myslím, že je to složitější. Mnohdy naše chápání bezprostředních a běžných prožitků nám nedovoluje odhalit skutečné podstaty. Vždyť vzpomeňme např. na principy nebeské mechaniky. Snad tři tisíce let minimálně se lidstvo domnívalo, právem, že Země je nehybný bod a Slunce včetně ostatních těles obíhají kolem ní. Vždyť je to logické vysvětlení našeho každodenního pozorování, Slunce vychází na Východě a zapadá na Západě. Než přišli pánové Kopernik, Kepler, Galileo a Newton, kteří tento názor úplně otočili. A přesto, standartě a pouze na základě naší zkušenosti to vysvětlitelné není, pouze až při pohledu na více faktorů, které běžný smrtelník přehlíží. Jiný příklad je s pavoukem. Bojíš se pavouků? Moje žena šíleně. Snad dva tisíce let od pána Aristotela jsme si mysleli, že pavouk má šest noh. Je až s podivem, že to nikoho nenapadlo za ta léta přepočítat. Obrovská autorita ve starém Řecku to kdysi řekla a tak to platilo. Až vědecký kacíř, nějaký pan Lamarck, si dovolil tu troufalost a pavouka odchytil a násilně mu ty nohy přepočítal. Šok byl i když po týdnu a po stovkách pavoucích musel udělat závěr, že pavouk má osm noh… :))

Proč tedy si nemyslet, že přijde doba, kdy zjistíme, že díra neexistuje.

Hezký, ale upršený den.

Každý máme svoji zkušenost. Já kupříkladu díře neuvěřím, že existuje. Z principu budu nad tím přemýšlet, proč ten úbytek materiálu je zrovna v tom místě, kam může člověk nechtěně strčit prst a nevytáhnout jej. Moje zkušenost, jelikož je negativní, by mě ještě více utvrdila v myšlence, že díra neexistuje a že za moji bolest může ten materiál kolem, možná i člověk, který díru vyvrtal :))