Toto téma je pro mě docela zajímavé. Na začátek musím zdůraznit, že nejsem Žid. Moje babička pocházela z židovské rodiny, která do Čech prchla před Nacisty. Nejsem si jist, zda-li měla také židovskou matku a vzhledem k vysokému stupni utajení informací a problémů v naší rodině je toto pro mě zatím tajemstvím :-)

Nehledě na tento fakt hraje filosofie judaismu a kabaly velkou roli v mém životě. Nejsem expert, nemám ani možnost se tomu pořádňe věnovat, nicméně jsem pečlivým studentem v rámci možností (rodina, dítě, práce.. atd.).

Již od dětství si mnoho dětí dělalo ze mě srandu na vrub mých povahových vlastností. Slova jako ty ,,žiďáku” nebo ,,ty jeden žide” jsou i dnes na denním pořádku.

Judaismus chápu jako životní postoj, náboženství toho co je tady a teď. Dále se mi na něm líbí velký důraz na zdravý životní styl a vzdělání. Kdybych si toto uvědomil již dříve a nedošlo k mému prozření až ve 33 letech a nemusel sem to dohánět teď.. nechci ale odbočovat.

Nemohu zde mluvit tedy za Židy ani židy, avšak neodpustím si poznámku, že jsem velice hrdý na své kořeny a panem Hitlerem, ani jeho odkazem se zlomit nenechám.. a násilnou a xenofobně-rasisticky-nacionalsitickou Evropou už vůbec.

Pevně doufám, že jednou příjde doba, kdy se slušní lidé nebudou muset stydět za Evropu a její ohavnosti..

Hloubání nad smyslem neuškodí nikdy. Troufám si tvrdit, že jedna majuskule dokonce vyvolala docela obsáhlou debatu a následně u někoho možná i hloubání, které by právě při dvojím psaní počátečního písmene asi ani nevzniklo. Naopak – když stojí na plakátě vedle sebe slova označující podle textu “představitele tří náboženství”, tak se pak člověk spíše pozastaví, když pouze jedno z těch tří slov začíná velkým písmenem. když budou všechna tři malá, tak mysl v tomto ohledu nevzrušena upne se k třeba k těm “společným hodnotám”.

Ta pravopisná odlišnost snad dá čtenáři impuls zamyslet se posléze i nad rozličným pojímáním oněch “společných hodnot”.

Ale to je na jiný “šiur”.

http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=%C5%BEid&ref=%C5%BDid

No jasně, ale s vědomím, že čeští Židé to jak v populárních, tak v odborných textech oficiálních dokumentech v zásadě sjednocují majuskulí.
Psal jsem to tu právě pro uvědomění si toho důvodu PROČ.

Ano, máte pravdu, tady to stačilo. Děkuji Vám za kultivovanou diskusi!

MF*

juif = rod mužský, juive = rod ženský a může to být jak substantivum, tak adjectivum.

Frsncouzi nepíší jen s malým, ale rozlišují to buď z náboženského nebo etnického hlediska. Když si pozorně přečtete Larousse, Petit Robert i Akademiky, tak uvvidíte sám, že na jedné straně píší o Židech jako o “semitském lidu žijícím kdysi v Palestině” (už to je problém, s tou Palestinou – víme, ne? Starořímská pomsta i v názvu země). a pak zase píší o těch, co vyznávají judaismus.

Zmatek do toho přináší i sama tak často dnes citovaná ((a často nekvalitní) Wikipedia – protože je holt hned po ruce:

http://fr.wikipedia.org/wiki/Histoire_des_Juifs_en_France

Nebo namátkou jeden článek:

http://jssnews.com/2013/07/19/juifs-de-france-le-grand-depart-40-en-plus-de-juifs-emigrent-vers-israel/

“…les Juifs n’ont plus de quoi dire que la France leur permet d’être eux-même.”

Pak zase minuskule….

Juif, juif = subst., juive = adj.

Jinak, tento článek je zajímavý i sám o sobě.

Taková perlička:
Hübschmannová M., Šebková H., Žigová A.: Romsko-český a česko-romský kapesní slovník. SPN, Praha 1991, s.608: heslo Žid = Čhindo (doslova odseklý > odpadlý > přeneseně jinověrec, pozn. MF*), Biboldo (regionálně) = nepokřtěný. Jak v česko-romské, tak v romsko-české je užito zásadně majuskulí.

Pokračování příště :-)