Prosím o pomoc: Hledám termín. Což ostatně patrno i z titulku tohoto psaní. Lidokradce respektive lidokrádež  (krádež člověka) je přesně to, co má  to tzv. biblické přikázání „Nepokradeš“ na mysli ze všeho nejvíce. Určitě daleko více než obyčejné kradení, které víceméně zahrnuje jiná micva. (Podle Ha-Chinuch je to číslo 224 na základě Pokynu ve Vajikra –  lv 19:11).

Tolik k lidokradcům. Lidojed má naštěstí svůj více rozšířenější a tedy srozumitelný ekvivalent kanibal a „lidokrat“, který zahrnuje jak lidokradce tak i lidojeda, se jmenuje koalice.

Tím vás ale neohromím, to víte taky.

Jak ale nazvat ty  maličko exaltované  medvědáře (tedy pachatele medvědí služby), pro kterou existuje poněkud drsný obrat židovské náckovství? (To se projevuje podle pravidla: „Všechno, co není z mého pohledu růžové, co mi nesedí a co ohrožuje mne v mých nedostatcích, je projevem antisemitismu“)?

Tuhle jsem zase četl výkřik: „ Tento web pro šíření vzájemné nevraživosti v židovské obci Praha dělá více, než všichni antisemité v Česku dohromady (98; nepodepsáno)“ …

Nehodlám ho příliš zpochybňovat. Ostatně, já to nekřičel, tak, co je mi vlastně po tom? Každý z nás může přece nějaký web považovat za ne-dobro. Jsou to jen weby a za nimi jen lidé. Někdo nedá na Eretz.cz ani dopustit, jiný ho považuje za militantní neobjektivní partičku islamofobních pro-izraelců s láskou ke starozákonní tradici a krav maga, další se půjde ukájet na eurabii,  na Hradě si zase opisují ta největší moudra pro „Sebrané spisy dekády amorálky“ od Semínů a u Jakl-family  a foukají teplé vánky na hlavěnku jakéhosi ABB, o němž si zase  úplně jiní myslí, že je to zlý a hloupý týpek, který dokonce i svému proklamovanému křesťanství dělá ostudu. Kdekdo trefí i na chlupaté stránky, jen se s tím ne každý pochlubí (neb není čím a navíc je to bal-tašchit, když se dá konat) Takže, ať si weby existují – zapnout, kliknout a vypnout může každý z nás.

Proč se tedy čílit nad výše uvedenou poznámkou, navíc psanou dost možná ve spěchu a maličko v afektu. Není to zbytečné? Bylo by, kdyby ten hlásek nebyl tak odporně nebezpečný. Protože, aby mohl být legitimní, chybí mi tam (buď v boldu anebo kursivou) dost podstatné pisatelovo upozornění. Důrazný dodatek: „podle mého názoru“. Bez něj je to totiž plk a hysterie. A to mi nejde vůbec o to, že se někdo otírá o web, se kterým mám třeba také určité problémy. Vždyť, i kdyby se opřel do webu Národního odporu a napsal, to co napsal, navíc v kontextu s článkem, který komentuje, je to  bez toho dodatku moc moc špatné. Protože …

Dokud se židé během „strkanice o Altnaj“ častovali koláči takového kalibru, jako byly narážky na lágr a kdo se chová jako nácek, šlo víceméně o anachronismus.Byli v tom tehdy nějak všichnil. Ale v souvislosti s naší „slzou nr. 98“ jde o nedobro. Osočený portál neprovedl nic, než že sice s nulovou investigací  a s pohnutkou „přinést matroš“ uveřejnil materiál. V něm se objevují informace o staré  (dosud nepročištěné!!!) kauze, které se někomu líbí, někomu ne. Někomu hodí, jinému ne. Ale jsou pořád nepročištěné. Proto slova o tom, že  bychom se snad měli spokojit s „ochranou před informacemi“, „ochranou před pravdou“ (mezi řádky a několikrát)  a o „ranách, do kterých není třeba sypat sůl, ale hezky bratrsky je zamést pod koberec“ (doslova), jsou slova ne-dobrá.

Ale opět ani to, že nemá větší odvahu k pravdě,  aby byl člověkem svobodným, nemohu nikomu nutit. Jen bouřlivě nesouhlasit  s jeho přizdisr*čským pohledem na svět. A na skutečnost, že jedná zatraceně  „při zdi“ poukázat. Neb se z té opatrnické touhy nic už dál nerozvrtávat udává sám.

Tak co je kách okolo Hagiboru? Je ŽOP skutečně ortodoxní anebo jen pseudo-ortodoxní?  Jak tuto pseudo- situaci vnímají na Hagiboru?  A je-li ortodoxní, pak přeci bude otevřená a upřímná. Jistě, podle pravidel netahat bližního před civilní soud, ale netajit nikomu pravdu.

