V první části tohoto tématu jsme spolu četli příběh muže, kterého Ježíš zbavil jeho posedlosti. Marek ve svém vyprávění hovoří o čtyřech prosbách. Dvě z nich byly vyslyšeny. Prosby muže, který byl zbaven démonů, ale Ježíš nevyslyšel.

Na začátku příběhu náš muž, ještě pod vlivem démonů, křičí: “Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!” (Mar.5,7)

Ježíš na toto volání nedbá. Ví, jaká je skutečná touha posedlého bezdomovce. Proto vydá rozkaz: “Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!” (Mar.5,8)

Díky této nevyslyšené modlitbě se z postrachu okolí stal nový člověk. Proto nám toto nevyslyšení nepřipadá divné.

Na konci příběhu Ježíš nasedá na loďku, aby splnil přání obyvatel tohoto kraje. Jeho nový učedník ho prosí, aby mohl jet s ním. Krásná modlitba. A tak bychom čekali, že Mistr přijme tohoto muže do učení a vezme ho s sebou.

Jenže Ježíš odpoví: “Jdi domů k svým a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval.” (Mar.5,19)

Později za Ježíšem přišel bohatý muž s otázkou: “Mistře, co dobrého mám udělat, abych získal věčný život?” (Mat.19,16) Chvíli spolu hovoří a pak tento mladík uslyší pozvání: “Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.” (Mat.19,21)

Není to diskriminace? Bezdomovce, který chce jít za Mistrem, odmítne. Možná už byl starý a také zřejmě neměl co nabídnout. To bohatec by mohl Jidášovi, který vedl společnou kasu, dát tolik, že …

Takovou argumentaci ale náš text nepřipouští. Boháč měl nejprve vše, co měl, prodat a pak rozdat chudým. Teprve poté měl přijít k Ježíši.

V penězích to tedy nebylo. Tak proč?

Minule jsem vzpomínal na událost, kterou Marek popisuje v 7.kapitole:

Ježíš se vrátil na území Týru a šel přes Sidón k jezeru Galilejskému územím Dekapole.

Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: “Effatha”, což znamená `otevři se!´

I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně. (Mar.7,31-35)

Lidé, kteří žili na tomto území, měli k Židům asi takový vztah, jaký k nim dnes mají Palestinci. Kdyby do jejich krajiny Ježíš poslal některého ze svých učedníků, byla by jeho misie předem odsouzena k nezdaru a Ježíš to dobře věděl. Misionářem na tomto území proto musel být domorodec. Navíc musel přijít s příběhem, který nebylo možné zpochybnit. Posedlosti zbavený bezdomovec byl tím pravým pro krajinu, ve které vyrostl a kde žil po svém obrácení.

I dnes Bůh potřebuje někoho ve tvém městě nebo vesnici. Musí to být někdo, koho lidé znají a berou jako svého souseda. Možná to jsi právě ty. Lidé vnímají proměnu tvého života. Neboj se před nimi přiznat ke své víře. Neboj se jim vyprávět příběh svého obrácení, uzdravení i spasení. Ve tvém okolí určitě žije člověk, který, podobně, jako ten hluchoněmý, může být právě díky tvému svědectví uzdraven.

Autor: Vlastík Fürst