Pojďme dnes při popisu další perly přímo k věci. Inspiroval mne výrok apoštola Pavla. Jeho dopisy jsem dřív neměl moc rád. Asi to bylo tím, že jsem jim vůbec nerozuměl.

V závěru druhého dopisu křesťanům v Korintu píše: “Musím se pochlubit, i když to není k užitku; přicházím teď k viděním a zjevením Páně. ²Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím – Bůh to ví. ³A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje – zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví – ⁴a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit.

A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval.

⁸Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, ⁹ale on mi řekl: “Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.”

A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. ¹⁰Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.” (2.list do Korintu 12,1-4+7-10)

Slyšel jsem už mnoho výkladů onoho “ostnu”, který byl Pavlovi dán. Osobně se domnívám, že tu Pavel píše o své oční vadě, která mu zůstala po jeho setkání s Ježíšem. Po třídenní slepotě je mu sice vrácen zrak, ale zřejmě ne úplně, protože pak k psaní dopisů potřebuje písaře a sám většinou doplní jen závěrečný pozdrav a podpis.

Z toho, co Pavel píše, je zřejmé, že z počátku nechápal, proč mu Ježíš nevrátil zrak úplně, jako to dělal, když uzdravoval při svém pobytu na naší Zemi. Časem ale pochopil, že Bůh chyby nedělá a tak svůj handicap přijal jako zvláštní dar.

Ve druhém listu do Korintu Pavel píše, že zná člověka, který viděl neskutečné věci. Byl přenesen do nebe i do ráje. Z textu je zřejmé, že tím člověkem je on sám. A tak nám tu najednou vyvstává zajímavá souvislost. Pavel sice nemá v pořádku své oči a díky tomu už asi nemůže moc číst. O to lepší má tzv. duchovní zrak.

On sám ale také podotýká, že se jedná o “osten, posel satanův”. Pavel nezapomíná na to, co dělal, než poznal Ježíše. Tehdy věřil, že horlí pro Hospodina a přitom byl sluhou satana. Proto osten bere jako prostředek, který ho chrání před pýchou. Nakonec, koho z nás vzal Bůh osobně na exkurzi “do třetího nebe” nebo “do ráje”, tak jako Pavla?

Pavel toto výjimečné vidění ustál. Nezačal se povyšovat nad ostatní, kteří nic podobného nezažili. Pomohla mu v tom i zkušenost s nevyslyšenou modlitbou, když třikrát prosil Boha, aby z jeho těla odstranil “osten, posel satanův”.

V mém životě jsou skutečnosti, které nechápu. Ale díky Pavlovi se na ně pokouším dívat jako na možný “osten”, který mi ponechává Hospodin proto, “abych se nepovyšoval”.

Pokud máte ve svém životě něco podobného i Vy, zkuste se na to podívat stejně pozitivně, jako to nakonec udělal i Pavel. Přijměte to jako zvláštní Boží dar. Jako projev Božího zájmu o Vaše spasení. Pak se tento osten od Boha stane další perlou na Vašem náhrdelníku.

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také od autora 43. díl: zde