Komentáře: Ezechielovy čtyři tváře (Symbolika 03)

Od: Antonín Blažek

Antonín Blažek — Sun, 24 Jun 2012 07:54:35 +0000

Komunikace Panovníka s člověkem je popisována v různých rozměrech. S Adamem a Evou hovořil tváři v tvář. S Abrámem – Abrahámem prostřednictvím hořícího keře nebo poslů. K Mojžíši promlouval z oblakového sloupu. Svou vůli sděloval pomoci poslů. Vypadá to, že promlouval s někým i přímo nebo kněžím přes sděloval svou vůli pomoci archy ve stánku úmluvy.
PF 2012 přejí Mayové

Od: dada

dada — Fri, 22 Jun 2012 09:51:03 +0000

…ještě k tomu mému předchozímu příspěvku
vzpomněla jsem si třeba na příběh proroka Baláma, na tom je zřetelné, jak to slovo – zjevení jde úplně mimo jeho vlastní porozumění, je tam vylíčený jako takový trouba, že i oslice má víc rozumu a duchovního vhledu než on, a pak na něho sestoupí to Boží slovo a člověk žasne, co z něho padá (mimochodem, poslouchala jsem na Achabově “Torah” a je to moc pěkně načtené, ten příběh je vůbec skoro jako nějaká groteska, Balám a Balák jako starověcí Pat a Mat :-)).
Takže já to vidím tak, že jsou proroci, kteří mají k Hospodinu blízko, jaksi mu rozumí, znají ho, byť lidsky omezeně, a pak jsou i takoví experti, jako třeba ten Balám, kterých se to slovo zmocní opravdu jen jako tupých nástrojů (druhý takový je podle mě třeba prorok Elíša, docela by mě zajímal názor židovství na tuto postavu).
Akorát mám pochybnosti, když se vrátím k tomu množnému číslu v Jan 3.kap., jestli se svědectví člověka o Bohu a svědectví Boha o sobě samém může takto postavit vedle sebe jakoby na jedné úrovni v tom množném čísle (my, já a Bůh, svědčíme), proto jsem říkala, že se mi to moc nezdá. Přemýšlela jsem dokonce, jestli právě tohle nebyl problém “Mojžíšova hříchu” (4M 20): “Slyšte nyní, ó reptáci: Zdali z skály této vyvedeme vám vodu?”
Předtím Hospodin osloví nejprve Mojžíše i s Aronem, aby mluvili ke skále, ale jen Mojžíšovi řekne, že vyvede vodu ze skály. Trochu mi to připadá, že tím množným číslem překračují Mojžíš s Aronem určité hranice. Buď Hospodin vám vyvede vodu, nebo Mojžíš, ale ne my, jakoby Hospodin a Mojžíš (případně s Aronem) jsme byli jaksi na jedné úrovni a reptající lid na druhé. (je tam samozřejmě možnost, že to množné číslo se týká jen Mojžíše a Arona, ale vodu měl vyvádět a vyvedl jen Mojžíš, tak mě spíš napadá, jestli neztratili oba svou blízkostí Hospodinu soudnost a nezačali považovat sami sebe za vyšší a důležitější, než bylo zdrávo, já (my) a Hospodin, pak veliká propast a pak teprve reptající lid, čímž sebe povýšili na Boží úroveň a Hospodina tak trochu snížili na svou: “my se tady pořád s váma musíme otravovat, tak co, chcete vidět další zázrak?”). Ale je to jen názor do pranice, navíc to čtu v kraličtině, třeba to zní v originále zas trochu jinak…

Od: Antonín Blažek

Antonín Blažek — Fri, 22 Jun 2012 05:46:07 +0000

Ezechiel píše o tvářích ne o čtyřech hlavách.
Mohly mít bytosti nasazené masky? Měly bytosti lvi tvář posazenou na pravé nebo levé straně? Byly tváře lidské uprostřed? Kde byla umístěna tvář orlí? Dívala se dopředu nebo dozadu?
Bytosti se nejvíce podobaly člověku. Člověk byl stvořen k obrazu Božímu. Ze lva “krále” zvířat mají jen hlavu. Ze zástupce ptačí říše mají dva páry křídel. Od sudokopytníku kromě tváří i chodidla.
Ezechiel 1/10 Jejich tváře se podobaly tváři lidské, zprava měly všechny čtyři tváře lví a zleva měly všechny čtyři tváře býčí a všechny čtyři měly také tváře orlí.
Ezechielo vidění je inspirací pro mnohé lidi zabývající se Kabalou. Chtějí pomoci meditací dosáhnout stavu kdy spatří Panovníka Ezech 1/26-28, Ezech 2/1,2
PF 2012 Přejí Mayové

