Myjte se,
Vaše Zlatá mládež.

„Neboť i v Anglii je židovská otázka – ač se o tom na pevnině neví. V Anglii ovšem Žid není jako třebas ve Francii agentem levice a revoluce, nýbrž naopak je význačnou složkou oné kapitalistické smetánky, která právě svou existencí, činností a způsobem života revoluci provokuje. V Anglii, jak známo, Židé se vetřeli i mezi panstvo…“ (ze samostatné publikace vydané pod jménem Bojna ve dvou svazích nákladem Národní výzvy v Praze v letech 1936 a 1937)
Určitý sklon k protižidovství je nutnou součástí tradicionalistické mysli

„Tak také do svého domu spíš pozvu svého německého bratrance nežli kolemjdoucího náhodou černocha. Ale nesmím černocha zotročit; a nesmím vzít Židu právo na život, a dáti mu méně, než lidskost a spravedlnost menšině přiděluje. Naopak Žid nesmí se vyskytovat v místech, příslušejících státnímu národu. Jestliže totiž jsme varovali Židy, aby se vůbec příliš neukazovali, dvojnásob musí se vystříhat, aby se neukazovali na místech neočekávaných. Nic tak nevzbuzuje antisemitism, jako když člověk prohlíží nějakou oficiální instituci své vlasti, nebo politickou organizaci svého národa, a z ničehonic se zrakům objeví gestikulující postavička Asiata. A pak nechať se Židé neukazují v prvých řadách boje proti nacionalismu. Nepomohou si tím, a právo na to nemají, dokud nesprovodí ze světa židovské “kde domov můj” – nesrovnatelný žalm ´U řek babylonských´.“ (Karel VI. Schwarzenberg, in: Řád IV/1937)

„Nejenom to, avšak s hrůzou pozorující tyto plody naší krve, budeme méně náchylní přičítati všem Židům židovské zločiny. Zde ovšem je pravda, že sama židovská soudržnost ztěžuje nám klidné rozsuzování. Je jistě nepřípustno činiti každého Žida odpovědným za hladomor na Ukrajině; ale mnohem snáze se vyhnu této chybě, až objevím nějakého Žida, který bude Trockému nadávat a litovat Wrangelovy porážky…“ (Karel VI. Schwarzenberg, in: Řád IV/1937)

„Určitý sklon k protižidovství, jakožto obranná reakce, jakožto obranná reakce nedůvěřivosti, je zajisté nutnou součástí tradicionalistické mysli. To jest důkaz docela přirozený, tedy zdravý.“ (Karel VI. Schwarzenberg, in: Řád IV/1937)

Podle malého Sidona a jemu podobných: marketing, fašismus a feudalismus.

V tomto duchu totiž proběhla oslavovaná barevná revoluce neboli předvolební kampaň feudálního polodementa Karla Schwarzenberga.

Na rozdíl od Adolfa Hitlera nemusel tento ubožák už ani divoce gestikulovat. Stačilo zapnout divokou kampaň a nechat posypat žvatlajícího dědulu mediálními superlativy.

Orgie lokajství umělců a redaktůrků včetně šéfredaktůrků by nadchly autory sci-fi či samotného George Orwella. Komunisti museli slintat závistí.

P.E.N. Klub se proměnil v mateřskou školku, kde polodementní mistři pera zpívali “Kníže k lidu má blíže”.

Senilní mládež se dušovala, že chce “slušného” prezidenta a při duelech vnímala jen “noblesu” přestárlého dandyho z Vídně, který – jak správně poznamenává ekonom Pavel Kohout – nikdy nic nenapsal, nikdy nic neučinil a nikdy nic nevymyslel.

S trochou vypětí a snahy by bylo možné dohledat i vazby rodiny Schwarzenberga na rakouské a německé antisemity a čechofoby. Napovím investigativcům: Johannes Prinzhorn, druhý muž z plakátů Joerga Haidera.

K propagaci zahraniční xenofobie, rasismu a neonacismu tímto redakci shekelu gratuluji: Jste směšní jako Daniel Sidon, který poskakuje radostně kolem knížete a nic nechápe a ani chápat nechce. Zlatá mládež byla vždycky největší sbírka pitomců.