Vynikající „záložku“ k právě v těchto dnech česky a knižně publikovanému prvnímu dílu Ganzfriedova Kicur Šulchan Aruch (K*ša) uveřejňuje jeden z přispěvatelů maličko militantního portálu Eretz. Rozhodně ji však lze doporučit i všem méně militantním uživatelům vesmíru. A to hned ze tří důvodů.
Ani autor „recenze, která se vymkla kontrole“, jak sám uvádí v titulku nemá jedinou námitku proti tomu nejpodstatnějšímu. Proti samotnému překladu a jeho češtině. Zdá se tedy, že toto dílo z dlaní a duše překladatelky Miriam Havelkové najde na pultech a u čtenářů zhruba stejně nadšenou přízeň, jako kdysi u nakladatelství Susa vydané čítanky rebbe Federa. Ostatně o tom svědčí i žízeň těch knihkupectví, která odebrala jen „opatrný“ vzorek a po jednom dvou dnech zjistila, že je rozebráno a všichni už objednávají bez marže a přímo u nakladatele.
Druhým, rovněž nezanedbatelným důvodem, proč recenzi/ nerecenzi věnovat pozornost, je skutečnost, že se jejímu autorovi krásným způsobem (snad až na odstaveček o redigování hebrejské transkripce, kteréžto je běžnému českému uživateli venkoncem naprosto fuk, neboť ho zajímá zejména obsah samotného Kicuru) daří podat inspirativní přehled o tom, jak se v průběhu staletí postupně základní halachická díla judaismu vyvíjela, jak ta tzv. „kanonická“ byla zprvu odmítána, než se paradoxně sama stala kánonem, který však nepetrifikoval, ale neustále se s citlivým ohledem na podstatu i na tradici vyvíjí dále.
Ze všeho nejcennější je však ono třetí hledisko, které recenzent shrnuje do otázky: Kam kráčí české židovství?
Autor ji neřeší. On ji jen „řečnicky“ pokládá a pouze z náznaků pochopíme anebo vycítíme, jeho mírně úsměvný nadhled – skoro jakoby odstup – ode všech, kdo nejdou zrovinka tou jeho cestou. Nad magickou lóží OLDM a jejími snahami o překlad. Nad volbou překládaného (předpotopního) textu. Stejně jako jeho potřebu naznačit, že dokonce ani postuláty toho Ganzfriedova Kicuru už nejsou pro „jeho české židovství“ tím pravým ořechovým. Recenze je ale psána pokorně a s velkou erudicí, takže ani tyto inteligentní výčitky její kvalitu nijak nesnižují.
Je dobře, že závěrečná otázka Quo vadis zaznívá. A právě v souvislosti s pokusem o recenzi Kicuru. Protože je přesná a nutí k zamyšlení. Kam vlastně české i „české“ židovství kráčí.
Vždyť po více než dvaceti letech popřepratového tápání celé naší společnosti (české i multikulturní, židovské i nežidovské) zejména okolo pivní demokracie, hypoteční Hydry a všeobecné demotivace se česká veřejnost konečně dostává k jednoduchému a nijak mnohovrstevnatému textu ultra-ortodoxního ne-českého ale podkarkaptského židovstva péčí jiných. Nikoli péčí českého židovstva, které se za dvacet let svého existování ujalo pouze vydání několika „ukázek z ukázek“, vynikajícího Noskova Pirkej avot, několika titulů nakladatelství P2 a to je tak všechno. A to tu hovořím o té viditelnější špičce ledovce českého židovství.
„České židovství“, na které naráží recenzent je pojem vágní, protože ho autor neupřesnil. Takže posoudit kam kráčí to, je pohříchu těžké.
Možná že nyní jsem zase příliš přísný já, vždyť do chvíle, než se Kicur objevil na knižních pultech, jsme také vůbec netušili, že se „české židovstvo“ jeho překladu věnuje, a tak je dost možné, že do půl roku do dvou let (mimochodem existenčně i nakladatelsky složitých) se dočkáme konečně i díla, na které by „české židovstvo“ mohlo být právem hrdo. Bude to kompletní překlad části Maharalových spisů? Nebo nějaká vlastní studie či sebereflexe. Začne české židovstvo více dbát na to, aby se i jeho dorost obeznámil s originály? Budou Lauderovy školy školami českého židovstva? A kašrut, šchita i hašgacha víc než pouhým centrem zájmu (i obchodního)?
