Čo sa týka budhistoch, taoistoch a podobne, o tom som už písal:
„Mahátmá Gándhí,indický myslitel a hlavní představitel indického hnutí za nezávislost, o Muhammadovi řekl následovně: „ Chtěl jsem se něco dozvědět o tom muži, o jednom z nejlepších, co má dnes nespornou náklonnost srdcí milionů lidí…A stále více jsem docházel k přesvědčení, že to nebyl meč,který nakonec zajistil islámu místo ve společnosti (podobně řečeno v jiným překladu :Islám si v oné době nezískal své místo na slunci s pomocí meče).Byla to přísná jednoduchost, nejhlubší sebezapření Proroka, důsledné dodržování slibů, jeho vášnivá oddanost vůči přátelům a jeho následovníkům, jeho neohroženost, statečnost, jeho naprostá důvěra v Boha a v jeho vlastní poselství. Toto všechno, nikoliv meč, bylo stěžejním základem a překonalo každou překážku. Když jsem dočetl druhý díl (Prorokova životopisu), bylo mi líto, že si o tomto velkolepém životě nemohu přečíst ještě něco dalšího.“

Jak je to na opačné straně, např.jaký je postoj muslimů k hindustickým pánům Rámovi a Kršnovi a také ke Guatamovi Buddhovi. Moslimský teolog Syed R.Ali o tom píše ve vztahu k dalšímu Pilířy víry – Víry v proroky (opisuji v zkracené formě): „Tyto osoby mohly být Božími proroky ve své části světa (Indii),protože podle Koránu Bůh vyslal proroky a posly ke každému národu na světe a ve všech dějinných epochách: „A národ každý ma posla svého…“. Podle výroků proroka Muhammada se celkový počet proroků pohybuje kolem 124 tisíců, ale pouze 25 z nich bylo v Koránu zmíněno jménem. – „A také jiným poslům, o něchž jsme ti dřívě vyprávěli, a dalším, o nichž jsme ti nevyprávěli…“( Korán 4:164)….To samé můžeme říct i o dalších prorocích v jiných častí světa, třeba v Číně, kde v minulosti vzkvétala velká civilizace. Také Konfucius mohl být Bohem poveřeným poslem v této geograficky oblasti.“…

Islamský pohľad na ateistov – kto zomrie odmietajúc vieru, nebôže byť prijatý, pretože Boh odpustí všetky hriechy, ale neodpustí nievieru (okrem Koránu je to aj v logike: má sa Boh vnucovať?), avšak Korán na jednom mieste tiež hovorí, že nik neutrpí stratu, ku komu nebol poslaný posol. Ale na také veci sa nepýtaj mňa, ale ozajstných odborníkov na Islam. Vlastne by som tu o takých veciach ani nemal písať, pretože to nie je sranda, pokiaľ by som niekoho uviedol do bludu.

Nehlásajú kresťania , že kto neuverí v Ježiša ako Boha alebo Božieho syna, už teraz – už dnes je odsúdený? Dostal som odkazy, že už teraz som odsúdený a určený pre peklo, Allah je modla, atď.

No,trpezlivo, ešte raz: pretože podmetom a predmetom islamu ako monoteistického náboženstva je jeden jediný Boh, ide vlastne o to, že kto sa napriek poznaniu jedného jedinečného Boha odvráti k inému bohu alebo bohom, stvoreniam, alebo začne k Bohu pridružovať iné osoby, veci, novoty,učenia – utrpí stratu, pretože nasleduje náboženstvo, ktorého základ u Boha je iný – a to isté hlása Tóra, pretože:. „Boh existuje, Boh je jeden, Boh je netelesný, Boh je večný, Iba Boha možno uctievaťˇ( Šaloš esre ikarim :1-5 článok viery, komentár k 10. kapitole Mišny Sanhedrin). Alebo, čím nechcem znevažovať ekumenický alebo multikulturárny dialóg, opýtaj sa ortodoxného rabína, či by súhlasil s prestupom jedneho žida od judaizmu ku kresťanstvu. Keď tak urobila filozofka Edith Stein a naviac sa stala karmelitánkou, tak matka s ňou už nikdy nehovorila.

PS: Okrem toho Tebou vytiahnutého verša je užitočné pouvažovať aj o verši 2:262 a položiť si otázku – ako sa ten vzťahuje k veršu 3:85. Keď si vezmeme na pomoc poznanie a nepoznanie základov islamu, jeho podmetu a predmetu, vedomosť a nesprávnu vedomosť či nevedomosť, tak je to potom jednoduché– sú to vždy akoby 2 strany tej istej mince: „Zajisté ti, kdož uvěřili a ti, kdož drží se víry židovské, a křesťané a sabejští – vůbec všichni, kdož věří v Boha a v den poslední a činí dobré skutky, naleznou odměnu u Pána svého a jim netřeba se báti, aniž rmoutiti se“. Mier s Tebou.

Zkoumala jsem trochu stránky té společnosti, co se zaměřuje na varování před nebezpečnými sektami, a abych řekla pravdu, vůbec jsem nepochopila, proč jaksi islám není v jejich hledáčku, jakoby se naší země vůbec netýkal. Jsou tam rozbory všemožných křesťanských i nekřesťanských úletů, to je moc dobře, ale kupodivu jakoby islám nebylo třeba podrobit takové kritické diagnostice, jako ostatní náboženství.

Našla jsem ještě jedno číslo časopisu věnované islámu: http://www.dingir.cz/archiv/Dingir106.pdf

a musím přiznat, že to mě docela roztrpčilo… není to žádný kritický pohled na islám, který by dovolil čtenáři zorientovat se, aspoň stručný náhled, které školy přichází s jakým učením, co je kde nebezpečné, před čím se varovat… Připadá mi to jak vydání Dikobrazu, na jedné straně se fňuká, jaký boj musí svádět muslimové kvůli výstavbě mešit, na druhé je tam jen tak bez nějakého komentáře otisknutá část debaty českých muslimek o odpadlictví (str.30), kde jedna sestra bez mrknutí oka schvaluje popravu, a zdá se, že společnost pro studium sekt to zanechává docela klidnou… katastrofa.

Ono je to hrozně hezké, že existuje nějaká Karima, která na to má osvícený pohled a odpadlíky by nepopravovala, ale nějak mě napadá: co z toho, když se na téže stránce dočtu z úst Qaradawiho, že všichni muslimští učenci souhlasí s tím, že odpadlík má být potrestán, nicméně se rozdělují v trestu samotném. Většina učenců jsou pro zabití, znamená to, že odpadlík je potrestán smrtí. (Něco o původu trestu za odpadlictví)
http://www.proislam.org/forum/viewtopic.php?f=17&t=496

Takže většina učenců je pro zabití, že to nejsou jen plané výhružky je jasné, sektářské praktiky nejhoršího kalibru, a společnost pro studium sekt si toho nevšímá? Jen dovede v časopise politovat české muslimy, jakým obstrukcím musejí čelit, když si chtějí postavit mešitu?

http://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/3396-islam-odpadlictvi-a-lidska-prava.aspx

Zajímavé, když teoreticky by vlastně muslimové měli jásat, když se někdo přihlásí k učení NZ, že :-)?