Od: dada

dada — Thu, 21 Jun 2012 10:30:28 +0000

Já jsem se asi nešikovně vyjádřila, myslela jsem na to, že někdy proroci mluví o Hospodinu ze své pozice, jako třeba Samuel: “zdaliž líbost takovou má Hospodin v zápalích a v obětech, jako když se poslušenství koná hlasu Hospodinova?” (což je jistě taky inspirované slovo) a jindy tlumočí přímo jeho řeč, tedy prorok otevírá pusu a říká: Já, Hospodin, se něměním,… ale je jasné, že nemluví svým jménem, ale přímo zástupně za Hospodina. Tedy je tu jednak svědectví proroka o Hospodinu (což má určitě taky svou váhu), když jsme u toho množného čísla – svědectví, které vydává ten dotyčný člověk, a pak jsou tu přímé Hospodinovy řeči, kdy to slovo dolehne asi na proroka takovou silou, že je klidně tlumočí v ich formě, neopíše to ve 3.osobě: Hospodin říká, že se nemění… nic víc jsem tím nechtěla říct, nemyslím si, že by si proroci hráli na Boha :-).

Od: danny

danny — Thu, 21 Jun 2012 09:26:10 +0000

tak to ma byt,predsa kol dmama daka,v v sepote,tichosti sa nachadza On.smile.ked opomeniem prechod v Panovnika sustredim sa na prechod osob,tak nasnadne ,,prolog,,Ezechiela .Já ezechiel,syn Buziho prechadza na Nom spocinula ruka a navrat Ja,som videl.smile.
,,Ulohu,,prorokov,,vysvetliil Amos3,7,,Hospodin nesposobuje nic,co nezdiela v tajomstve zo svojimi sluzobnikmi,Prorokmi,,.pozdraveni.

Od: achabisko

achabisko — Thu, 21 Jun 2012 07:53:43 +0000

Sleduji zaujatě a užívám si nekonfrontační tón, nicméně musím položit otázku: Kde je možno biblicky doložit tvrzení: “vím, že proroci často přecházeli v řeči do první osoby, jako byli Panovník … Nezpochybňuji, jen si nejsem jistý, že to v bibli najdu, a tak prosím tentokrát o souřadnice. Díky

Od: dada

dada — Thu, 21 Jun 2012 07:12:42 +0000

Danny, to si taky myslím, že Ježíš se cítil být prorokem, poslaným od Boha, ne Bůh sám… Já vím, že se tím poněkud vymykám z tradičního křesťanského pohledu, ale můj názor je, že vymknutý je tradiční křesťanský pohled, a že by měl poněkud pouvažovat o návratu do své původní polohy. Ježíš měl určitě více poloh svého poslání, rozhodně však ze sebe nedělal převtěleného Hospodina – Boha. Že se s Ním ztotožňoval, to je jiná věc, svou identitu u Něho máme hledat všichni – a Ježíš ji jednoduše znal.
To množné číslo: vím, že proroci často přecházeli v řeči do první osoby, mluvili jakoby byli sám Hospodin, nebo o něm mluvili ve třetí osobě…ale že by zvěstovali takto v množném čísle: já a Hospodin vám říkáme… to se mi moc nezdá…
Jan už mi přijde lepší varianta, to taky skutečný prorok byl, Ježíš ho zjevně respektoval, ale taky si myslím, že ten spadá do té kategorie, o které píšu – k Janovi se sice hrnuly davy, ale Ježíš to hodnotí poměrně kriticky… chtěli jste se na čas poradovat v jeho světle… tedy taky žádná zásadní vnitřní proměna (spíš snad vítané oživení naší dobré tradice).
Učedníci byli v chápání Ježíšova vyučování do posledních chvil Jeho života stále tak mimo, že se obávám, že zrovna na ně by se Ježíš neodvolával :-). Až na vyjímečné záblesky si myslím, že jim vše doklaplo až po jistých zkušenostech.
Ale kdo ví, jak to všechno bylo… aspoň trochu popřemýšlíme :-), taky pěkně zdravím!

