Když jsme před čtyřmi týdny vstupovali do pesachové haggady, zazněla mimo jiné slova o chlebu utrpení, ponížení, poroby a neštěstí.  „Ho-lachmo anijo“ – „toto je chléb poroby“, míváme ve zvyku přednášet nad pozdviženým macesem při vstupu do pesachového vyprávění. Již dávno ve středověku si učenci a komentátoři všimli, že aramejské

Nejbližšímu šabatu před purimovými svátky , které chtějí duším připomenout nikoli karneval, ucucávání vína a taškaření, ale spíš to, že nic není „náhodou“, se říká „šabat zachor“ = šábes připomenutí. Během něj  bychom do svých meditací (nebo přinejmenším do liturgie) měli zahrnout také biblický pokyn o připomínání, který je shodou

Staré arabské přísloví mluví o pohledu do melounu. Židovské zase o tom, že není dobré soudit džbán, jako spíš jeho obsah. No a šikovní Arméni a další trhovci poznají zralý meloun pouhým poklepem. Na některý meloun stačí prostě poklepat, a podle zvuku hned poznáte .. že je v něm Ovce:

Podle občasných a někdy ne úplně objektivních zpráv by se jednomu zazdálo, že město Prostějov, nazývané kdysi také jako Hanácký Jeruzalém, je u nás v Česku tou nejzarytější výspou antijudaismu vůbec. Ale dovolím si oponovat. Pravda, právě poblíž Prostějova se dodnes chodí s pomejemi k chlívku po kamenech ukradených ze starého židovského hřbitova.

Pan Miloš z Jeleního příkopu letos k padesátému výročí sovětské okupace nepromluví. Co bychom to byli za jeho věrné, kdybychom to neudělali za něj, za našeho roztomilého stařičkého Mocnáře, který mluví spatra (pravda nakrásně čím dál větší omyly) a dokáže často nemožné. Zde je tedy jím sice nevyslovený, ale poctivě míněný

Nesnáz ohledně studnic. Poprvé za Abrahama, poté za Izáka.  Ergo choutky na cizí studny nejsou nic nového. Málokdy byly ale tak nestydaté jako dnes.   Podíváme-li se na oba biblické příběhy detailněji, pochopíme, co je  kupodivu naprosto jasné každému dnešnímu majiteli studny. Abraham – v jedenadvacáté kapitole Genesis – rovná spor s Avimelechem.

Je neuvěřitelně skvělé, že se dál rodí děti, venku vyhrožuje jaro, děvčata pečou chleba a chlapi si dokážou udělat čas na svoje koníčky. Jinak by měl člověk dojem, že je u nás občanská válka doslova na spadnutí.  Jakoby již pranic nezůstalo člověků normálních. Všichni patříme na tu či onu stranu

Ráno. Hodně brzké. Odporné.  Dětem prý vstávání neva. Hmm, mně teda jo. A bude tomu tak až do smrti. Anebo možná nejsem dítě. Nebo nějaké přestárlé dítě. No aby ne, je mi už deset. Jediná výhoda tohoto rána oproti těm školním –  nikam se nespěchá, protože mamina chce být krásná.

Ne snad, že by to bylo tak složité. On ten chlapík z Galileje není nepochopitelný. Študoval jako žid, myslí jako žid a židovsky taky vyučuje. A jelikož pro mne ten židovský tesař není a nikdy nebude ani zbožím, ani klíčem k „poslušnosti pokorných“ a už vůbec ne cestou na trůn, jak

Svět lidí je světem sociálním. Člověk je vytvářen vztahy, které má se svým okolím. Tyto vztahy v nejvyšší rovině tvoří entitu, kterou nazýváme společnost.  Společnost ovšem není jen souhrn jedinců, ale také znamená sdílené normy, hodnoty a způsoby. Čím jednotnější jsou členové společnosti v otázce norem, hodnot a způsobů, tím

Demokrati potřebují rychlou změnu. Každý den přináší nové důkazy o úžasných schopnostech Trumpovy administrativy dokázat nekompetenci a nevychovanost. Liberální opozice není organizovaná. Neurčila si, proti čemu se vymezuje – neodděluje důležité od nejdůležitějšího. Její dilema se smrsklo na otázku, zda by měli v souboji s republikánským vládcem ve Washingtonu bránit, ačkoli bez

„Téměř osmdesát let od holokaustu se Prostějovem přehnala vlna hysterie a nenávisti, která nemá obdoby“, otevírá svůj článek Michal Šverdík z i-Dnes. Dále se nám pak snaží maličko podsunout, že se jedná o projevy antisemitismu. Až by měl jeden pocit, že Hanáci z Prostějova jsou na židy nějací vysazení. Velice rád bych

Nepíšu to proto, zda jít nebo nejít. Nepíšu ani traumatech vladislavského komparsu. Nepíšu dokonce ani podle pravidla: „Tam, kde už nejsou lidi, zkus zůstat člověkem“. Píšu jen v rámci talmudské logiky. Pravidla: „Celek často  poznáš z detailu, a naopak“. Chápu, že Ovčí muž dosud stále zaměstnaný hledáním neexistujícího článku, navíc s nejčerstvějšími protivětry

Tento text, v němž reaguji na novoroční dopis předsedy ŽOP Jana Munka, měl původně vyjít v zářijovém vydání Obecních novin. Můj text byl ovšem redakční radou vyřazen, cituji: “z toho důvodu, že jste pozbyla 10. 2. 2016 členství v ŽOP z důvodu nezaplacených příspěvků, novoroční dopis předsedy ŽOP jste tedy

Islám. Slovo, které je v poslední době synonymem pro zlo, násilí, terorismus a strach z přiházejí války, kterou povedou zahalení muži s ostrými šavlemi a bezbranní lidé toužící po životě v lásce a míru. A je to skutečně tak? Říká se, že čeho se člověk bojí, na to si má sáhnout, dozvědět se o

Saúdskoarabská vláda vydala začátkem minulého týdne nová pravidla pro náboženskou policii. Od nynějška již nesmí zatýkat ani trestat občany za nedodržování náboženských pravidel ve svém každodenním životě. Bezprecedentní čin saúdské vlády přišel jako reakce na rostoucí místní kritiku policie. Oficiální vysvětlení tohoto kroku zní, že náboženská policie je nezávislým subjektem,

Téměř sedm tisíc tajných mravnostních agentů se od minulého pondělka prochází ulicemi Teheránu, aby hlásili poklesky obyvatel – od nedbale uvázaného šátku, přes nevhodné mužské oblečení, hlasitou hudbu a sundávání šátku v autě až po obtěžování žen. Íránský režim tak reaguje na mobilní aplikaci, vyvinutou anonymním uživatelem, která Íráncům umožňovala

Indie má šest úřadně uznaných minorit – muslimskou, křesťanskou, budhistickou, Sikhy, jainisty a zoroastrovce. Židé, kteří jsou součástí indických dějin už po více než 2300 let, se o oficiální uznání snaží. Uznání státem by usnadnilo pětitisícové komunitě indických židů registraci manželství a provoz oficiálních židovských vzdělávacích institucí. Jak říká rabín