i k tomuto se zkusím vyjádřit, protože ale zmiňujete v článku několik věcí, má odpověď bude o něco obšírnější.

Nejprve tedy k trvání pojistné smlouvy po úmrtí pojistníka (tedy toho, kdo platil pojištění). Pochopitelně, že dnem úmrtí pojistníka pojistná smlouva zaniká, to je tak u všech pojišťoven, které znám, nejenom u ČP. Protože dědictví po tomto člověku zpravidla vyřizují jeho nejbližší příbuzní, zpravidla třeba manžel, děti nebo sourozenci, doporučuji jim co nejdříve po datu úmrtí uzavřít pojistky nové, a to zejména na větší majetek, kterým nemovitosti pochopitelně jsou. Ideální je, aby tato “přechodná” pojistka byla uzavřena s nějakým kratším platebním (a tedy pojistným) obdobím, ideální vidím tak čtvrtletní frekvenci.

Až bude ukončeno dědické řízení u notáře, a bude jasné, kdo danou nemovitost zdědil, uzavře si nový vlastník definitivní pojistnou smlouvu, pochopitelně podle své vůle tak, jak ji uzavřenou mít chce. Jestliže je novým vlastníkem někdo jiný, než kdo uzavíral tu přechodnou pojistnou smlouvu, měli by se Ti dva spolu vyrovnat ohledně zaplaceného pojistného na přechodné smlouvě – buď se dohodnou, což předpokládám v 90 % případů, nebo ne, a pak vyrovnání může nařídit notář v rozhodnutí o dědictví. Lituji ovšem rodiny, které spolu musí komunikovat přes právníky a notáře, ale to je jiná kapitola, to sem nepatří.

Vůči původnímu pojistiteli, tedy vůči České pojišťovně, Vám pochopitelně vznikla pohledávka z titulu přeplatku na pojistném. Tyto peníze jsou součástí dědictví, a usnesením notáře je někdo z rodiny zdědil, a tento člověk se o ně může u České pojišťovny přihlásit. Tady si dovolím nesouhlasit s paní na přepážce – jestliže by pojišťovna škodu vzniklou několik dní po úmrtí nehradila (a to by skutečně nehradila), pak máte nárok na vrácení pojistného zpětně ode dne následujícího po dni úmrtí, neboť k tomuto datu zanikla pojistná smlouva, i když se o jejím zániku pojistitel dozvěděl třeba i s měsíčním zpožděním. Doporučuji proto oprávněnému dědici, aby se písemně, nejlépe doporučeným dopisem obrátil na vedení České pojišťovny se žádostí o doplacení chybějící sumy, pokud se tedy jedná o částku, která Vám za to papírování stojí.

Tedy zkráceně – paní na přepážce má pravdu v tom, že může jednat až s oprávněným dědicem, byť i po několika měsících, tomu ovšem musí vrátit celé nespotřebované pojistné.

Nyní pokud se týká výše pojistného : Jestliže chaloupka byla pojištěna před několika desítkami let (tedy ještě za komunistů), mohla být její cena v té době nějakých 30.-40.000 Kč. Tomu odpovídalo pochopitelně i pojistné, které mohlo být ve výši několika desetikorun až stokorun. A jestli babička celou tu dobu to pojistné platila, a nikdy nektualizovala smlouvu na nové podmínky, dostala by při totální škodě také vyplacenou výše uvedenou částku.

Asi Vám nemusím vysvětlovat, že ceny nemovitostí od té doby vzrostly skutečně hodně, a že chaloupka může mít dnes cenu třeba okolo 1.500.000 Kč (plus minus). Tomu odpovídá i násobně větší cena pojistného, které by dnes činilo např. 1.500 – 2.000 Kč ročně (podle typu a dokonalosti pojistné ochrany, kterou byste si pro svou chaloupku zvolil).

Podpojištění, o kterém se zmiňujete, je stav, kdy majitel má nemovitost v ceně (např.) 1.000.000 Kč pojištěnou (např.) jen na 300.000 Kč. A doufá, že “totální škoda” se mu asi nestane, chalupa prostě nevyhoří, celou ji voda nevezme, a eventuální reálně vzniklou škodu by z pojištění tak jako tak celou uhradil. Jenomže tak to není.

Jakákoliv pojišťovna je akciová společnost založená za účelem zisku, a svým majitelům musí generovat zisk. Dlouhodobě pojišťovna být ve ztrátě nemůže, stejně jako kterýkoliv jiný podnik nebo fabrika. K tomu jsou také kalkulovány ceny pojistného, a pojistný matematik, který to dokonale umí, je v každé pojišťovně vyvažován zlatem.

Takže když Vám na chalupě vznikne “reálná” škoda, například spadne komín, a Vy si postavíte za 30.000 Kč komín nový, pak přijdete do pojišťovny, a tam Vám řeknou : OK, cena Vaší chalupy je milion, cena komína třicet tisíc. Vy jste měl pojištěnou jednu třetinu chalupy (300.000 Kč pojistné částky), dostanete tedy zaplacenou jednu třetinu ceny komína – a vyplatí Vám 10.000 Kč. Podotýkám, že je to tak v naprostém pořádku, a likvidátor, který tohle rozhodl, by se nedopustil naprosto žádné chyby.