Chce-li totiž autor slzy 98 naznačit, že malá investigace a nedůsledná práce se zdroji je stejně nebezpečná jako nacistické polopravdy, pak to má napsat zpříma. Ne při zdi. A já to nadšeně podepíšu. Má pravdu.

Domnívá-li se však, že jen pouhá skutečnost, že staré zakvašené rány opět ožívají, je špatná, je špatný on sám. Ať už je lež na kterékoli straně, je zapotřebí ji pojmenovat, najít a vyřešit. Tady laciné aluze a „sinat chinam“ (bezdůvodnou zášť) nemají ani to nejmenší místo, protože „Nelžete“ je jasný a zřetelný pokyn a lež nenávidí dokonce i Vznešený. Takže „zášť vůči neodvaze k pravdě“ nemůže být bezdůvodná.

Sype-li se sůl do ran, které se zhojily, je víceméně desinfekční. Pokud v ráně pořád ještě pálí, rány se nezhojily, a pak je ale zapotřebí zranění doléčit. Pokud možno pravdou.

V žádném případě však nelze srovnávat jakkoli bezděký, investigativně nedotažený a možná i žurnalisticky „solo-kaprální“ pokus o informace za pokus škodit, nota bene ho měřit bažinou předsudků, polopravd, zla a cíleného antisemitismu kteréhokoli z mnoha nazi-webů. Tady už nejde o anachronismus. To je průmysl holokaustu.

Naopak snaha šušlat si problémky hezky v tichosti, prát špinavé prádlo doma (ačkoli se puch z kotle stejně vždycky někudy na ulici propašuje), to je daleko horší služba obci a židům, než třeba i naivní prohlášení: Je to tak? A jak to tedy je?

Ostatně předpokládám, že si povídám s lidmi, kteří – pokud něco dělají veřejně – mají stejně jako já týden co týden v e-mailu psaníčka, která jasně svědčí o diametrálním rozdílu mezi českým antisemitismem hloupého zrna a tím, o co se pokoušel inkriminovaný článek. Opakuji: Nesrovnatelný!  (Ty se zajímáš o ty židovský hřbitovy? Škoda, že tam tvá máma neležela, eště než ses narodil… ) A pokud svoje e-mailové soukromí  takovýmto prskavcům nenastavují, možná se jen perou se vzpomínkou, s latentním antisemitismem anebo s postojem: „Já jsem Landová, z mišpoche Landau. A k čemu je mi to? Naprd. Stejně mám občas kytky v práci zalitý kyselinou a na lednici vzkaz: Židovko!!“

Proto hledám termín pro ty „spravedlivé lidokradce“ (a ted už vůbec nemířím pouze na autora glosy!!), kteří rádi sáhnou po laciné šavličce na šermování s antisemitismem, jakmile jim taky židům, nejde něco pod nos. Já vím, plno židovských anekdot si z toho dělá psinu, ale někdy už všecka sranda přestává. Nazve-li mne antisemitou zbabělý žid, váhám, není-li to vlastně poklona. Protože zbabělce fakt nemusím. Bez ohledu na pohlaví, barvu, rasu či vyznání.

A možná už ten termín pro takovéto medvědáře mám. „Bezradní“. Oni jsou totiž jen dokonale bezradní jak naložit s pravdou a otevřeností. Nevědí co říci! Proto pláčou slzy 98. A důkazem je jednoduchá skutečnost: Jak by zněl jejich argument a co by asi řekli, jak by jejich výroky vlastně vypadaly, o čem by svědčily, kdyby nebylo té kouzelné zaklínací formulky o antisemitismu.  Najednou by si , možná, nevěděli rady.

Má-li ale nálepka „rizika případného označení za antisemitu“ sloužit jen jakémukoli zametání pod koberec, má-li židovský původ a židovský osud se stínem šoa někde v ascendentu posloužit jen tomu, abych byl méně hodnotným člověkem v otázce otázek, které mi smí být kladeny, a tím tedy nespravedlivě privilegovanou bytostí v rámci „ochrany před pravdou“ – pak jsme svědky nikoli antisemitismu, ale jen žalostné formy tzv. „průmyslu holocaustu“, jak o něm píše Finkelstein. Být bezradný není chyba. Plést si tento stav s antisemitismem je omyl. Strach před pravdou není strategie. To je průšvih. Navíc zbytečný, protože v ortodoxní obci se přeci (snad) ví, že všelikou věcu, tajnou i skrytou vynese Panovník na povrch. Změní tedy „odklad“ něco? A změní se skuteční antisemité? Tak proč sem tahat strach?

Autor: Jaroslav Achab Haidler