Co se toho už nažvýkalo o židovské výjimečnosti a o tom, jak jim pámbu nadržuje, a tak podobně! Nadržuje, ale úplně jinak.

Někdy se k tomu můžeme vrátit. Dnes jen toliko: „Daleko více jim nadržují vrchnosti!“  A to paradoxně tím, že je presují. A jen díky vrchnostem (nikoli díky úradkům a protekcionismu Nebes) pak slovenskému bačovi v čtyřicátých letech připadalo, že to židům pálí a jsou na prachy.

Pravda, obilní burzu  vrchnosti příliš neovlivnily. Tu vymyslel BigBoss tím, že dal faraonovi sen a Josefovi dar, jak sny vykládat. Přesto si nežidovský svět ještě pár set let počkal, než začal tento model důsledně  kopírovat. Ale tou dobou už žid podnikal ve financích, protože  vrchnosti obilí produkující mu nedovolily orat. Žid směl  sedláka jen opíjet (i v neděli, hned naproti kostelu, a to i na dluh a za políčko nebo chalupu), mohl to Ivanovo obilí vykupovat a lifrovat do klášterních a panských sklepů a pak ještě lichvařit.

A jakmile máte v takhle nastavené společnosti dlužníků jak naseto, a k tomu šikovnou ideologii z kazatelen, je tu pogrom coby dup. A tak se židé  brzy naučili posílat kopie směnek a dlužních úpisů a část zlata také  na jiná místa než jenom pod podlahu svého ghetto-domku (diverzifikace rizik) a  zároveň zručně vést finanční záležitosti. Své a nezřídka i vrchnostenské. A to opět  zhruba o půl tisíciletí dříve než zbytek majoritního světa, čili v oněch dobách, kdy  byly bankovky ještě skutečně zlatem a prací kryty.

350.000  lidí demonstrujících  dnes v moderní Izraeli, navíc pěkně provokativně o šábesu a  de facto ve víceméně jediných dvou městech tohoto malého státečku (vynechám-li Haifu, Tiberias a Eilat) – to už je na pováženou!!

I tentokrát za to může vrchnost. Ta moderní. Řeklo by se židovská. Ale pozor, nepleťme si pojmy. Židovská být nemůže, je to vrchnost izraelská. Která (a to je opět další velice cenný důkaz, že moderní Izrael není a ještě dlouho nebude zaslíbenou zemí, ale jen a jen komplikovaným moderním státem) se chová jako každý globální goj, muslimské kníže či mao-komunista. Nadržuje developerům, krade myšlenky, nepředloženě si tiskne ničím nepodložené peníze a na poddané z vysoka  (….) hledí. Jako všude, kam se podíváte.

Má cosi do sebe tahleta globální sebevražda, kterou prožívá ten poledníky a rovnoběžkami počmáraný meloun. Ať v protestantských Obamovicích,  nebo v katolickém Španělsku a Itálii, pravoslaném Řecku, na Rusi či Ukrajině, v muslimských državách anebo v bezbožné Izraeli a našich (stejně  bezbožných) Čechách. Vypadá to na první pohled depresivně, asi jako tehdy  ten jíl a sláma u faraona, ale kdoví, jestli ta deprese do budoucna konečně nepřinese (v rámci skokové terapie vývoje vesmíru) přeci jen zase nějaký neuvěřitelný pokrok..

A zase jsou ti  zatracení židé (i Izraelci) o něco napřed. Na pivní demokracii krocaního Díkůvzdávání tam prostě není čas. Žádné stovečky anebo maximálně tisícovky demonstrantů. 350 tisíc jich bylo!!

To je půlka celého Jeruzaléma! To je každý dvacátý občan Izraele. Počítáno pouze k šábesu „vize“ (šabat Chazon – tedy šábes, kdy začínáme číst poslední knihu tóry Devarim, ne snad kvůli tomu, že je kniha Devarim vstupenkou do kabaly, ale kvůli dodatečnému čtení během této šábesové liturgie tzv. haftaře, která cituje „vidění“ Izaiášovo..) Je docela možné, že letošní šabat Chazon je opravdu počátkem nové vize. Jednak do příštího šábese izraelská vrchnost buď vyměkne, anebo budou demonstrovat  lidi  nejen v Tel-Avivu a Jerušalajmu, ale i v kdejakém kibucu. Modleme se, že  tentokrát se snad ten  nežidovský svět nenechá inspirovat židovským vynálezem až za půl tisíciletí. To bychom totiž mohli velice snadno přijít o statut člověků. Neboť všeliká věc se cyklí, učí Kohelet. A je docela možné, že se právě uzavírá cyklus otrokářské společnosti. Přijde jen na to, čemu a komu otročíme, a zda ten náš otrokáž taky něčemu neotročí.

Statut svobodného člověka. Jelikož (a i my se to učíme, žel nežijeme to!!) člověka dělá člověkem nejen sloup pokory, ale také soud spravedlnosti. Zatímco otrok, který si nechá kálet na hlavu bez ohledu, jaký odznak nosí na klopě a jak vypadá jeho předkožka,  skutečně plnohodnotným člověkem není.

Modleme se. Vždyť i jidiškajt sice zná pravidlo modlit se za vrchnosti (vždyť odkud odjinud by to jistá veliká autorita křesťanství tam v Galileji nastudovala), ale nejen modlitebník, ale i vrchnosti mají plno povinností. Stačí jen juknout do tóry. Tedy  co se týká pokynů o králích Jisroele.

Jak se chovají králíci, o tom referuje naopak  slovutný prorok Šemuel, když  varuje Jisroele (ještě než se stal králem Šaul), aby po vrchnosti, která je k mání všude okolo, zas až tolik netoužili! Pro tyhle vrchnosti, je modlitby škoda. To je dokonce rouhání. To jsou totiž rašajim, –  bezbožníci, jedinci, kteří selhali. Protože kdo nerespektuje člověčinu, je zákonitě bez Boha. A vrchnosti bez Boha nemají z pohledu tóry právo „obléci se do úřadu“. Za ně neprosit. Těm se to říká bez proseb, neúprosně a zřetelně. A doufejme, že (nejen) po izraelsku.

Autor: Jaroslav Achab Haidler