Komentáře: Muslim = jisroel

Od: dada

dada — Mon, 15 Feb 2016 09:04:46 +0000

Jinak, Erichu, já jsem to nemyslela zrovna tak, že by se z Palestinců stali hrdí Izraelci palestinského původu, ta má vtipná poznámka nebyla tak "idealistická", spíš cynická – taková účelová infiltrace, tak nás tu máte, bratři, nás se tak snadno nezbavíte jako "hnusných muslimů", Stejně ta dráha v mozku, co se zabývá vyšším principem mravním, jak o tom mluvil Danny, je tady v tom konfliktu povětšinou mimo provoz, a vozka zajišťující komunikaci má více méně volno, protože se jede po té dráze "výhodnosti". Tak když už, tak už, ale na toto budou asi Palestinci přece jen moc úzkoprsí, takové rozšafné gesto by asi přeci jen službu toho vozky vyžadovalo. Je to jen fór, ale na takové ptáčky se musí jinak, než hysterickým vztekáním, tak nějak…

K těm knížkám: teď vyjde jedna o procesu s Eichmannem (od Hausnera Spravedlnost v Jeruzalémě) a na tu nakladatelství Paseka vyhlásilo sbírku, tak snad by to byla cesta i na Bennyho Morrise, kdyby byla trochu vůle… taky bych si to ráda přečetla.

K tomu citovému vydírání a propagandě (i z hlediska dobového kontextu) – je to obzvlášť odpudivé. Na druhou stranu si říkám, že aspoň nějakým způsobem stoupla cena přeživších – to pohrdání od vlastních, když přicházeli z prožitého pekla mezi "nové Izraelce", to muselo být dost hrozné…

Od: dada

dada — Thu, 11 Feb 2016 11:34:41 +0000

Co vzpomínáte, Erichu, je přesně tam jak jsem citovala, v myšlenkách – zápisníku Hugo Bergmanna:
"Dříve si Bergmann své myšlenky o tomto tématu zapsal německy do deníku: "V judaismu byly od pradávných dob dva proudy, které se střetávaly v souboji. Jeden je izolacionistický, nenávidí cizince, pěstuje Amálekův komplex a při každé příležitosti zdůrazňuje: Pamatuj, co ti učinil! Je také jiný judaismus, který bych snad charakterizoval slovy: miluj bližního svého jako sebe sama. To je judaismus, který se modlí: dovol mi zapomenout na Amáleka, judaismus lásky a odpuštění." Zde leží klíč k pochopení základního rozdělení v politice Izraele: nacionalistický izolacionismus kontra humanistická otevřenost. Na jiném místě v deníku napsal Bergmann prostě: "Je dvojí lid Izraele." str. 316
A na str. 318 (ten předchozí citát jsem usekla) pokračuje: …"Ten druhý judaismus, Amáleka a pomsty, tentokrát zvítězil a Eichmann byl oběšen. Živý Eichmann byl nikdo, teď jsme však vlastníma rukama vytvořili mýtus, kolem kterého se zformuje nenávist k Izraeli. Judaismus lásky a soucitu byl poražen, ale podpis Jehudy Bakona na petici prezidentovi, kterou podnítil Martin Buber, také něco znamená. A náš boj za čistotu Izraele bude pokračovat dál s větší důstojností a silou."

Od: Erich

Erich — Wed, 10 Feb 2016 18:35:52 +0000

Dado já tedy nevím ve které knize je to zmiňováno, ale mne zaujala otázka, který judaismus nakonec získá navrch jestli humanistický bez nějakých etnocentrických důrazů, nebo nacionálně expanzionalistický ( to je má formulace ale bylo to takto nějak míněno). Vidíte jak těžko se pro nějaký jev hledá přesná definice, když začnete tušit, jak je realita složitá.
Je tam spusta věcí k přemýšlení a bohužel, některé věci se stále opakují jako přes kopírák a nikdy se nechceme poučit ani z chyb druhých.

Dado ze sedmého milionu ale plyne jedna velmi důležitá věc. To co se stalo lze soudit jen na základě dobového kontextu. Holt jsem nakonec musel konstatovat, že revizionisté se nakonec v rámci možností, ke svým lidem svým způsobem zachovali čestněji než nacionalistická levice.

A všimněte si jak byla a je zneužívána propaganda, citové vydírání. Taky mám že lidé neznají dobře ani svo vlastní nedávnou historii. Za historii pokládají do paměti vypálené propagandistické slogany. To platí obecně pro nás všechny. Víte lidé se kolikrát hádají do krve, místo aby věnovali chvilenku času na zjištění nějakých konkrétnějších údajů.

