Zde se odráží moje nechuť tuto kauzu jakkoliv komentovat, uvědomuji si, že žiji ve východní Evropě.

Čtěte ;-)

http://www.alternet.org/tea-party-and-right/look-what-fox-news-calling-sharia-law

http://abbartos.wordpress.com/2012/01/26/recenze-knihy-lukase-lhotana-islam-a-islamismus-v-ceske-republice/

“O)

http://www.migrace.com/

Z výše uvedeného linku lze dohledat: psycholog existuje a pracuje s migranty, a nejen psycholog. Jak, to je na zvážení každého, kdo tyto stránky navštíví. Z multi kulti organizací je vytvořena síť, neplést, prosím, s „Hoďte na něj (nás) síť“, jež je napojena na různé zdroje, v tomto případě uvedené ve výroční zprávě. Tam lze najít zajímavé vazby a odpovědi. Celkem úsměvné jsou dotace vs. náklady, jen mzdové s odvody činí bezmála 43%.

Domnívám se, že je to ještě horší, než si uvědomujeme. Vidím to jako selektivní slepotu, a to není moc dobrý vklad, jak vůči majoritě, tak, a to především, minoritám. Za čas se to stane kontraproduktivním.

Platí: „…nedám mu rybu, alebrž prut a naučím ho chytat…“

Vidím zde jen nároky, ale žádné právo ve smyslu povinností. “O)

Pravda ale je, že nevím, jestli takovou odvykací kúru, i kdyby byla naprosto nezpochybnitelně dobrovolná, má zajišťovat zrovna škola, snad by právě tohle mohly mít na starosti ty multikulturní organizace.

Představuju si, že vyjít z následků takové sektářské výchovy může být podobně náročné jako odvykací pobyty z jiných závislostí, na to by škola při nejlepší vůli neměla kapacitu, takže asi máte pravdu, než ustupovat k nějakým výjimkám, které by pravděpodobně stejně nepřinesly mnoho pozitivního a hrozilo by jejich zneužití, radši pořádná a poctivá práce těch, kteří se o začlenění takových lidí do naší společnosti snaží. Jistě by byla mnohem užitečnější, než vyhrožování školám, které nejsou muslimkám dostatečně přizpůsobivé, soudními procesy.

Tady jsou pravidla, která všichni budeme respektovat, pokud nechcete respektovat, musíme se rozloučit, pokud chcete, ale máte přes dobrou vůli psychický problém, nepřekonatelné zábrany, jsou tu organizace, které se budou snažit vám je pomoci odstranit. Až se vám to podaří, jste vítáni. To by bylo od lidskoprávních organizací záslužné. Že je to ještě nenapadlo?

Jak jej ale nenásilně získat? Dle mého, jen striktním dodržováním zvyklostí, chceme-li právního rámce, bez výjimek. Tak totiž dojde k přirozeným reakcím, otázkám, proč tomu tak je, proč to po mně chtějí, a to bez rizika následných rádoby intelektuálních řešení, jak to udělat jinak. “O)

Dovedu si představit, že součástí jejich práce by bylo i důkladné obeznámení případných azylantů s tím, v jaké kultuře se ocitli a co to pro ně bude obnášet. Třeba i to, že se u nás školy nepodřizují pravidlům islámu a školní řád platí pro všechny stejně. Zavčas by se tak mohli rozhodnout, jestli zde za těchto podmínek skutečně chtějí žít, a mohli by případně hledat azyl jinde, třeba v nějaké bohaté islámské zemi. Stejně se divím, že takto nábožensky senzitivní lidé nejdou raději rovnou tam.

Ve stavu, jaký tady zatím panuje, by pravděpodobně ke zneužití takové vstřícnosti ze strany školy došlo a je vysoce pravděpodobné, že by to byly právě “lidskoprávní” organizace, které by se k něčemu takovému uchýlily.

V islámských zemích nic takového nenajdeme, tam je to vše obsaženo v Islámu samotném, ten je státem, zákonodárnou, výkonnou a soudní mocí zároveň, byť v některých případech s jemnými odklony od rigidity. Základními prameny soustavy státu tak je Korán a Sunna. Veškerá moc se odvozuje od nich.

Nemohou tyto děvy zcela chápat, co po nich ta nová zem vlastně chce, proces pochopení si vyžádá dalece vícero času, z hlediska rigidity Islámu, jeho indoktrinace.

Vnímání postavení jedince a státu, chceme-li společenství, se u nás z většiny dělo a děje v rámci přístupu filozofie a rozumového poznání k těmto základním hodnotám. Naopak v Islámu, po několika pokusech, ubírat se podobnou cestou, došlo ve 12 století k odmítnutí filozofie a rozumového poznání jako cesty k definování těchto hodnot, z toho implikuje neschopnost pochopit změny v čase.

To je ale na samostatný článek. “O)