Aby k tomu nedocházelo, nabízejí pojišťovny automatickou indexaci pojistných smluv, zpravidla po třech letech. Automatická indexace zjednodušeně řečeno znamená, že počítač se nakrmí cenovým indexem stavebních prací a staveb, a automaticky Vám nastaví novou pojistnou hodnotu Vašeho majetku – a tím také o několik desetikorun vyšší roční pojistné.

Osobně jako finanční poradce nejsem přítelem tohoto automatu – je to příliš neosobní a příliš strojové. Když to klientům nikdo “běžnou češtinou” nevysvětlí, a místo toho přijde jen dopis psaný “pojišťováčtinou” a k němu vyšší složenka, budou všichni bez výjimky reptat na “tu zatracenou pojišťovnu, která jim vše zase zdražila”.

Raději za svými klienty jednou za tři až pět let zajdu, a smlouvu upravím podle jejich současné situace, kdy se vykašlu na statistickým úřadem určený “index cen nemovitostí”, ale domluvím se s klientem na tom, jak moc nemovitost upravoval či nikoliv, co v ní chce podnikat v nejbližších třech letech, a také na tom, co aktuálně dovoluje jeho kapsa. Věřte nebo ne, obvykle nacházíme společnou řeč.

Pojišťovny Vás neochrání před nahodilými riziky, nezabrání tedy třeba tomu, aby Váš dům nevyhořel. To skutečně neumíme. Mají ovšem mnohem větší finanční sílu než jejich klient, a dokážou mu uhradit škodu, aby si mohl pozvat stavební firmu a dům nechat znovu postavit a opravit do původního stavu. Jestli uhradíme celou škodu, nebo jen její část, záleží především na tom, jak máte nastavenou pojistnou smlouvu, a jak dokonale Vám finanční poradce (klidně říkejte pojišťovák) do smlouvy zakódoval to, o co jste skutečně stál, a nač jste v době jejího sjednávání také měl.

Pojišťovny pak “nezajišťují”, zajišťovny jsou takové “pojišťovny pojišťoven” pro obrovská rizika (třeba povodně na velké většině rozlohy státu, ke kterým u nás už v minulosti došlo).

Obávám se ovšem, pane Flaško, že pokud napíšete “sjednal jsem nejlevnější pojistnou ochranu, o 50 % levnější, než mi nabízela ČP”, pak je otázkou, zda jste měl skutečně takovou “kliku”, nebo zda ve smlouvě nemáte maličkými písmenky napsanou spoustu vytáček a výluk, které Vám také zajišťují jen 50 % nebo dokonce ještě méně pojistné ochrany. A aniž bych si tím chtěl přihřívat svou polívčičku, jestliže Vám na Vaší chaloupce opravdu záleží, nechte si svou smlouvu nezávazně překontrolovat někým, kdo tomuhle oboru trošku rozumí. Možná máte skutečně štěstí, možná však budete celkem nemile překvapen, obzvláště pokud smlouvu sjednávala “nějaká paní na přepážce nebo v telefonickém call centru”.

(Autor je senior finančním poradcem s patnáctiletou praxí v oboru, vedoucím týmu finančních poradců, členem Finanční akademie ČR. A opravdu nikdy v životě nepracoval pro Českou pojišťovnu – to jen tak na okraj ;-)

Lze tedy oboje.

Problémem je snaha obou stran uplést z hovna bič.

Pojišťovna to má právně kryto pojistnými podmínkami vyžadujícími v lepším případě výkon, v tom horším ještě musíte dohledat hvězdičky.
Klient mnohdy chytračí o cenu tak, že kdyby se nepojistil vůbec, udělá pomalu lépe. Ano, ty nejlevnější pojistky často nic neřeší.

Erudovaná paní na přepážce byla zřejmě přemotivována objemem produkce a provizemi.

Její informace a závěry se “mi moc nezdají”, ale před několika desetiletími bylo možné ledacos. Chce to číslo pojistky. Ta pojistka vyžadovala aktualizaci (nejen částky ale i pojistných podmínek).

Vyšší cena odráží vyšší cenu nemovitosti. Oceňuje se cena materiálu a práce, za kterou to po katastrofě postavíte celé znovu. Platí, že 1 milion je cca 1000,– Kč. To platí i u konkurence. Pojišťuje se nemovitost (stavba), domácnost (to co z domku “vysypu”) a třeba občanská odpovědnost a asistenční služby.
Pokud něco chybí, je to logicky levnější, ale nekryje to všechny případy.
Při tzv. podpojištěnosti (odhad např. 2 miliony, pojištění na jeden, jste krácen na polovinu i při škodě třeba 400000.
Při vašem akcentu na cenu (Direct odchází z ČR – přeloženo zkrachoval, a ČPP se svými zákonnými limity a skrčkami např. spoluúčasti) si toho právníka pěstujte již nyní…

Kromě přepážek existuje ještě obchodní služba s trochu jiným přístupem a motivací.