Škoda jen, že od Toma Segeva a třeba Bennyho Morrise nejsou přeloženy knihy o občanské válce. Ale to je jako ten Váš povzdech o Palestincích – sionistech. V debatách Vás kdekdo poučuje, aby jste si něco nastudovala a nemudrovala, ale když sáhnete po pracech založených na archivních materiálech a ne na stranických PR letáčcích, nastane skřípění zubů, následně kamenitba.

Takže na to, zda-li je vůbec poptávka po hrdých Izraelcích arabského původu dává určitou odpověď i tento text :

http://ceskapozice.lidovky.cz/izrael-knockout-vsem-hlasatelum-krachu-multikulturalismu-p40-/forum.aspx?c=A151210_162729_pozice-forum_lube

Od: dada

dada — Tue, 09 Feb 2016 10:31:30 +0000

Tady ještě jen to místo, co mě v knížce nejvíc dostalo:
… "Kromě Bubera, Bergmanna a Geršoma Scholema podepsalo dopis (proti Eichmannově popravě) sedmnáct dalších lidí, většinou profesoři Hebrejské univerzity. Podepsala ho rovněž básnířka Lea Goldbergová a jeruzalémský malíř Jehuda Bakon, který byl při procesu svědkem obžaloby. Jako čtrnáctiletého chlapce ho přivezli s jinými dětmi do Auschwitzu. Byly jim přidělovány různé práce včetně rozsypávání lidského popela po zasněžených cestách tábora, aby neklouzaly. Čas od času, vypovídal Bakon, nám dovolili se ohřát v krematoriích, dokonce i v plynových komorách. Prokuratura předložila skici ukazující plynové komory zevnitř, které nakreslil. Bakon jednou slyšel přednášku Martina Bubera o Jóbovi. Poté Bubera doprovodil domů. Cestou diskutovali o možnosti víry po Auschwitzu: "Nikdy na ten večer nezapomenu," napsal Bakon na lístku, který Buberovi poslal. "Když jsem se vrátil domů, plakal jsem štěstím."
Tak jako Gidon Hausner považoval nezlomnost Rivky Joselevské za symbol osudu židovského národa, Šmuel Hugo Bergman spatřil národní symbol ve faktu, že Jehuda Bakon chce prosit o Eichmannův život. "V mých očích to byl důkaz. že judaismus lásky a soucitu stále žije a dýchá"…
Tom Segev, Sedmý milion, str. 318

…přesně tohle je i má zkušenost, v knize Jób je ohromná síla, kdo se k ní probere přes tisíc blbých výkladů, má na čem stát. Respekt, k biblickým textům, autorům, všem, kteří byli schopni je zachovat a dodávat z nich i po tisících let takovou osvobozující naději…

Od: dada

dada — Sun, 07 Feb 2016 18:41:55 +0000

Jinak teda – ještě jsem byla na přednášce Hynka Kmoníčka, Izrael a Palestina, pojal to taky tak s nadhledem a humorem, hned na začátku řekl, že o tom tématu vlastně strašně nerad přednáší, protože je prakticky nemožné nenaštvat buď Židy, nebo Palestince, nebo rovnou obojí… a tak k charakteristice použil raději vtípky, jeden židovský a druhý palestinský, ale protože si Palestinci sami ze sebe srandu nedělají, tak je samozřejmě taky o Židech.

Z toho já mám trochu obavy: že Izraelci možná neradi a za kamenování proroků, ale přece jen s jistou schopností sebekritiky, se svých chyb dobírají, no já vím, i když je to občas bída, ale umějí si ze sebe tu srandu udělat, podívat se na sebe (aspoň někteří, aspoň občas) s nadhledem.
Nevím, jak jsou tohoto schopní Palestinci (ten islám, tady tuším jeho velkou slabinu). Kdyby měli dost nadhledu a smyslu pro humor, poradila bych jim geniální řešení jejich situace. Obrátit se na židovství. Obřezaní beztak jsou, ani by to nebolelo, a to by tedy Izraelce vypekli. To by se tedy stát Židů otřásl v základech, kdyby po vzoru Chazarů hromadně přijali judaismus. Vždyť pokud je to o té krvi… pak by měli být vlastně elitou, ne? Pěkně emancipovaně, co furt jak vzteklí frustráti, ne? Tak to jen fór tak naokraj.

