Jaké telefonní seznamy, prosím?

Chtěl jsi literaturu, tak jsem Ti a případným zájemcům sem přiklikavším něco pro začátek napsal. A to tak, jak jsem zvyklý psát bibliografické údaje k odborným textům (tak jsem se to naučil během vysokoškolských studií při citaci literatury, jestli se Ti to nelíbí, tak navrhni jiný způsob. Je jich mraky, ale tenhle mi přijde celkem praktický a elegantní).

Achabe, poslouchám Tě sice už méně (míněno videa), ale zato Tě občas čtu. Proto sem píši v reakci na Tvé spisování. A na otázky jsem Ti odpověděl. Zato ty ani ne. Jen ses poněkud hystericky vyjevil. Je mi líto.

Teď už je noc a musím ještě dopsat noty pro koncert. Nemohu se teď tímto momentálně dále zabývat. Navíc mi přijde, že Ty si to umíš najít zrovna tak,jako já. A většina čtenářů, aspoň podle (ne)reakcí za celou dobu existence tohoto portálu, odkaz zaregistruje, ale do hledání v traktátech se těžko pustí. Ale můžeme udělat spolu takovou soutěž – kdo těch zmínek o emancipovaných židovských ženách najde v Talmudu více. Akorát asi prohraji – souboj s časem. Tak si vypomohu (mimo hru) třeba zrovna touto knihou a snad mě navede rychleji (krom jiných, odbornějších talmudických pojednání ohledně genderu. Napsala ji pařížská rabínka, od níž jsem si ji koupil:

Bebe, Pauline: Isha. Dictionnaire des femmes et du judaïsme. Calmann-Lévy, Paris 2002

Je to docela drzost od Tebe tvrdit, že si “některé občiny” myslí, že Praotcové jsou Bůh. Buď ses zbláznil, a nebo nevíš, co bys napsal. Nevím, co je horší.

Ty totiž nechápeš (a nebo se Ti nechce přijmout, že editoři mají své závažné důvody, které jsou stejně tak v dané době relevantní, jako obdobně jiné v době Ezry, geonim, Rambamově, Karově atd., atd., atd.; ku příkladu).

Sám ses poslední větou usvědčil z naprosté neznalosti reformního židovství, když píšeš, že reformní neberou Hospodina jako Boha všech. To je skutečně elementární neznalost. Kdybys aspoň jednou v životě se skutečně začetl – třeba do machzoru Ruach Chadaš. (Goldstein, Andrew (ed.), Middleburgh, Charles (ed.): Machzor Ruach Cahdash. Services for the Days of Awe. Liberal Judaism, London 2003 (podotýkám, že jde o význačné a velmi respektované britské rabíny; r. Goldstein do republiky k nám navíc zajíždí pravidelně už dokonce 30 let, od r. 1983, máš možnost se s ním setkat osobně.)

Uviděl bys, jak se texty modliteb obracejí nejen k lidu Jisraele, ale ke všem národům, k celému lidstvu. A to je běžnou součástí našich modliteb už desítky let.

Achabe, polemika má smysl, když oba vědí, o čem se vede řeč.

Konkrétní odkazy bys měl, člověče, už dávno mít sám najité. To přece není těžké. Například Meyerovu knihu jsem si koupil a nechal poslat od Amazon.com. Zemera z”l mi oproti řádné platbě na pokladně oxeroxovali v Zemské knihovně v rakouském Bregenz.

Mnoho dalších spisů starší provenience je volně ke stažení na internetu. V židovských muzeích po světě je k dispozici spousta literatury z reformního židovského světa. Rovněž v Praze. Včetně spousty rabínských respons. No a hodně literatury – teologické i religionistické, máme doma jak na papíře, tak na pevných discích.

Mé pěvecké povolání mi umožňuje už tři desítky let navštěvovat různé země a tak toho využívám. Zatímco kolegové chodí v neděli do kostela pokud mi to ferman zájezdu a vzdálenost od hotelu dovolí, navštívit, vyhledám a navštívím místní židovskou komunitu. Takže bmám i praktické srovnání. Včetně k nazaplacení kontaktů různých reformních skupin z Ameriky, které hlavně dříve poměrně často přijížděly do jedné malé liberální komunity v Praze, jíž jsem členem od r. 1998 (do roku 2010 jsem tam byl aktivní). krom toho docela často vedu různé obřady i celé bohoslužby v různých židovských obcí u nás i mimo republiku. 6 let jsem paralelně působil v Židovské obci v Katovicích, kde po šoa a následných vlnách emigrace zůstali převážně pováleční přišedší z Haliče. Takže jsem tam vedl ortodoxní bohoslužby.

To jsou zkušenosti, které si člověk nikdy nenačte. Protože najednou všechno dostává mnohem více smysl – a člověk si uvědomí, co dělá Židy Židmi, že to ve skutečnosti JE O KRVI. Protože ti lidé spolu chtějí být, chtějí ctít tradici, chtějí, aby nezahynula. A často si zoufají, že se to nepodaří, když “všichni buď zahynuli, nebo emigrovali, nebo se odrodili.” A pak se opět sejdou na modlitbách. A za čtvrt roku se člověk vrátil a najednou – ejhle – mladí tam přišli. A mezitím se narodily další děti a šup a už jsou v kile! A pak je člověku zase trochu lépe.

Náboženství jen tak samo o sobě, před modrou obrazovkou nebo ve stínu aspoň macevy (když nám holt dobromyslové pokáceli hřbitovní lesíky) – jo, pročpak ne. Ale nejsou jenom mrtvolky a vitríny plné judaik po vyhynulé rase. Takže není třeba to po Židech přebírat. My to zvládneme sami.

