Světské a církevní – to v jidiškajt neexistuje. Tam se pouze sleduje vztah mezi člověkem a člověkem a potom mezi člověkem a Vznešeným. Oba jsou velice úzce propojené – to vidíme třeba na pokynu „Miluj otce svého a matku svou“ … tedy nejen své pozemské ale i své nebeské rodiče, resp. nebeského rodiče. Obojí ale musí být duchovní. Jak vztah k bližním tak i k Nebesům. Proto nelze oddělovat, dělit na duchovní a světské … Jen na okraj: ani jidiškajt nevnímá celou řadu Pokynů jako pokyny pro otroky a ženy. Ne však diskriminačně, ale prostě proto, že to nemohou stihnout anebo prožít naplno (jakožto nesvobodní). Tam by bylo zajímavé, zda helénismus „opisoval“ z jidiškajt, anebo tp tehdy cítil podobně jako jidiškajt.

Johnson je kvalitní vlastivěda. Velice kvalitní. Ale je dobré číst ho paralelně s Potokem (Putování). Pokud to ovšem nemysl tak, že nemohli vykonávat pravomoci sanhedrinu, protože exil byl ještě čerstvý … ale nechce se mi to dohledávat…

Moderní Izrael není židovský stát. To cítíte a pojmenováváte naprosto přesně. Prizmatem toho by bylo také dobré sledovat jidiškajt dneška. A jsme zase na začátku. U vchodu do Dopisu.

Vím, že je to odpověď velice kusá, ale není to neochotou. Je to tím, že jse nakousl (a mimochodem maličko off topic) velice široké téma. Na víc než článek, to je skoro na studii :O))
Hezké dny a dobré hledání. Díky za bezpočet inspirací. Bude-li potřeba, řešme je… Ale systematicky.
-acb-

Rabíni mají tradici debaty, ale ta se zřídkakdy promítala přímo do vládnutí. Poučný je třeba střet Disraeliho s Bismarckem, kdy Bismarck Disraelim pohrdá, neboť ten se chtěl doma radit a ne rozhodovat přímo. V tomto případě se do Disraeliho rozhodování promítá jak britský tak i židovský přístup a Bismarck na nás působí jako retard.

Židovství je ovšem tímto pro nás nadále nečitelné, protože historicky koexistovalo tisíce let s nějakou jinou mocí v podřízeném postavení – Římany, Řeky, Peršany, Araby, Turky, Brity apod.

Podle Johnsona si dokonce za perské nadvlády židé libovali, že nemusí řešit světské záležitosti a mohou se věnovat výhradně náboženství. To jim ale spíš vytrhli trn z paty. Na naši otázku to nedává žádnou odpověď.

Moderní Izrael se plně hlásí k západním demokratickým hodnotám a je tedy pro nás dalším nečitelným amalgámem.

Možná je moje úloha neřešitelná, chybí nám tu přirozený politický vývoj po staletí – čistě židovský – a následná adaptace na praktické problémy vládnutí, kdy židé žijí ve zcela v homogenní společnosti anebo za b) vládnou jako většina a řeší své menšinové spoluobčany.

Možná by stačilo vyjmenovat nějaké čistě židovské pojmy, které by podobnou situaci nastínily. Současná demokracie je extrapolací té řecké, která ovšem nepočítala s ženou a otrokem apod. Takže i my tu můžeme částečně extrapolovat!