Komentáře: „On není láska.“ Opravdu?

Od: Pavlan

Pavlan — Wed, 28 Jul 2021 10:04:32 +0000

Jak můžete napsat že je v Bohu zlo ?
To, že činí zlé věci neznamená, že je zlý!
V Bohu není zlo ! V satanovi je zlo! Bůh je světlo a není v něm nejmenší tma !
Zlo je dílo satanovo a ne Boha. Bůh je jen velmi hrozný ve svém hněvu, že si použije satana jako tvůrce zla.

Od: dada

dada — Sun, 11 Nov 2012 11:30:24 +0000

Pavle, já dost dobře nechápu, co Vám přijde za hranou na výroku, že Hospodin používá zlo jako nástroj. To je snad z Bible zcela zjevné, ne? Že sesílá zlé jako nápravný prostředek pro ty, co se mu zpronevěřili, a dokonce i na ty, co jsou na tom se svým charakterem hodně dobře. Přečtěte si, prosím, knihu Job – kdo mohl za to, že na Joba přišlo všechno to zlé, nějaký člověk? Já přece netvrdím, že se Hospodin se zlem ztotožňuje, že to zlo je v Něm. Ale že je dovede použít k dobrým cílům a taky ho používá, a to dokonce nejen k trestání.
Takže pokud máte dojem, že moje názory jsou za hranou toho, jak to cítíte Vy sám, těžko s tím můžu polemizovat, pokud Vám jde o to, co o tom říká Bible, můžeme dál diskutovat.

Od: achabisko

achabisko — Sat, 10 Nov 2012 20:29:57 +0000

Dada určitě odpoví za sebe. I když, pokud se nepletu už to tu dávno zaznělo. Láska je zároveň soud. Přísný a spravedlivý soud, s touhou aby nebylo nutno trestat. Jako to prožívá většina rodičů. A přesně v tomto “rodičovském” ohledu vypadá láska, která vydává cosi na smrt, aby děti nebyly souzeny – do jisté míry zrůdná. A zní to docela vykřiveně… Hezký týden

Od: Pavel

Pavel — Sat, 10 Nov 2012 17:24:15 +0000

pro Dada, mohla by jste mě napsat co je to podle Vás ” láska”.
Váš výrok:JHWH používá zlo jako nástroj je za hranou. Uvědomte si,že Bůh nenese zodpovědnost za zlo, které páchá člověk. Přeji Vám Boží pokoj

Od: Vlastík

Vlastík — Sat, 01 Sep 2012 15:18:10 +0000

dado, díky za kamínek do mozaiky.