A na ty mrtvé jsem, Achabe, ani v nejmenším nezapomněl. Uvidíš hnedle.

Tak se měj dobře, brachu!

A tady je pár bibliografických informací, aby sis mohl počíst, protože O NĚCO PRÁVĚ JDE:

Meyer, Michael A.: Response to Modernity. A History of the Reform Movement in Judaism. Waine State University Press. Detroit 1995. Předtím to vyšlo v Oxfordu roku 1988.

Zemer, Moshe (vynikající moderní halachická autorita): Jüdisches Religionsgesetz heute. Progressive Halacha. Neukirchener. Neukirchen-Vluyn 1999.

Něco populárnějšího:
Brumik, Micha: Kurze Gesichte Judentum. Verlagshaus Jacoby & Stuart, Berlin 2009.

Magonet, Jonathan: The Explorer´s Guide to Judaism. Hodder & Stoughton, London 1998.

Berkowitz, Allan L. (ed.), Moskovitz, Patti (ed.): Embracing the Covenant. Converrts to Judaism Talk About Why & How. Jewish Lights Publishing. Woodstock, Vermont, 2006, 5. vydání.

Böckler, Annette.: Jüdischer Gottesdienst. Wesen und Strucktur. Jüdische Verlagsanstalt Berlin, Berlin 2002

Hamar, Eleonóra: Vyprávěná židovství. O narativní konstrukci druhogeneračních židovských identit. Slon, edice Studie, Praha 2008

Záměrně, s ohledem na další čtenáře Shekelu, uvádím tyto tituly, byť více méně namátkou.

Protože číst vysoce odbornou literaturu reformních judaistů je velmi těžké i tak, natož bez základního vhledu do prostředí moderních směrů judaismu, v našem případě se to týká progresivního judaismu.

Pro pochopení reformních snach je ale dobré skutečně si vyhledat práce rabínů Leopolda Zunze a Abrahama Geigera a také klidně i Nachmana Krochmala. Nejen Mosese Mendelssohna. A určitě číst nejen jejich stěžejní práce, které jsou všude citované. Ale dát si tu práci a prokousávat se jejich responsy.

Pokud Achabe budeš chtít, pošlu Ti seznam doporučené literatury e-mailem. To se týká i případných dalších zájemců. Bude to v podstatě to, co jsem doporučoval svým studentům.

Zajímavé jsou také práce německého reformního rabína Joela Müllera (1827, Uherský Ostroh na Moravě – 1895,Berlín). Tento profesor na Lehranstalt für die Wissenschaft des Judentums působil také nějaký čas v Židovské náboženské obci v České Lípě, kde byla postavena jedna z prvních synagog reformovaného ritu v českých zemích. Na varhany tam jezdil ze Zákup hrát o šábesu na varhany c.k. dvorní kapelník a kapelník Stavovského divadla v Praze Jan Nepomuk Škroup, když na zámku dlel císařský dvůr, pro který připravoval hudební produkce. Měl hraní v templu vymíněno ve smlouvě se c.k. kanceláří. Zajímavé je, že v synagoze hrál i skladby svého bratra, který je dnes slavnější. František Škroup, autor dnešní české hymny, nejen že ve Staré škole, dnešní Španělské synagoze, hrál při bohoslužbách na varhany, ale také komponoval synagogální hudbu a dokonce učil klasické hudbě místní kantory (chazany).

To jen tak pro zajímavost.

Ten rabín Joel Müller napsal podrobný komentář k Masechet sofrim. Tento potalmudický traktát pojednává o pravidlech svátku Chanuka. Zajímavé je místo v 6. části 20. kapitoly. Podle tohoto místa zpíváme už více než tisíc let “Hanerot halalu anu madlikin.” V některých novodobých ortodoxních aškenázských sidurech i v některých reformních (jako ten “bejtsimchácký”) se píše podle moderní ivrit “anu madlikim” či dokonce “anachnu madlikin.” Nu, proč nakonec ne, i když seto pak poněkud špatně zpívá na tu naši oblíbenou melodii :-D

Nu, kdo chce, tak i na webu najde tolik literatury, že nebude vědět, kterou knihu dříve stáhnout.

Možná mu pak bude vodítkem třeba i některá z publikací výše anoncovaných.

Vážnějším zájemcům o synagogální liturgii doporučuji kromě klasického Elbogena a desetisvazkového díla Abraham Zvi Idelsohna toto vynikající dílo:

Friedmann, Aron: Der synagogale Gesang. C. Boas Nachf., Buchhandlung, Berlin 1908. Reprint Edition Peters, Leipzig 1978. (Dá se sehnat i v Městské knihovně v Praze).

Bez tohoto a Elbogenova díla neobeznámený čtenář těžko pochopí zásadní reformu synagogální liturgie slavných kantorů a skladatelů Salomona Sulzera (Vídeň) a Louise Lewandowkého (Berlín). Je to o to důležitější i z důvodu, že oba tito vrchní kantoři svou reformou silně ovlivnili paradoxně i konzervativnější judaistické směry, což si zejména ortodoxní svět velmi nerad přiznává. Ostatně obecně vliv Wisssenschaft des Judentums zejména na předchůdce dnešní moderní ortodoxie je nepopiratelný.

Tak, parafrázuje Achaba, abychom mohli výše, musíme nejprve ponořit se s pokorou níže do hlubin judaistické literatury. Abychom poznali, že není vše jen černobílé, abych tak řekl.

Mějte se dobře!