V dnešním uvažování nad vlastnostmi, které mohou ozdobit náš charakter, se zastavíme v knize Jób. Nejstarší kniha celé Bible vypráví zajímavý příběh.

Pokud ho neznáte, dovolím si ho shrnout do několika vět. Jednoho dne, když zasedá nebeský parlament, přichází na jeho jednání i ďábel. Zastupoval naši Zemi. Když se setkává s Bohem, dostává otázku, zda zná Jóba a jeho věrnost, se kterou slouží Bohu. Odpoví: “Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně? Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla. Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit.” (Jób 1,9-11) Bůh souhlasí. Dovolí satanovi, aby vyzkoušel Jóbovu víru. Má jen jednu podmínku – nesmí Jóba připravit o život.

Ďábel je důkladný. Nejdříve připravil Jóba o majetek a pak ještě o všech deset dětí. Dál mu způsobil mu těžkou nemoc a poté se mu pokusil nabourat manželství. Když pak sedí Jób sám v popelu, přicházejí jeho přátelé. Myslí to dobře, ale nakonec mu více ubližují než pomáhají…

Jób se dovolává Boha a jeho spravedlnosti. Dává Bohu otázky a dožaduje se odpovědí. Nakonec se mu Bůh ozve. Mojžíš, autor knihy Jób napsal: Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin slovy: “Kdo to zatemňuje úradek Boží neuváženými slovy? Nuže, opásej si bedra jako muž, budu se tě ptát a poučíš mě. Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom… (Jób 38,1-4)

Pokud si uděláte čas a celou knihu si přečtete, tak zjistíte, že Bůh Jóbovi vůbec neodpovídá na jeho otázky. Dlouho jsem to nechápal. Považoval jsem to za projev Boží arogance. Až mnohem později jsem pochopil, jak je Boží odpověď geniální.

Bůh, na rozdíl od Jóba, věděl, co je hlavní Jóbův problém. A tak neříká to, co by Jób chtěl slyšet, ale říká, co Jób slyšet potřeboval. Boží odpověď je prostá: “Jóbe, pokud nepochopíš a svým rozumem nepostihneš nejvyššího, pak neporozumíš ani jednotlivostem ve svém životě. A protože mne svým rozumem obsáhnout nemůžeš, pak si musíš přiznat, že mnohé ve svém životě nikdy nepochopíš! V takovém případě ti nezbývá nic jiného, než mi důvěřovat.”

Hospodin měl Jóba dobře přečteného, věděl, co potřebuje slyšet. Kniha pak pokračuje dál. Jób nakonec vyzná: “Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem.” (Jób 42,5) Boží škola, kterou Jób prošel ve svém utrpení, přinesla výsledek. Jób se naučil Bohu důvěřovat nejen ve chvíli, kdy se mu daří, ale i tehdy, když ničemu nerozumí.

Jóbův Bůh je Bohem, který nám rozumí. Umí se vcítit do našich pocitů a současně ví, jak s námi vést diskuzi, abychom uslyšeli právě to, co slyšet potřebujeme.

EMPATIE – umění vcítit se do myšlení a pocitů druhého je zvláštní dar, který Bůh nabízí i nám. Nejlépe se mu můžeme naučit, když nasloucháme našemu Bohu a sledujeme, jak nám rozumí. S touto zkušeností pak můžeme dar empatie rozvíjet při službě druhým lidem. Nejprve doma, v naší rodině. Vůči rodičům, partnerovi a také dětem. To je ta nejlepší škola.

Pokud nám to naše situace dovolí, měli bychom svou službu rozšířit i mimo hranice své rodiny. Okolo nás žije spousta lidí, kteří ještě nikdy nepocítili, jaké to je, když jim někdo rozumí a má je rád.

Dovolme Bohu, aby i nás naučil tomu, v čem je mistr. Empatie je vlastnost, která dnešnímu světu velice schází. Tak si ji navlékněme na náhrdelník našeho charakteru.

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také od autora 23. díl: zde