Minulý měsíc zatkla izraelská policie Mordechaje Vanunua, který byl v roce 2007 podmínečně propuštěn po16 letech z 18 z vězení, když roce 1986 britském listu The Sunday Times vyzradil podrobnosti o izraelském jaderném programu. Na protest odmítl mluvit hebrejsky. Navíc nedávno konvertoval z judaismu ke křesťanství.

Pro Vanunua to není první přestupek proti zákazu kontaktu s cizinci. Porušil ho už před dvěma lety a dostal za to šest měsíců vězení. Nyní se měl opět setkat s několika cizinci. Jednou cizinkou má být jeho norská milenka.

Na svobodu se totiž dostal, protože slíbil splnit dvě podmínky – že už nikdy neopustí Izrael a nepromluví s žádným cizincem, aby tajné informace nemohl šířit dál. Dnes je zatím v domácím vězení.

Je v současném světě Izrael v právu, když omezuje osobní svobodu člověka, který už jednou zradil? Vanunu je nebezpečný a bez skrupulí, zvláště když je židovský stát v jiné pozici než ostatní země s atomovým programem. Pokud by arabské státy lokalizovaly místo, kde má Izrael jaderný program, je to pro něho smrtelné riziko.

Zažívá také riziko Česko, Francie, Itálie či USA a Velká Británie…? Co by se stalo někomu z Česka, kdo by světu vyzradil vojenské tajemství? Dopadl by asi jako manželé Köcherovi, co přiletěli do New Yorku 4. prosince 1965.

Do roku 1969 působil Karel Köcher jako poradce v rozhlasovém vysílání Svobodná Evropa. V roce 1972 dostal i občanství USA. Studia zakončil na dvou fakultách; na filozofickém a ruském institutu, kde byl mimo jiné žákem Zbygniewa Brzezinského. Od roku 1972 do roku 1976 pracoval v CIA, od 5. února 1973 jako analytik a překladatel bezpečnostních projektů.

Padesátiletého dr. Karla Köchera a jeho o deset let mladší ženu Hanu zatkla FBI v listopadu 1984 v New Yorku. Manželé byli obviněni z dvacetiletého vyzvědačství ve prospěch Československa. Paní Köcherová dělala manželovi v letech 1974-1983 kurýra. Köcher dostal trest doživotního vězení.

A každý, kdo se proviní špionáží, je hoden nejpřísnějšího trestu. Tedy i zákazu vycestování či setkání s cizinci, jak bylo nařízení Vanunuovi. A vůbec to nemusí být jen norská krasavice, ale také třeba i muslimský sebevražedný atentátník.

Žid Jonathan Jay Pollard je jako bývalý civilní zpravodajský analytik amerického vojenského námořnictva odsouzen v USA za špionáž pro Izrael k trestu doživotního vězení s doporučením, aby mu trest nebyl nikdy podmíněně ukončen. V jiných případech, kdy mnozí vysocí představitelé CIA prodávali informace SSSR a způsobili smrt řady agentů CIA za Železnou oponou, byly uděleny tresty výrazně nižší.

Americké úřady zadržely též třiaosmdesátiletého židovského inženýra Ben-Ami Kadishe z výzkumném armádním středisku v New Jersey za to, že v 80. letech předávat Izraelcům údaje o americkém jaderném programu, o stíhačkách F 15, které USA prodávaly do zemí Blízkého východu, a protiraketové obraně.

Dostal jen vysoký trest, ale dopadl líp než američtí manželé Julius a Ethel Rosenbergovi, kteří byli v roce 1950 obviněni z vyzrazení tajemství výroby atomové zbraně Sovětskému svazu a skončili na popravišti.

V pátek 14. června 1960 večer zatkl důstojník izraelské Hlavní bezpečnostní služby Šin Bet vedoucího katedry fyziky na Izraelském technickém institutu v Haifě, padesátiletého Kurta Sitteho. „Jste obviněn ze špionáže ve prospěch Československa!“

Profesor Sitte se narodil 11. prosince 1910 v Liberci v německé rodině. Po maturitě studoval teoretickou fyziku na přírodovědecké fakultě Německé univerzity v Praze. Považovali ho za matematického a fyzikálního génia, profesor Fröth si ho brzy zvolil za asistenta.

V Haifě ho v květnu 1955 opět vyhledala zahraniční rozvědka a domluvila s ním pravidelnější styk. Byl členem vědeckého výboru Technionu. V roce 1956 tam založil oddělení nukleárního inženýrství. V letech 1958–1959 předsedal izraelskému Fyzikálnímu svazu, který jako odborový orgán sdružoval všechny tamní fyziky. Z vlastní iniciativy doplnil důvěrnou informaci o uzavření dohody mezi Izraelem a USA o předání (prodeji) atomového reaktoru, která byla zaslána šifrou.“

Soud, který proběhl v listopadu 1961, byl zčásti tajný – nesměly být zveřejněny důkazy, jméno země, pro kterou obžalovaný vyzvídal, ani jména cizinců, s nimiž se stýkal. Dostal pouhých sedm let vězení. Ale ani ty si neodseděl, brzy dostal milost. Po propuštění našel Sitte azyl v Německu. Později se odstěhoval do USA.

