Komentáře: Gita Lauschmannová

Od: David Fábry

David Fábry — Mon, 18 Oct 2010 16:20:55 +0000

Side, Vy jste super :-) Díky za informace, jsou pro mě moc cenné!

Napíšu Vám maila, jak to vypadá.

DÍKY!!

Od: sid

sid — Sun, 17 Oct 2010 16:36:43 +0000

Davide, zcela reálně: nejde o německý čaj, jde o to, že znám spoustu židů. kteří byli nuceni přispět na německou winterhilfe, poté, co “vůdce” zahájil 1.9.39 “cestu na východ” (Polsko a o dva roky později SSSR). Prostě, aby vypadali “normálně”, v souladu s přijatou identitou (ta sice byla kontrolována s důsledností německou, ale pokud se někdo dokázal vtělit z Izraele Grünbauma do Vácslava Viléma Kočího, náboženství československé, přežíval. Ale tu kennkartu musel mít ke dni zavraždění zastupujícího říšského protektora Heydricha v 1941. Pak už to byla svízel, neb bylo nové přihlašování atp. Utéci tomu bylo možno jen dlouhodobou hospitalizací (neurologie, psychiatrie, plicní sanatoria).Tehdy totiž dienststelle der Geheime staatspolizei předávalo “kartu” do gemeide pobytu nemocného, čili vyňalo ji z bydliště. A gestapo sice mělo lidi i mezi personálem, ale…u tuberáků, kdo se chtěl nakazit…Šlo zmizet. Což tvrdím jakožto historik oné doby, byť se jí, raději,soustavněji něvěnuji. Prostě, jsou židé, kteří (většinou po linii známých z legií) dostali nové papíry buď pro sebe, nebo někoho z rodiny. Pokud jasnozřivě viděli, co se v Německu po 33 děje. Cena křestního listu a potvrzení o biřmování byla “1 vila česká” (zajímavé platidlo) a byli i lidé, kteří byli pravým židům s to prokázat árijskost do požadovaného, asi druhého, kolene. To, ovšem, nebyl případ naší rodiny. U nás šlo spíš o nějakou umanutost. B-h ví. Ale opakuji. Jistě znáte datum dědečkovy smrti. Pokud k ní došlo před 15. březnem 1939 (Vzápětí nasedly německé zákony o říšském občanství a státním občanství (pozor-není to totéž), je to nesporné. Zemřel jako čs. občan, a umrlí nenabývají st. občanství následných celků. Jinak tomu může být, pokud žil na svém majetku třeba ještě 31.12.1938 a pokud tento majetek byl v Říši ( už spadal pod Oberlandrat Iglau). Pak, opět b-h ví, jak ho Němci zařadili, ovšem i jako majitele statku asi nikoli honosně, protože s J v pase (Jude). Už to byla segregace, a třeba Švýcarsko s tímto “J” nepřijímalo, i kdybyste jel na sáních z briliantů. Obecně, můj mail máte, můžete mi nějaký doklad naskenovat. Jinak, Davide, Vám radím: navštivte badatelnu archivu (spíše státního), a dejte kafe/Carolans archivářce a umistěte si tam inzerát “mladý muž potřebuje pomoc za účelem prokázání nároku /určovací žaloby/ u předka židovského původu z let 1938-46. Odměna podle nákladů a dohody”. Tel…….. Archivářka Vám bezpečně i poradí. Lidí, kteří si tím přivydělávají a putují mezi archivy je dnes dost, advokát většinou Paula Drakea (detektiva)a la Perry Mason nemá, dr. Srb je přeci jen policajt, a ten informace přijímá, nevydává. Až to bude “v cajku”, můžu Vám na to napsat znalecký posudek, nebo suprarevizní posudek….bude-li třeba.

Od: David Fábry

David Fábry — Sun, 17 Oct 2010 12:23:40 +0000

Milý Side, praděděček nikdy neztratil občanství Československé (národnost židovskou) ale až po jeho smrti byl prohlášen za Němce a zrádce.

Zemřel v plynových komorách, ale jaký rok nevím, asi by se to dalo dohledat, ale s tím s kým bych o tom mohl mluvit (s tatínkem) ten o tom se mnou nechce mluvit a k minulosti se nerad vyjadřuje.

Puklice leží kousek od Jihlavy, myslím, že to bylo okleštěné Československo – nevím.

A jak to bylo s německým čajem? To nevím, můžu říct pouze že ani německému čaji nevěřím, ale bylo by to pouze slovo proti slovu celé vesnice.

Od: sid

sid — Fri, 15 Oct 2010 17:09:57 +0000

tady bude rozhodující, milý Davide, prokázat jaké občanství měl R.F. v momentě smrti. Nevíme (neřekl jste nám), kdy zemřel, přitom právní poměry v Protektorátě a Říši se měnily u Říše 1.10.38, u Protektorátu 15.3.1939. Ani nevíme, zda Puklice ležely v Říši, nebo ještě v okleštěné Česko-slovenské republice. To je podstatné. Bohužel, pokud někdo má ještě doklad, že Váš předek třeba na Vánoce 1938 přispěl německému spolku na horký čaj, bude z toho problém. Jinak, existovala “nucená správa” nikoli vnucená, řízená arijskými Trauhändery. Myslím, že Váš problém je problémem většiny z nás. Naši (torzo rodiny) se po válce vystěhovali z města, kde kdysi žili, ale které jim připomínalo ponížení, a i to, jak jim “sousedé” nevydali věci, které si k nim rodina uschovala. Včetně vozu….. “Jéééé, a babička myslela, že nám to dáváte. To víte, už je také na pravdě b-ží. My to ani nepoužíváme, je to “do huby” moc těžký, jak říká taťka, ani nevíme, kde to je…a máte na to vůbec papír, že to babička převzala?”… (diskuze o sadě stříbrných příborů pro dva tucty osob…cca 1947). Ale jinak se držte. Zámek za to stojí. I polnosti. Vila ve městě už méně. Jsou to prokleté majetky. To oni nevědí.

Od: Hana Mayerova

Hana Mayerova — Fri, 15 Oct 2010 10:50:41 +0000

To je dobře, že jste to publikoval, protože se jedná o příběh, který se v různých verzích opakuje. Ale nevím, jestli se kdy dočkáte nějakého přijatelného rozsudku.

Od: David Fábry

David Fábry — Thu, 14 Oct 2010 12:39:16 +0000

Díky Gabrielo :-)

Od: Gvurele

Gvurele — Thu, 14 Oct 2010 11:51:54 +0000

Držím palce a nedejte se! Jediný, co mě napadá, a to nemyslím jako urážku, ale protože to znám sama, byť jinak a ne takhle strašně: Osina v zadku. Někteří neradi vidí svojí vlastní minulost, natož, aby se jim připomínala. G