שם הגדולים

Tímto článkem, zrovna tak, jako tím předchozím, opět dokazuješ, že jsi zůstal ve světě, který Tě učil, že Židé přišli o smlouvu s Hospodinem. U adventistů. Pak ses z nějakého důvodu navlékl do kostýmu. A teď se snažíš dokázat nemožné. Kde vlastně stojíš, člověče?

Skutečně si najdu čas a ukážu Ti, kde čteš to, co chceš číst. Ono stačí sáhnout po jiných – totiž židovských – překladech a výkladech Tóry. A také to chce být důslednější, nejen v hebrejském pravopise na Kešet (tora místo torat תורה שבעל פה , nesmyslné spojení adat jisroel – když tak adas jisroel nebo adat jisrael, ach jo… apod.):

Opravdu se domníváš, že pouze aškenázští Židé mají v sidurech “Šest připomenutí”? A jak je to tedy u chasidim?

Občas jsi mě tu jmenovitě napadl, že jsem málo sečtělý. Tak to ses tedy krutě nedopočítal. Jsem už na tom světě taky nějaký ten šábes a to, že cituji většinou “jiné učebnice” než Ty, jak trefně píše “woodoo” o jiném případu, ještě neznamená, že Tvé zdroje neznám.

Je mi líto, že to došlo až sem, ale já mám rád, když člověk řekne: Tady stojím, to je mé místo. Jsem ten a ten. Nestylizovat se.

Toť zatím vše.

Ad 6) Bez námitek. Od toho je nám to „připomínání“ jaksi naděleno. A proto také zůstává součástí liturgie deset *zchirot – deset každodenních připomínek. (Aškenazim skončili na pouhých šesti, a jistě k tomu mají své biblické důvody) J O nichž sidur hovoří :“Je prospěšné připomenout si den co den všech deset *zechirot, alespoň v kratičkém seznamu. A je nezbytné připomínat si je nejen formálně a verbálně, ale především uvnitř, celou bytostí v a v srdci. Jejich další (hlubší) obsahy pak naznačuje rav Chida (David Azulaj) – a někdy si je klidně probereme …
Pozdravení