Ale především, zůstane i nadále uzavřené do sebe, bez kontaktu s jakýmsi nežidovským okolím jenom proto, že judaismu přeci sluší vzájemné společenství, které se nevystavuje na odiv?
Společenství rozhodně. Na odiv v žádném případě. Nicméně společenství otevřené a pečující o jemu svěřené poklady zodpovědně a nezřídka i s pýchou. Po skupince těch, kdo jsou již jednou nohou na cestě k alija, to pochopitelně vyžadovat nelze – ti mají dost starostí s balením a přípravami na svoji novou existenci, ale společenství, které „žije exil“ a hodlá ho tu žít i nadále a možná dokonce i dožít, by určitá forma otevřenosti, dialogu a formátování i nežidovské veřejnosti určitě prospěla. Nejde přeci o žádnou „evangelizaci“, ale o pouhé šíření myšlenek, o výzvu k dialogu. Ne každý je nepřítel, a každý má právo vědět a poznávat. Kdyby nic jiného (protože majetnictví ohledně tóry si každý vykládá všelijak a v pravý čas sáhne vždy po tom citátu, který se hodí) tak lépe poznávat duchovní bohatství oné skupiny, která tolik touží po nerušené uzavřenosti.
A právě proto je recenzentova nekontrolovaná „záložka“ tak cenná, protože mezi řádky jasně naznačuje, že vývoj se nezastavuje, ale to podstatné přetrvává. Že zákoník je oproti zákonu ničím, že Zákon má své zákonitosti i tajemství a že někde se začít musí. Jedno zda u Kicuru, u grimoárů OLDM anebo u Zákona. Všechno lze s nadhledem (bez nadhledu) odmítnout, smát se tomu a komentovat, anebo na sebe jen nechat působit a klást si otázky, na jejichž zodpovězení tu musí být nějaký partner.
Vlastně – vztáhneme-li to i k tématům parašat Lech lecha – ono je naprosto fuk, kam české židovstí kráčí, bude-li jeho cesta tak požehnaná a tak zřetelně vidět, aby se naplnil obsah abrahamovského zaslíbení – a požehnány v tobě budou všechny čeledi země. (Nejen čeledi Jisroele v zemi Kenaán….)
Autor: Jaroslav Achab Haidler
Autor
11 Komentářů
prvni – dekuju za smich, jaksi jsem se nepodivala hned, nicmene jsem uhadla autora a me se smichu nedostava
druhak – ja jsem ta uplne nejobecnejsi verejnost, ale o kicuru vim (a urcite nejsem sama) a dekuji za nej, za ten alespon webovy, ktery mi odpovedel na nektere otazky a trebas I zamotal hlavu
tretak – vzdyt je tak nadherny, ze tyhle knihy vychazej, ze je o ne zajem, to preci znamena ZIVOT, a to je to nejdulezitejsi
České židovství nebo židovské češství? Že by jedno bylo definováno druhým? A KRÁČÍ VŮBEC?
Místo řečí okolo bych doporučoval jedno – chytnout do jedné ruky Kicur, do druhé siderl a DODRŽOVAT, DODRŽOVAT, DODRŽOVAT. Obrazně řečeno, xakru… 8-)
Připadá mi to, jako když mě za bolševika varovali před riziky odcizení v imperialistické technické vyspělosti. Neměli jsme ani magnetofon, ale byli jsme ideově vybaveni vzdorovat rizikům přetechnizované kapitalistické společnosti.
