Jsem názoru, že stát by měl děti chránit, dokonce i před jejich rodiči, za ty totiž dítě nemůže, je vůči nim bezbranné a jediný, kdo se za ně může postavit, je právě jen stát. Na dítě se totiž neskládají zkoušky způsobilosti, může si jej pořídit každý. Nepřímá forma pomoci dítěti formou přídavku na dítě se míjí efektem, neb stát nemá páky, jak zajistit, že příspěvku bude využito ve prospěch dítěte, kdežto obědy zdarma pro děti ze sociálně slabých rodin jsou přímou formou pomoci a zajistí, že dítěti se skutečně dostane alespoň (relativně) kvalitního jídla.

Každý rodič by měl dát možnost svému dítěti se najíst, jako matka samoživitelka vím že to není leckdy snadné s penězi. Když jsem měla problém, tak jsem požádala o pomoc ex manžela, nakonec to je i jeho dítě. Každý problém se dá řešit, někdy se musíme pokořit a požádat o pomoc své bližní. Ale tento navrhovaný postup nic nevyřeší, jen vyroste generace dalších dětí, kteří se od malička naučí že problémy řeší neviditelný stát.