Zelený guru na vlastní kůži zakusil jaké to je být „přírodním“ člověkem. A najednou je vše jinak, bohužel zatím jen v jedné oblasti.

Gratuluji panu Bursíkovi že přečkal bez následků klíšťovou encefalitidu. Neměl to lehké. Nebyl očkován. Lidé v jeho věku jsou, dle jeho slov, touto nemocí ohroženi nejvíce. I já jsem zhruba v jeho věku. A vědom si rizik očkován jsem. Jsem očkován i proti jiným věcem.

Pan Bursík očkován nebyl. Jak se vyjádřil v rozhovoru pro magazín Dnes dne 01.09.: „Oba jsme s Káťou (jeho manželka) lidé, kteří máme tendence toho do sebe moc nevpravovat a spíš všechno nechat co nejvíc na přírodě“. To pro nás není nic nového, to víme dávno. Pan Bursík je prostě zelený se vším všudy a v této filosofii se snaží žít. Jeho problém. Ale neměl by to vnucovat ostatním.

Pan Bursík ale pokračuje: „Po téhle zkušenosti ale očkování všem doporučuju“. Já ho doporučuji i bez této zkušenosti. Ale otázka zní kolika lidem pan Bursík se ženou před touto zkušeností očkování rozmlouvali?

V oblasti chorob a očkování se tedy pan Bursík ze svého zeleného snění  probral. Trochu to bolelo jeho osobně, jinak by to ani nešlo. Do té doby rady odborníků a lékařů nebral moc vážně. Příroda si přeci poradí sama. Neporadila. Není nad osobní zkušenost. Bohužel jsou lidé, kteří dají jen na tu osobní zkušenost a neposlechnou rady jiných.

A teď nastává ta hlavní otázka: Co se bude muset panu Bursíkovi osobně stát, aby se vrátil ze zelených výšin na reálnou pozemskou úroveň a přestal brojit proti jaderným elektrárnám, podporovat kůrovce, solární a větrné elektrárny a všechny ty podnikavce, co vydělávají na zeleném šílenství?

Autor: Tomáš Flaška