a na eretzu mate jeste lepsi komentar, takze diky za dalsi usmev (a tenhle je o to lepsi, ze ho vykouzlil po certech chytrej humor)
Gugi, Vy tu v komentarich chybite
ad 03) schválně jsem tam zašel, souhlas. To se nedá nesdílet
http://eretz.cz/2011/11/quo-vadis-ceske-zidovstvi-aneb-pokus-recenzi-ceskeho-vydani-knihy-kicur-sulchan-aruch-ktery-se-vymkl-kontrole/
Po přečtení recenze i všeho ostatního jsem došla k názoru: je MOC dobře, že bylo napsáno právě tak, jak bylo. Působí to na mě sice jako:
“Když už byla kniha vydána, nechť se tedy čte, ale pouze s mým vysvětlujícím komentářem”, ale to není na závadu celé věci. Recenze i komentáře jsou pro ni výbornou reklamou :o)) To nejdůležitější je, že kniha se číst bude a každý si udělá úsudek sám, viz: “Hafoch ba ve-hafoch ba de kula ba”.
Pan Blažek si celou hloupost kolem OLDM vykonstruoval v naději, že se mu podaří nějak nového nakladatele pomluvit. Vždyť je to autor/překladatel jiného nakladatele a pro české Židy je to pomlouvání táááák lákavé. Takže kdo si dal práci se dotázat na spojitost s OLDM přímo nakladatele KŠA, tak zjistil, že OLDM pouze sponzorovalo chod portálu 613.cz, za což velké díky. Jestli nějak starosvětsky oslovuje své zákazníky, patrně náctileté děti, je jejich věc. Co ale vede nějaké Blažka tvořit takovéto patoky? Chce se mi až říci “jak ryze české” nebo snad “ryze židovsky české”? Můžeme tedy konečně očekávat pořádnou a kritickou recenzi Siduru, třeba od nakladatele KŠA? Dochází Vám to?
Jinak souhlasím s Achabem, že ta kniha je prostě skvělá! Provedením, sazbou, překladem. Těším se i na recenzovanou Šaarej halachu.
Milý anonymní Petře V. (nebo někdo úplně jiný, protože mi sloh a předevšm předvedené “argumenty” někoho jiného až nápadně připomínají)
Ponechávám stranou tvrzení některých jedinců, že jsem se článkem „Quo vadis, české židovství?“ takřka dopustil trestného činu pomluvy – respektive nebyl by problém mě (údajně) za tento čin žalovat. Ostatně jednatel nakladatelství AGADAH Ivo Smejtek mi již vysvětlil, čemu všemu nerozumím, co nechápu atd. zhruba podobnými slovy, jako Petr V.
Nic proti. Je to také názor a je nutné jej respektovat a nemá smysl toto tvrzení vymlouvat.
Zaujala mě ovšem jiná věc – podle Iva Smejtka a vás (nejste-li ovšem jedna osoba :) ) je to, že jsem v článku vůbec zmínil lóži OLDM, samo o sobě pomluvou nebo pokusem o pomluvu.
Přitom z celého článku, který navíc pro knihu jako takovou vyzníval spíše pozitivně (celkové hodnocení: 1- za překlad + 3- za zpracování = “slabší 2″) jsou OLDM všeho všudy věnovány dvě věty a kdyby nebylo hysterie Iva Smejtka a vaší, asi bych se tím vůbec nezabýval. Ale dvě, v podstatě totožné reakce? Nuž, zabývat jsem se tím začal.
Je snad spojení s lóží OLDM pro nakladatelství AGADAH natolik diskreditující, aby se na jeho základě dala vůbec konstruovat pomluva? Dle mého názoru ne. Ale evidentně si to jiní lidé nemyslí a přikládají dvěma větám větší podprahovou moc, než ve skutečosti měly. Velblouda z komára jste, milý Petře V., udělal vy sám.
Ivo Smejtek tvrdí (a vy to jen potvrzujete), že se na OLDM obrátil pouze ohledně financování domény (na stránce 613.cz bylo ovšem až do uvedení mého článku uvedeno výslovně „copyright OLDM“, což je přeci jen ěnco jinéh, než sponzoring, a to se záhy změnilo na „copyright AGADAH“) a má na ně kontakty a občas jich – zcela k soukromý účelům – využívá. Jinak s OLDM nemá nic společného. Dobrá, na tom přece není nic špatného. Kdyby jen toto tvrzení nebylo podivné z několika důvodů – není totiž tak úplně přesné.
