Vykonavateli této zvláštní spravedlnosti (zabíjení nacistů) byli ovšem často lidé kolaburující s nacismem a svým skutkem se snažili dokázat opak. Pak zde byla touha po pomstě a davová psychóza. Dalším motivem byla touha po majetku. Ten ovšem často nebyl původně nacistický, ale třeba i židovský, nebo patřil dříve české šlechtě.

Pocházím z venkova. Pamatuji se, že když jsem byl malý, tak jsem v parku našel lidskou lebku. Byla to jen horní část temene hlavy, když jsem jí dal proti světlu, tak skrze ní prosvítalo slunce. Z vrchní strany byla porostlá mechem.

Pak jsem se ptal a dozvěděl se, že se i v naší vesnici odehrál jakýsi masakr. Nejsmem ze sudet, takže se to netýkalo sudetských němců, ale nacistů, kteří v naší vesnici obsadili zámeček.
Zajímavé je, že ihned po válce se ztratila obecní kronika, která nejspíše prozrazovala, kdo s nacisty kolaboroval. Lidé, kteří se masakru zúčastnili, již nežijí. Jejich motivace byla i majetková. Zámeček, který byl obsazený nacisty, po jejich vysídlení rozkradli.

Jenom z naší rodiny nacisté zlikvidovali 39 lidí. Byli mezi nimi nejen těhotné ženy, ale malé děti, nemluvňata, atd. Nebyly to jen koncentráky, ale také pochody smrti a transporty, ze kterých nepřežil nikdo. Například transport AAY z Terezína do Baranoviči. V tomto transportu bylo 999 židů a nepřežil nikdo, protože ti, kteří byly po příjezdu do Baranoviči na živu, byly nahnáni do potoka a postříleni. Ti, kteří žili do poslední chvíle, museli uklízet mrtvoly, ale dopadly stejně.

Teď si ocitujme wikipedii:

Postupimská konference byla konference, která se konala v německé Postupimi (nedaleko Berlína) od 17. července do 2. srpna 1945. Účastnila se jí tzv. „Velká trojka“: Josef Stalin za Sovětský svaz, Harry Truman za Spojené státy a Winston Churchill za Spojené království (který byl ovšem v průběhu konference po prohraných domácích volbách nahrazen Clementem Attleem). Předmětem konference byla poválečná správa Německa, které o devět týdnů dříve kapitulovalo, uspořádání a rekonstrukce válkou poničené Evropy.

Postupimská dohoda

Související informace naleznete v článku Postupimská dohoda.

Hlavním výsledkem konference byla Postupimská dohoda, ve které jsou stanoveny následující závěry:

Veškeré německé anexe po roce 1937 budou vráceny zpět, Rakousko bude opět odděleno od Německa.
Pro spojeneckou okupaci Německa byly stanoveny hlavní cíle: demilitarizace, denacifikace, demokratizace a demonopolizace. (= program 4D)
Rozdělení Německa a Rakouska do čtyř okupačních zón (viz okupační zóny Německa a okupační zóny Rakouska).
Některým státům byly stanoveny nové státní hranice, přičemž např. Československo ztratilo Zakarpatskou Ukrajinu; zvláště velmi sporná otázka polských hranic byla řešena dočasně a konečné řešení bylo ponecháno na konečnou mírovou dohodu (tento problém však byl definitivně vyřešen až Smlouvou o konečném uspořádání ve vztahu k Německu z roku 1990).
Byl uznán požadavek na odsun Němců zůstávajících mimo německé hranice (viz též vysídlení Němců z Československa).
Okupujícím mocnostem byla přiznána možnost čerpání válečných reparací z vlastních zón (týkalo se hlavně Sovětského svazu).