Komentáře: Interview s Jaroslavem Achabem Haidlerem

Od: Katelach

Katelach — Sat, 08 Dec 2012 21:01:33 +0000

Milý Jeníku, reaguji sice pozdě, ale přece. Nedá mi to. Zajímalo by mne, kdo a co podle Vás rozhoduje o tom, kdo je “žid”, a kdo není, a nadto ještě “jaký”. Tohle je myslím mezi jedincem a Nebesy…

Od: Jeník

Jeník — Mon, 05 Nov 2012 16:17:08 +0000

Již mnoho let sleduji, jak Achab mate pseudonáboženskými argumenty část zainteresované veřejnosti. Že není žid (nenastala-li v poslední době změna) a hraje si na tradičního žida je (možná) vedlejší. Protože mu tu hru asi z času na čas prokouknou, stěhuje se z webu na web. Nebýt tedy toho podivného židovského divadla, z osobního hlediska bych mu byl nakloněn a písmo na hrobech asi zvládá dobře.

Od: Jejda

Jejda — Mon, 08 Nov 2010 15:58:17 +0000

Alkoholik Matmeladov? Což o to, v zemi šíré se nechá vykvasit a vypálit vše, co obsahuje cukr. A stačí ještě pěkně na šňůrce, jako hemicelůlosa či polysacharid. Což v lehce přetrávené a kvůli (zde nakonec asi bizchut) předchozímu procesu jinak již nepoužitelné slámě a píci je. Takže nejen Marmeladov, ale i bodrý Čonkinův soused.

Od: David Fábry

David Fábry — Sun, 17 Oct 2010 12:13:46 +0000

Tak to mě moc Side těší, že Marmeladova vnímáte pozitivně :-) Poslední dobou mám s Gvuerele (se kterou si občas píši na Facebooku), že se nám více otevíráte – víc takových fanoušků jako jste Vy dva :-)

A pro po, jste i Vy na FB?

O Hilsnerovi toho vím docela hodně – nejenom, že jsem četl Tajuplná vražda L. H. ale hlavně moji prarodiče pomáhali finančně Hilsnerovi po návratu z vězení (alespoň mi to vždycky vyprávěla babička) a často o něm mluvili doma.

Od: sid

sid — Sat, 16 Oct 2010 13:50:01 +0000

Zaručeně nepotkali, Davide. (Co není, může jednou být) Ale to je ta další vlastnost, kterou u sebe časem také objevíte. Marmeladova totiž já chápu pozitivně (omlouvám se znalkyním ruské literatury) a vlastně i znalcům Hilsnera. Pokud vím, půjčoval Hilsnerovi rabín, což není žebrání…alespoň byly doby a byla místa, kdy tomu tak skutečně bylo. Byla to opakovaná pomoc, kterou šlo bez výčitek využít i třikrát. Co pak, toť otázka…..vandr k jiné obci?

Od: David Fábry

David Fábry — Wed, 13 Oct 2010 21:52:42 +0000

No Side, teď jsem si něco přečetl o Marmeladovi:

Autor mistrně vyjádřil psychiku postav a nastínil realistický obraz sociální bídy a ničivé síly alkoholismu (Marmeladov).

Side, museli jsme se asi již potkat :-) ?!

Od: David Fábry

David Fábry — Wed, 13 Oct 2010 20:55:43 +0000

A Side, stydím se nečetl jsem Dostojevského “Zločin a trest”, ale to co jsem si vygooglil mě dojímá, Vy mě dojímáte :-)

Although Marmeladov seems to be a relatively minor character in Fyodor Dostoyevsky’s Crime and Punishment – he appears only in the first few chapters and is dead a third of the way into the book – he fulfills an important role and contributes greatly to the novel.

Od: David Fábry

David Fábry — Wed, 13 Oct 2010 20:48:02 +0000

Side, máte pravdu Hilsner byl spíše šnorer (musel jsem použít wiki) –

Šnorer je slovo pocházející z jazyka jidiš a znamená profesionální žebrák. Slovo Schnorrer se rovněž vyskytuje v němčině, kde slouží k popsání člověka, který často žádá o drobnosti, jako jsou cigarety nebo malé finanční obnosy, aniž by něco nabídnul na oplátku. Jednoduše pro člověka, jenž se dá označit jako „vyžírka.“

Já jenom nechci čekat jako Váš syn a věřím, že se dočkám :-)

Od: sid

sid — Wed, 13 Oct 2010 20:32:13 +0000

Mně, Achabe, připomínáte Pavla Dostála. Je úplně jedno, že byl rom, ale byl, jako divadelník, postaven, udělán a dotesáván životem jako Vy. Dlouho jsme byli nejen sousedé (pokud je třicet let dlouho). A také asi(jako on) vzbuzujete jen velmi kladné, nebo extrémně záporné emoce. Nicméně “beru Vás”, byť nikoli bez výhrad (možná proto, že máte psa jako já, možná kvůli latinskoamerickému příteli, možná proto, že dobře píšete -jak tvrdím synům, každej žid píše, ne každej ovšem dobře). Kdoví. Mám trochu jinej názor na ta adjektiva. Někomu to vplyne pod kůži samo, někdo holt musí dbát. Asi jako malej tříletej Egypťan, opakující spíš po otci, než imámovi ono “bismilláhu r-rahímu rahím”, když mu jde o výhru v cvrnkání kuliček. Myslí na skleněnku, kterou třeba vyhraje, ne na praktikování,-přitom praktikuje. Pan David F., který se v rozhovoru vyznává také, mně spíš přijde jako Dostojevského Marmeladov. Hilsner byl šnorer (ne lůzr), a srovnání s mrtvými reálnými postavami je vždycky problémem. Ale chápu Vás, Davide. Také mám podobného nevlastního nezletilého syna. Tak nějak jsme se dohodli, že jeho chronické lenosti budeme zatím říkat “čekání na rentu”.