Ivo Smejtek je mezi internetovými uživateli fór zabývajících se magií a okultními vědami řadu let znám pod přezdívkou Avanax (přispěvovatel vystupující pod touto značkou anoncoval i vydání Kicur šulchan aruchu na tematicky zaměřeném fóru lidé.cz). Na fóru grimoar.cz se dokonce představil plným jménem jako “Ivo Smejtek – Avanax” a jako zástupce lóže OLDM.
Je samozřejmě možné namítnout, že se ve všech případech jedná o jakýsi nejapný vtípek někoho, kdo se za Iva Smejtka vydává a tímto se jej pokouší „zdiskreditovat“ – ale že by již v roce 2006 (ze kterého onen vzkaz na grimoar.cz pochází)? Pak by plán na diskreditaci AGADAH pomocí „okultní spojky OLDM“ nabýval dlouholetých, takřka templářsko-konspirativních rozměrů a přísahám na Protokoly sionských mudrců, že jsem se tohoto spiknutí neúčastnil, ba ani jsem o něm nevěděl. V takovém případě by ale Ivo Smejtek měl dávat pozor na to, kdo se za něj vydával či vydává.
Dále je faktem, že OLDM o. s. i AGADAH s. r. o. jsou registrovány na téže adrese – Stránka 45, Mšeno u Mělníka. V OLDM se kromě dotyčného Avanaxe angažuje i Klára Vespremiová, t. č. rovněž jednatelka společnosti AGADAH. Oba jsou též podepsáni pod většinou publikací, které OLDM doposud vydalo.
Na tom všem není nic závadného či nezákonného. Proč tedy ta hysterická reakce a tak náhlé distancování se od občanského sdružení, které přitom nedělá nic špatného? Pokud nedělá nic špatného, jak by mohla zmínka o něm vůbec sloužit jako nástroj diskreditace?
Proto, že OLDM vydává knihy s převážně esoterickou a okultní tematikou? Mezi jejími publikacemi nalezneme herbáře, návody k léčitelství, knihy zabývající se démonologií, i grimoáry, na které jsou v OLDM obzvláště pyšní – Goethia a Necronomicon. Ale knihy s podobnou tematikou vydává přece i řada jiných nakladatelství – Vodnář, Trigon, Volvox Globator aj. Okultní a magická literatura, jejíž největší boom sice již, zdá se, pominul, je dnes na pultech knihkupectví zcela běžným artiklem a čtenáři a vydavatelé těchto knih se nemusí bát, že skončí na pranýři či v katových rukách na mučidlech. Ano, někdo může považovat četbu esoterních nebo magických knih za ztrátu peněz a času, kroutit nad nimi hlavou či odmítavě mávnout rukou, ale tento typ literatury rozhodně nevystavuje jejího čtenáře či vydavatele (navíc v sekulárním Česku!) společenské ostrakizaci nebo dokonce trestnímu stíhání (jako se to stalo v případě Michala Zítka a jeho vydání Mein Kampf).
Něco jiného to ovšem může být v případě, kdy se s magickými grimoáry zaplete člověk, jenž se za rohem ohání “první ortodoxní halachou” a tvrdí, že vydává „100% košer překlady“ (a snad i s glatt košer deskami?). Z poheldu tradičního judaismu je magie a věci okultní tématem velmi ožehavým (http://www.aish.com/sp/ph/48938547.html).
Osobně jsou mi jakékoli aktivity pana Smejtka v OLDM fuk. Z čistě lidského hlediska totiž na případném spojení s OLDM – na rozdíl od něj/od Petra V. – nespatřuji nic závadného nebo co by mohlo vést k pomluvě. Snad jen nabubřelý tón OLDM mě přiměl k malému zavtipkování na jejich účet, které ovšem potrefené husy dokázalo rozpálit do běla. Z tohoto důvodu nechápu, proč se Ivo Smejtek najednou za spojení s OLDM stydí.