Ostatně, co mě na té přednášce asi nejvíc překvapilo, tak Kmoníček nevidí jako největší problém pro Izrael spor s Palestinci, ale kupodivu závratně rychle se rozrůstající komunitu těch vlastních zbožných, kteří sami Izrael do značné míry ignorují a pikantně se prý v hlasování na kdečem shodují s těmi nejbojovnějšími Palestinci.

Od: dada

dada — Sun, 07 Feb 2016 18:02:36 +0000

Erichu, tak díky, Sedmý milion – fakt zajímavá knížka. Řekla bych – trochu hořčejší, než Šlomo Sand. Ale to je tím, že se každý soustředí na trochu něco jiného. U Šloma mi to připadalo spíš jako takové "procitnutí", otřepání se, měl jsem jakési iluze, že žiju v normálním moderním státě, a ejhle, mnohé z toho jsou mimikry, byl jsem jaksi podvedený, ona je to vlastně z velké části taková "prapodivná sekta", co nás tu masíruje a zpracovává… chápu jeho znechucení. Tak se trochu otřásl, kopl do té nabubřelosti, se kterou jsme měli tak trochu čest i tady… já jsem to přičítala spíš osobní potrefenosti dotyčných, no jak je vidět, oni na to nebyli až tak sami, taky tak trochu produkti…
Tom Segev je těžší (smutnější) čtení, to jsou hořké pilulky, tam jde ta bída jaksi víc vidět, pocítit, není to až taková sranda. Ale je to osvobozující knížka.
Docela mě dostalo, jak Martin Buber usiloval o "omilostnění" Eichmana, a vůbec celý ten příběh. Jak Eichman "posloužil". Napadla mě až taková kacířská myšlenka: jak daleko má takový výstavní zločinec Eichman, pokud jde o nějaké lidské kvality, třeba k "spravedlivému mezi národy" Schindlerovi? Kdyby ten milion klapl? Dějiny jsou fakt blázinec. Díky Bohu za takové poctivce, jako je Tom Segev.
P.S. potěšilo mě, že vydání knížky u nás podpořilo velvyslanectví státu Izrael, že se k tomu staví docela čelem…

Od: dada

dada — Fri, 15 Jan 2016 12:12:10 +0000

Díky, Erichu, tak to ještě zainvestuju. Teda do toho Toma Segeva. Je to docela sranda, nebýt těch tragických dopadů. To víte, že jsem si na Jiřího a jeho poučování taktéž vzpomněla :-). No tak ta "jeho" kniha bude čekat v pořadníku.
Pak to můžeme probrat, když bude nálada. Je to podnětné.

Od: Erich

Erich — Thu, 14 Jan 2016 20:05:26 +0000

Dado tak to si ještě přečtěte Sedmý milon od Toma Segeva. A jěště jedna kniha je zajímavá – kdysi mi tu Jirka Blažek doporučil Od jišuvu k Izraeli – od Jana Zouplny. Trochu hůř se čte a je zaměřena pouze na izraelskou levici versus revizionisté tedy Žabotínský, ale opět mnohé objasňuje. Ta by ovšem stála jen za vypůjčení.

Lidé z mého okolí se takovýmto knihám vyhýbají jako čert kříži, s nadsázkou řečeno čtou jen vlastnoručně zredigované dějiny, tam jakákoliv změna v myšlení nehrozí.

No taky by je mohlo trefit, třebas takový ten prvotní názor Ben Guriona a Ben Cviho na původ palestinských feláhů by nerozdýchali. Oni totiž pomalu ani nepřipustí, že tam vůbec nějací palestinci žili a obdělávali půdu, natož aby spekulovali o jejich židovském původu. Ovšem jako natruc Šlomo Sandovi tvrdí, že v Palestině v roce 1695 dle Adriana Relanda byly vesničky názvů hebrejských, řeckých a latinských, obyvatelé židé, křesťané, muslimů jen pomálu. Takže vlastně už jen stačí zjistit datum, důvod, destinace a ohlasy ve světové historické literauře na tento poslední odchod po roce 1695 a bude úplně jasno.

http://mideasttruth.com/forum/viewtopic.php?t=8257

Od: dada

dada — Wed, 13 Jan 2016 23:23:48 +0000

Teda to není k tématu, jen mě napadlo, že se Vám bude určitě líbit :-).

Od: dada

dada — Wed, 13 Jan 2016 23:22:31 +0000

Erichu, jestli jste ještě nečetl: Jak byl vynalezen židovský národ (Šlomo Sand), doporučuju, docela se u toho i pobavíte :-), dobrá knížka (jen se trochu bojím, že si ji budou brát do huby zase trochu jiní zaslepenci, než které si bere na paškál autor, ale co už).