Petr Hampl (1969) o sobě tvrdí, že je vzděláním a myšlením sociolog a  dokonce přednáší na vysoké škole.

Management. Nejraději prý má, když se obě oblasti propojí. Výsadu rozčilovat se stavem politiky a společnosti přenechává mladším, ale pořád ho baví o takových záležitostech přemýšlet. A hlavně znovu zjišťovat, že některé staré knihy nám pomáhají rozumět politice a společnosti lépe než současní komentátoři. Je také jednou z person stojících za Agenturou Open mind.

To je naprosto v pořádku. Sebe-deklarovat se může kdokoli. Jakkoli!  Může mýt dokonce i fašistou. Pan Bátora a jemu podobní na bátoryovském ministerstvu i v bezpečnostních složkách státu, jsou toho politicky korektním dokladem. Co naděláme… Smí být – jako kdokoli z nás –  dokonce i nemoudrý (= rozuměj hloupý). Vždyť to se dá léčit!! Poznáním. Třeba i poznáváním toho, že některé staré knihy nám pomáhají rozumět politice a společnosti lépe než současní komentátoři. (Pravda přijde na to, jakými že knížkami si pan sociolog listuje!)  Určitě je to jeho svérázný překlad Bible, protože tu a tam publikuje i na portálu ChristNet, a rozhodně to budou také Protokoly sionských mudrců. Jak jinak by pan „sociolog“ mohl napsat „sociologický“ blábol zvící 15 řádků, kde to nejpodstatnější je jenom o tom, že evangelikální křesťané dělají pro podporu státu Izrael mnohem více než „židovská lobby“, protože  židovští voliči (a zejména židovští sponzoři) k oporám levice. Tak je tomu v USA i v západní Evropě. Vysvětlení je jednoduché a zcela nenáboženské. Politické názory jsou ovlivněny více třídní pozicí než náboženskou vírou. A mezi Židy je mnohem více advokátů, bankéřů a profesorů filozofie než dělníků nebo instalatérů. Patří tedy ke společenské třídě, která podporuje potraty, homosexuální manželství, práva trans-sexuálů a pedofilů, povinné kvóty pro zastoupení žen v podnicích, vyšší daně, dětské domovy, amnestie pro zločince… zkrátka všechno, co směřuje k rozbití životního stylu těch lidí, které jeden významný český katolický teolog tak laskavě nazývá „fašizujícími maloměšťáky“.

Pan Hampl mi nevadí. Takových Hamplů mezi námi bude, a určitě mezi křesťany  stejně jako i mezi židy a muslimy je  určitě řada lidí ovlivněna třídní pozicí a nikoli konfesí. (Ti, kdo hledají něco jako pánaboha,  ale tyhle marginálie – tj.  třídnost anebo konfesi pochopitelně neřeší. Ani sociologicky ne.) Pan Hampl naštěstí není příliš literárně plodný a  o své „propojené oblasti“ managementu a sociologie se „veřejně“ dělí se sobě rovnými uživateli jen zhruba jedenkrát za kvartál. Navíc odhadem 30 nepříliš srozumitelnými řádky.

Zaráží mne pouze jeden fakt, jak může ChristNet něco takového otisknout, aniž by se neobával, že se totálně diskredituje? A zvědavá logika mne  nutí přemýšlet, čím je ten web více. Jestli „Christ“ anebo „Netem“. Pokud je to jen „Net“, pohoda, potřebuje sledovanost, potřebuje „klikance“, a proto zcela asocio-logicky, ale o to více managersky uveřejní i takohýhle „shit“. Kdyby snad byl ChristNet skutečně křesťanskou aktivitou (a přesto se nad hamplovinami nezarazil)!!, pak jsme už opět u žalostného zjištění, že ve „christ-světě“ se stále ještě pohodlně skrývá nebezpečná menšina, která nedokázala opustit myšlenkové zdroje 18. století:

„V lese řádí skřítkové, ale panu farářovi to, prosím neříkejte, mohl by vás předat inkvizici. Čert je rohatý, žena je hříšná nádoba a na „Lodi bláznů“ se musí plavit (pochopitelně do záhuby a pekelného děsu) jak nevěstka, lichvář, obžera a smilník, tak i žid…“

Chci věřit, že je to jen menšina. Možná jakýsi „insider“ uprostřed křesťanství. Prubířský kámen pro všechny, jimž je jasné, že něco jako „poháry židovské trpělivosti“ ani jochovsko-semínovsky „nařízená“ normální rodina neexistují. Stejně jako neexistuje jen „jedna“ pravda. Pámbu totiž rozhodně není pilulka na mindrák. Mít mindrák, je přirozené, ale stádo ho nevyléčí. Miluj ty ostatní jen tehdy,  až a jestliže se smíříš sám se sebou … (lv 19:18) učí nás ten pámbu jedním dechem s tím, že bychom neměli promlouvat křivého svědectví… A že se všichni navzájem dobře poznáme po ovocích našich skutků. A to ne proto, abychom se mohli špičkovat a vzájemně napadat, kdo je „dobrý“ a kdo „zlý“, kdo je hamplovatější, kdo pragmatik a kdo omezený. Možná takoví být máme? – Ale proto, že tohle ovoce nese svoje plody už tady, ale pořádně a jenom z jeho podstaty budeme živi i tam…

Autor: Jaroslav Achab Haidler