Od: dada

dada — Sat, 01 Sep 2012 12:09:15 +0000

Ani já bych se nerada pouštěla do rozepří – pořád ještě věřím, že diskuze neznamená to stejné co rozepře. Že v diskuzi nejde o vítěze, ale o to, čeho se chceme dobrat, kam směřujeme, o co nám jde (pokud opravdu ještě něco hledáme). Být zabarikádovaný ve své pravdě a občas ze své strany barikády kus té pravdy hodit za barikádu druhou opravdu nemá cenu.
Vlastíku, s Vámi souhlasím, že Pán Bůh je láska, právě proto, že o lásce mám velice vysoké mínění, nikdy bych ji nezaměnila za nějakou cukrkandlovou lásčičku, o které píše Achab. Láska v sobě zahrnuje soud(-nost),jinak se z ní stane jen jakési rozplizlé a bezživotné jitření citů. A není třeba čekat na poslední soud, stačí se soudně podívat na různá společenství, která se Boží láskou velkohubě ohánějí, a skoro to vypadá, jako by na ní přímo programově parazitovala, vysávají pravý význam a nahrazují ho tou otupující mrtvolnou břečkou. Lásčička není láska a Pán Bůh není žádná lásčička, o tom není pochyb.
Na druhou stranu mám rozdílný pohled na to, jak vnímáte působení zlého, jako by to bylo něco, o čem sice Pán Bůh ví, co ale sám nechtěl, stalo se to jaksi nedopatřením a máme naději, že všeho do času, že s tím jednou skoncuje. Uvádíte svůj vlastní příklad z vojny, kdy jste nesl důsledky i za to, co jste sám nezavinil. Jenže – právě ten obraz Boha, kterému se (byť dočasně) něco vymkne z rukou, který musí vybojovávat se svým protivníkem zápas o nadvládu nad světem – lidstvem, mi mnohem víc připomíná obraz antických božstev lidských vlastností, než ten obraz Boha tvořícího i zlo, jak popisuje Achab. A vůbec to neznamená, že by Hospodin měl nějakou zálibu ve zlu, že by se s ním ztotožňoval, byl nějakým kočkopsem, jak to nazýváte. Naopak, vidím v tom absolutní svrchovanost nad světem, absolutní schopnost rozlišovat, usměrnit, ujasnit…tvoření naším žitím, našimi zkušenostmi…jsem přesvědčená, že Hospodin používá zlo jako nástroj, že to není jen nějaké nedopatření v jeho stvoření, ale moc, se kterou nás chce konfrontovat, se kterou nás chce naučit se vypořádat, vzdorovat jí…
Obávám se, že ten nelehký úděl člověka je zakódovaný už na samém počátku Bible, kde je řeč o tom, že člověk bude k obrazu Božímu. Slyšela jsem, že původně to slovo “obraz” bylo používané pro jakési sošky, které vymezovaly hranice území nějakého panovníka (myslím, že to někde přednášel Jiří Beneš, omlouvám se, jestli to komolím nebo jsem si to špatně zapamatovala), že to bylo jakési znamení, které toho vládce reprezentovalo. Ten obraz mi uvízl v hlavě, vždycky si představím tu pustinu kolem, Panovník daleko, já na výspě jeho království… a teď buď svědkem svého Pána! My bychom si představovali ráj, ve kterém pokýveme hlavou, jak vše Hospodin spravedlivě vede a řídí, jak všechno svědčí o Něm – jenže ono to tak není! Okolnosti nedostaly pověření svědčit o Bohu, ale člověk ano. My nemůžeme usuzovat o Bohu z okolností, které nás obklopují – musíme jít hlouběji. Je pro nás dobré a důležité se utkávat se zlem a nespravedlnostmi, abychom nezůstali povrchními, abychom si blízkost Bohu a niternou potřebu sounáležitosti s Ním odžili, abychom získali jistotu sjednocení s Ním.
Říkám to jako člověk, který se sám pere a velice těžko smiřuje s některými věcmi, a nenacházím ani odvahu nazývat Hospodina Sladkým Požehnaným, pro mě mnohdy vůbec sladkým není a z mé huby by to označení znělo nepřirozeně a blbě. Vírou ale chápu, že Hospodin velice dobře ví, co dělá, že já nejsem Stvořitel, abych mohla uvidět hned všechny cíle a důsledky toho, čeho jsem účastná, a co nejsem třeba schopná pojmout. Něco ale schopná uvidět jsem a na tom stojím.
Poznáváme jen z částky. Už první Mojžíšova zachycuje Hospodinovo jednání s člověkem geniálním způsobem. Můj obraz Boha (abych tedy doplnila mozaiku o další kamínek) vidí Stvořitele stále tvořícího, tesajícího své dílo, soustředěného na svou práci, jak živě komunikuje s člověkem (i když možná jinak, než by si on představoval), ale jak i používá těžko vstřebatelné nástroje a směřuje ho někam, kam by si sám vstoupit nepřál ani neodvážil, ale kde právě je žádoucí, aby naplnil své poslání, aby se stal člověkem (svědkem Bohu). Obraz Boha, který s nelibostí sleduje, jak se mu dobré stvoření poněkud vymklo z rukou, chystajícího se na nějakou generální očistu a třídění tvorstva na ty, kteří zaslouží život a zbytek, co skončí v pekle, mi blízký není.

Od: Vlastík

Vlastík — Fri, 31 Aug 2012 08:32:30 +0000

Ono i všechny naše překlady Bible jsou vlastně “výklady” a proto naše čtení Bible je vždy jen hledáním. Proto se nerad přu s druhými, zvlášť ne s těmi, kterým je vždy vše jasné. Já sám často končím u toho, že si musím říct buď “nevím” nebo “nerozumím”.

Od: danny

danny — Fri, 31 Aug 2012 08:01:50 +0000

Ono sa mi zda,ze Biblia je obsahovo i formalne mimoriadne,,rozmanita,,.Poskytuje nepreberne mnozstvo interpretacii a samozrejme dezinterpretacii.Tazkou otazkou zostava ci je to zamerom,,Autora,, alebo optikou nazerania nas,citatelov a prijemcov.Vsetko nazerame skrze ispaklariju,zrkadlo a ci cocku.A z keter sa moze stat karet.Mnoho pasazi moze byt zhliadnute ako temne,nejasne.V inych dobach prezriacne a jasne.smile.Vprvom pripade si clovek nieco ,,domysli,,a nasledne sa mu to stava vratkym vorom jeho mysle.Ale ma moznost pochopit,ze svet nieje az tak pod vplyvom Zleho,ale skor cinov,ktorych sa dopustil a pripadne dopusta. A preco ma napadol takyto sensus plenior,mozno hlbsi vyznam textov?Lebo si kladiem otazky.Preco sa Hospodin nepyta aj Hada?Inde s nim komunikuje,u Joba,Zach.Ako sa dozvedel had o Zakaze?
v Ezechielovi nemoze ist o Adama,ktory ako cherub mohol strazit Eden?no a pod.