Dovedu si ale představit, co by řekl takový Šlomo Ganzfried, kdyby se dozvěděl, že jeho knihu vydává člověk, který vydává Necronomicon a provozuje jakousi magickou lóži. Nic hezkého by to asi nebylo a možná i nějakou klatbu by vydal. :))
Zkrátka a dobře – spojení nakladatelství AGADAH s mágy a umělci nevšedními z OLDM ponechá běžně uvažujícího člověka naprosto chladným; možná někoho jejich sebecharakteristika přiměje k lehkému úsměvu (jako třeba mě, přiznávám), ale rozhodně ne k odsouzení…
Ale u někoho, kdo žije a myslí a ohání se Kicur šulchan aruchem bez jakéhokoli rozhledu a slepě tvrdí, že tohle je ta jediná správná cesta (a proti takovému nebezpečí byla má úvaha opravdu namířena) – tam už, přiznám se, si nejsem nějakým tolerantním postojem jistý.
A vaše reakce mě jen utvrdila v tom, že jsem se ve své úvaze tak úplně nespletl.
P.S. O siduru (otázka je samozřejmě o kterém, ale předpokládám, že máte na mysli ten, na kterém jsem pracoval) si pište vy nebo vydavatel čehokoli co chcete. Otáka je, jestli případná “pořádná a kritická recenze” (která by přišla více než tři roky po jeho vydání :))) ) na něj nebude považována jen za pomstu za jeden článek, který navíc samotnou českou edici KŠA nijak nedehonestoval, a neuškodí spíše autorovi recenze, než siduru. A bude-li celý (až na pár kusů již rozebraný) náklad na základě oné recenze zakopán či obřadně spálen na hranici za dozoru odpovědné inkvizice, mě osobně trápit nebude. Hodně štěstí.
Pane Blažek, vy byste se dobře vyjímal jako lustrační složka předchozího režimu! Co k tomu více dodat? Pro mě osobně je spíše zajímavé, než lustrování lidí a konstruování z toho fantasy báchorek, do jaké role jste se dostal vy sám a že než o člověku, který například nabídl své knihy všem českým a slovenským obcím za cenu téměř v nákladech, a který je pravidelně vídán na obci a v synagoze, se mluví dnes především o vás. Vaše jednání myslím došlo každému. Recenzentem knih nejste a kohokoliv se osobně v židovské komunitě zeptám, je mi řečeno na vaší adresu – nevím co ho k tomu vedlo? Je to vaše vizitka. Patrně jste natolik spravedlivý a moudrý člověk, místní český cadik (kterého ovšem v minjanu nepotkáme :o)), že si právo popisovat jednání druhých samozřejmě přivlastňujete. Možná by bylo zajímavější, vědět spíše něco o vás a o vašem zbožném životě – ale kdo by na takové praktiky, které zde sám předvádíte, měl náturu? To chce opravdu velmi specifické jedince. Apropo – když popisujete, jak je někdo rozpálen doběla a podobné věci. Jak víte, že to není jen spravedlivý hněv namířen proti českému pomlouvači? Vy musíte mít opravdu neskutečnou náturu a víru ve své jednání! Myslím, že to je pro nás všechny především věc, co by nás měla vést k zamyšlení a o čem se i dnes mezi lidmi mluví. Nuže hodně štěstí.
Pane Smejtku (nebo Avanaxi? Nebo Petře z Vlkova?), pokud se stydíte i podepsat pravým a celým jménem pod své hysterické výlevy, tak asi sám o nich moc valné mínění nemáte. Nečekáte doufám, že je budu brát vážně já. Díky za pochopení.
A Vy pane Blažku nevyužíváte snad při odkazech na eretz iniciály JB? Tak co vytýkáte Petrovi?
Kážete vodu, pijete víno :)
Iniciály JB jsem použil v několika případech a řekl bych, že je když i vám došlo, že to jsem já, tak už to musí být naprosto jasné (zvlášť když třeba odkazuji na svůj článek). Tak raději neužívejte rčení, kterým nerozumíte.