Od: danny

danny — Thu, 21 Jun 2012 05:09:05 +0000

Da
do,to je vsetko v poriadku.Vidinu mysle svojej zvestujete,zvestujeme.smile.ja idem trosku pomalsie.zaujala ma suvstaznost Jezisa s prorokmi.Kto je prorok?Prorok je hlasom,ktory hovori v mene bozom,ktora pise podla prikazu sameho Boha.Je poslom poslanym od Boha.ale nie Boh sam.Prva neistota.
Hovorime,svedcime.Jednu variantu som navrhol.Mozeme sa pytat aj dalej.
je to plural majesticus?
hovorime to co pzname,Jezis a Jan?
jezis a ucennici,ktori na svatbe v Kane videli a uverili?
jezis a Natanael,ktory povedal,,ty si Bozi Syn,,cize poznal?
traja Mudrci??pozdraveni.

Od: dada

dada — Wed, 20 Jun 2012 16:47:11 +0000

ad 25. danny, myslíte, že to: což víme, mluvíme, a což jsme viděli, svědčíme, ale svědectví našeho nepřijímáte… by se týkalo Ježíše, jeho skutků a Otce (případně tedy ještě Ducha)? Že by tedy Ježíš v tomto verši mluvil za za sebe i Boha, proto tedy v množném čísle?
Dívala jsem se na místa, která uvádíte, ale tam jde o to, že Otec (a Ježíšovy vlastní skutky) potvrzuje pravost a věrohodnost jeho osoby a jemu taky o nic jiného nejde, než aby měl potvrzení právě od Něho, protože není závislý od toho, co si o něm usmyslí lidé (i když jeden velice vzácný člověk mu porozuměl a potvrdil ho, Jan Křtitel). Ale i kdyby ho z lidí nepotvrdil vůbec nikdo, stejně si je svým posláním jistý, prtože ho potvrzuje sám Bůh. Potom se tedy ke svědectví přidá Utěšitel a učedníci, ale o těch v době rozhovoru s Nikodémem asi nemůže být ještě řeč.
V té 5.kap. jde tedy o potvrzení věrohodnosti Ježíše, ne o poselství či vyučování, které předává (-vají) jako v té 3.kapitole. U toho svého pohledu vycházím ze spádu toho rozhovoru: Ježíš je překvapený, jaktože Nikodém nechápe tak základní věc, když by ji měl sám vyučovat. Tedy není to nic nového pod sluncem, co by Nikodém nemohl pochopit, kdyby měl otevřené oči, a nejen pochopit, ale měl i dávno vyučovat – on, učitel v Izraeli. Ježíš nad tím žasne a pak jakoby si povzdychl: pořád je tu to živé slovo nesené Izraeli, pořád přichází někdo se zjevením, ale není, kdo by naslouchal. Ti (my), co slyšíme, narážíme stále znova a znova na nepochopení. Kolik těch, co opravdu vidí a znají (proroků) už tady bylo a tento Nikodém pořád nic nechápe (to parafrázuji, ale takto nějak ten rozhovor chápu).
A pak se ho ptá – co ti mám, prosím tě, vykládat o nebeských věcech, když nerozumíš ani tomu základnímu, co ti dávno leží před očima tady na zemi, a který už máš dávno znát? Já o tom základu promluvím a ty hledíš, jako bys to slyšel poprvé v životě a můžeš si ukroutit hlavu.

Je to jen můj názor, chybička se jistě mohla vloudit, snažila jsem se číst, aby mi ten rozhovor dával smysl, představit si ho autenticky, ne jako soubor věroučných křesťanských vyhlášení zkomprimovaných do formy rozhovoru. Ale netvrdím, že jsem se musela přesně trefit :-).

Od: danny

danny — Wed, 20 Jun 2012 14:33:24 +0000

neviem ci sa omyl nevludil.podla krestanstva,Hovorime,moze byt odvolavka,ze Otec hovori v prospech Syna 5,31az37 a rovnako Duch15,26.Takze prirovnanie k ,,prorokom,,mi trosku ubiha.smile.