ježíš neříkal nic o třetím líci a tak jsme to řediteli základky po vyučováni vraceli i s úroky. Jednou jsme s kamarádem v zákristii snědli plnou krabici hostii a vypili mišní víno. Měli jsem pěknou opičku. Motali jsme se kolem kostela a váleli na hřbitově mezi hroby. Jedna paní nás práskla pánu faráři. Dominik mě chtěl překřtít ať nedělám svatému Antoníčkovi ostudu. Časem jsem asi začal sekat dobrotu. Stal se hlavním ministrantem a byl na nejlepší cestě stát se v budoucnu kostelníkem. Jenže vloudila chybička. Jednou jsem omylem vypl Boha na oltáři. Do kostela jsem přestal okamžitě chodit.
Páter Dominik byl vynikající člověk a mel mě i přes mé lumpárny moc rád.
Když jsem po létech zase jednou přišel fo kostela tak mě okamžitě nechal dělal kostelníka k nelibosti stálých oveček. Byl jsem se vlastně ten den s Dominikem rozloučit. V kostele jsem byl pak po mnoha letech ještě jednou. Požádat o vypsáni z evidence. Bibli jsem po vojně propil v hospodě a myslel si, že to má s Bohem urovnáno na věční časy. Vyjitím z církví jsem získal jakýsi odstup. Teď se mohu dívat na jiné „tradice“ trochu s nadhledem.
Židovský kluk Ježíš byl nejspíše príma a mít ho za kámoše bych si považoval za čest i když byl „jen“ syn Boží. Což teprve Mojžíše. Ten byl Boží muž.
Deuteronomium, 33. kapitola:1 Toto pak jest požehnání, kterýmž požehnal Mojžíš, muž Boží, synů Izraelských před svou smrtí,
PF 2012 přejí Mayové

Já jen chtěl naznačit asi neohrabaně, že fundamentalisté ( tedy i ti naši – ty potkávám ) můžou pokusem o striktním dodržování dříve napsaného dovést svět k totálnímu šílenství. Proto bych alespoň těm našim “Sokolíkům” ukazujícím na smítka v očích těch a právě jenom těch druhýh vždy rád připomenul a přiznám se, že zlomyslně, co vše by tedy měli dodržovat, jaké jsou jejich kořeny, historie, stále nezrušená nařízení, to čím se tak rádi zaštiťují.

Proto ono připomenutí 5. noachidského pokynu v té drsné podobě
a srovnání s islámskou “jenom pacifikací” za totéž.
Ale třeba je to jinak, proto bych rád, kdyby existovala nějaká srovnávací, lehce pochopitelná a hlavně dostupná studie.

Tyhle neznalosti mají skutečný přesah do současného dění.
Valentin Kusák někde psal dost nechutně o halal porážkách. Musel přitom mít momentálně nějakou mentální pauzu, protože asi zapoměl že existuje i slůvko “košer”.
Teď na Nev.Psu řeší co s Íránem, mnozí bombarďáci zase netuší, že tam žije prastará židovská komunita a pokud je na to někdo jemně upozorní, tak mají hned jasno – Naturei Karta. Tak to asi zase nikdy nečetli Maskil.
http://www.maskil.cz/5769/3.pdf

Tyhle otázky mne zajímají právě ve vztahu k současnému dění. Je to asi divné, ale když si uvědomím jaká řezničina provázela a provází evropské dějiny, tak z “těch druhých” nemám strach. Strach mám právě z “těch našich”

Ad 58.
Antoníne. K sakrálním stavbám nemám vztah formovaný vírou, ale myslím si že už jenom z úcty k historii a cítění i jinak smýšledících lidí by neměly být terčem nějaké msty, posměšků. A není snad nad baroko českých městeček? Ale dnes už taky chápu ten židovký pohled. Nám přijde normální pohled na J.K. na kříži. Nepřiznáme si, že toto je symbol nášeho B. A že je pěkně přitlučený, asi aby nám už neutekl, máme ho pod kontrolou. Děláme různé úkony, jak psal Jan Heller – kultíme. Necháme babičku z posledního platit desátky a nepomůžeme ji v jejích starostech. Budeme se, stejně jako židé, kontrolovat navzálem před šábesem, neperem-li plínky dětem. A vytrácí se zájem o lidi, zdá se mi, že se vše tak nějak drolí.

Tam ke žlutému bodu č.1.
V S.Z. jsem asi jar nazad narazil na verše, kde B. řiká, že smí být jen jediný chrám. (nechal jej demonstrativně zbourat?). Skončil jsem úvahou, že býti ortodoxním židem, bylo by nejspíš mou povinností bourat především křesťanské příbytky páně – vlastně modlostánky. No jak vidno, napadlo to i Josefa Ovadiu někdy v 87 a nedávno taky jednoho kluka muslimského.

Dotaz na Antonína a Vás. Bohužel už nevím, kde jsem na to narazil a vy oba máte přehled. Je tedy i v SZ za toto definován také trest smrti???

K bodu 5. tamtéž – kdy toto bylo pro mne zrušeno???

Kdysi napsal Onřej Neff moc pěknou povídku “Pravá ruka in ulna”. Pointa – Evropa islamizovaná, jen z jiných důvodů než dnes. ( To ještě neměl tu takový strach ) Fungovalo islámské právo (šaría). Za krádež byla amputace ruky v předloktí, po vypršení trestu transplantace zpět, při recidívě propadnutí státu. Rodinný rozpočet si lidé vylepšovali dárcovstvím krve, a asi i dalších orgánů.

Platí-li pro mne stále bod 5. pak bych raději volil Ondřejem Neffem nastíněnou vlastně radostnější alternativu.