Nemůžeme být nuceni ke sdělování, k jaké víře se hlásíme nebo jsme se hlásili, zda ji chceme změnit apod. Máme právo rodičů na výchovu dětí, kde je respektována svoboda zajistit jim náboženskou a morální výchovu podle vlastního přesvědčení rodičů. Můžeme odmítnou vojenskou službu z důvodu náboženského vyznání (místo toho civilní služba). A chrání i nás, například proti různým satanským kultům, jejich projevům na veřejnosti (náboženské úkony, průvody), které mohou pohoršovat mravnost (zvláště u nezletilých). Chrání nám i naše zdraví, můžeme třeba odmítnout transfuzi krve nebo vůbec lékařskou péči z důvodu náboženského přesvědčení???

Ale teď už přímo konkrétně pouze ke svobodě slova, tedy svobodě projevu. Je to svoboda občanská a svoboda společenská, neboť předpokládá nikoliv izolovaného jedince, nýbrž spolužití více jedinců. Toto je velice důležité! Můžeme vyjadřovat subjektivní názor, stanovisko, ale pozor, týká se to i “pouhého” sdělení (např. “konají se volby”). I komerční a politická reklama je kryta svobodou projevu. Není rozhodující účel projevu (estetický, komerční, politický), ale sám projev, tj. jakékoliv chování, kterým se navenek něco vyjadřuje. Co s tím dále souvisí? Listovní tajemství, petiční právo, svoboda shromažďování, sdružování, právo na odpor, právo na soudní ochranu, realizace volebního práva, svoboda podnikání, svoboda volby povolání a zaměstnání, zajištění oblasti mediální, sdělovacích prostředků, tedy záruky institucionální, atd.

Jaký je tedy význam? Svoboda projevu je subjektivní veřejné právo jedince, ale i kolektivu a právnických osob. Je zde negativní status, tzn. že se vytváří nárok na to, aby se stát zdržel určitých zásahů do této sféry. Jde o svobodu nerušeně se vyjadřovat. Chrání tedy jedince před zásahy státní/veřejné moci. Dále k určitému projevu nás nelze nutit.

Nositelem tohoto práva je sice jakákoliv osoba, tedy fyzická nebo právnická, ale adresátem je stát! Funkcí je tak to, že svoboda projevu slouží k omezení státní moci a veřejné moci v širokém významu, dále k vytvoření podmínek pro účast na fungování státu a konečně je svoboda projevu významným prostředkem pro ochranu jiných práv, o kterých jsem se zmínil výše.

Stručně řečeno, svoboda slova/projevu neřeší nás, naše svědomí, naše hlavy a co v nich máme, ale řeší stát a veřejnou moc, po stránce jak se k nám má stát chovat a dávat nám/zajišťovat určitý prostor a ve své moci se něčeho zdržovat, něco úplně vyloučit, atd. Tedy dát prostor naší subjektivnosti a individualitě (přitom abysme se vzájemně významně neomezovali a neohrožovali se – můžu si např. vytvořit církev a postavit kostel v silně a hustě obydlené části města a moje církev stanoví, že kostelní zvon bude zvonit každých 15 minut celý den? No asi těžko se budu odvolávat na svobodu projevu a náboženského vyznání, obyvatelé kolem by asi zešíleli už v prvním týdnu a existují proto i různé předpisy o hluku, atd.).

Konvertoval Maimonides během svého života nuceně k Islámu? Nevíme, o tom se historici jen přou, každopádně byl židem a zůstal židem i po své nucené konverzi (pokud tedy byla). Ale mnoho jeho souvěrců bylo takto donuceno v jeho době. Svoboda slova by nám neřešila našeho Moše ben Maimona, ale řešila by tehdejší veřejnou moc a její chování obecně (tedy i k němu).

Sečteno podtrženo. Svobodu slova tu máme proto, aby se nějak choval stát k nám.