Francouzská policie v současné době vyšetřuje dokumenty, které se týkají prezidenta Sarkozyho údajných špionážních aktivit pro Mossad, které podle Le Figara začaly už v roce 1983. Už pět roků předtím měl izraelský premiér Menachem Begin nařídit infiltraci francouzské vládní gaullistické strany Union pour un Mouvement Populaire. Prvními agenty prý byli Patrick Balkany, Patrick Devedjian a Pierre Lellouche, kteří v roce 1983 získali “mladého a slibného” Nicolase Sarkozyho…

Minulý týden zlikvidoval sebe i sedm příslušníků CIA a šest těžce zranil v Afghánistánu sebevražednou náloží. A to Talibanec ze sebe dělal agenta pro Jordánsko, Afghánistán i USA…

Izraelské atomové centrum Dimona v Negevské poušti je už desítky let jedním z nejlépe utajených míst na světě a ven proniklo dosud jen minimum informací. Téměř stoprocentní utajení se dařilo držet až do roku 1986.

Mordechaj Vanunu byl v té době inženýr tohoto atomového střediska.V roce 1986 odhalil pro časopis Sunday Times existenci tajného izraelského jaderného programu a prozradil informace o jaderném výzkumu a arzenálu. Ještě před vydáním článku byl izraelskou tajnou službou unesen z Říma, kam ho z Londýna vylákala na romantickou dovolenou agentka izraelské tajné služby Mossad Cindy Džanínová.

Atomová zařízení pro mírový výzkum a svoji sebeobranu pomohly Izraeli vybudovat v šedesátých letech západní státy. V roce 1960 mohl být spuštěn v továrně Dimona uprostřed Negevské pouště reaktor z Francie využívající těžkou vodu z Velké Británie. Dodávku uranu zprostředkovala norská firma. Vojenský výzkum probíhal utajeně hluboko v podzemních halách.

Americká Ústřední zpravodajská služba (Central Intelligence Agency, CIA) za souhlasu Zpravodajského a výzkumného odboru (Bureau of Intelligence and Research) ministerstva zahraničí a Zpravodajské služby ministerstva obrany (Defense Intelligence Agency) dospěla již v srpnu 1974 k závěru, že Izrael vlastní jaderné zbraně.

Současně Izrael podezírala z poskytování jaderného materiálu, vybavení nebo technologií šáhovu Íránu, Jižní Africe a dalším tehdy spřáteleným zemím. Odborníci však uvádějí, že též Izrael může z ekonomických a politických důvodů vyvážet materiál, technologii a nezbytné vybavení pro výrobu jaderných zbraní do jiných zemí, stejně jako to vždy činily USA, Francie a Indie a jiné státy.

Íránský Šáh, spojenec Izraele, byl nicméně svržen Islámskou revolucí v roce 1979 a zemřel v egyptském exilu o rok později. Nástup ajatolláhů pak na řadu let íránský jaderný výzkum paralyzoval. Naštěstí. Dnes je však už jen pár kroků od výroby jaderné zbraně.

V září 1979 zaznamenaly americké špionážní družice, že nad Indickým oceánem poblíž pobřeží Jižní Afriky vybuchla zřejmě atomová bomba a že šlo nejspíš o zkoušku. Američtí zpravodajské služby dospěly k závěru, že zbraň vyrobili Izraelci a Jihoafričané jejich pokus technicky zajistili. Obě země to odmítly, nicméně důkazy zjištěné v amerických laboratořích hovořily naprosto přesvědčivě.

Koncem devadesátých let minulého století odhadovala americká CIA, že Izrael má k dispozici 75 – 130 atomových bomb. Dnešní údaj není znám, ale znalci tvrdí, že by Izrael mohl mít až 200 jaderných hlavic.

Podle amerického časopisu Bulletin of Atomic Scientists z podzimu 2002 používají Izraelci jako jejich nosiče letadla F-16 (dolet 1 600 km) a F-151 (dolet 4 450 km), dále rakety Jericho I (dolet 1 200 km) a Jericho II (dolet 1 800 km). Západní pozorovatelé se rovněž domnívají, že jaderné bomby jsou instalovány na balistických střelách ve třech ponorkách třídy Delfin, zakoupených v Německu.

Možná by se slušela i otázka, jakto, že plných devatenáct roků riziko stovek atomových hlavic panu Vanunuovi nevadilo, ani bezpečnost oblasti či Izraelců mu v hlavě zřejmě příliš neležely. Klidně bez výčitek svědomí devatenáct roků vyráběl radioaktivní materiál pro atomové bomby. Inu, tvrdá povaha…

Expremiér Izraele Ehud Olmert nedávno v tisku nepřímo přiznal, že židovský stát má jaderné zbraně. Možná, kdyby to izraelská vláda udělala dřív, nemusel mít Mordechaj Vanunu nálepku špinavého zrádce.

Inu, politické hry mají zvláštní pravidla. Bezpečnost země, která je přes šedesát roků ve smrtících kleštích arabských nepřátel, však taková pravidla ospravedlňuje…

Autor: Břetislav Olšer

Přečtěte si také od autora: Je atomová hrozba Íránu jen uspávací taktika Al-Kájdy…?