Jako příslušníka lidu Ahasverova mne hranice mezi státy, jazyky a kulturami vždy fascinovaly. Stejně jako německé romantiky vzešlé z lůna poměrně nenávistného luteránství (viz Martin Luther: O Židech a jejich lžích, Hmbg 1547) když si  připustili, že náboženství vede v Německu k hranicím,  k jejich tuhé kontrole v rámci Německého spolku, a nakonec, u některých intelektuálů (nejen romantických) k bezdomovectví. Bezdomovcem, snad tehdy nejznámějším, byl třeba Karel Marx. Hranici, kterou Vám chci dnes ukázat, najdeme mezi Indií a Pákistánem.

Vznikla jako produkt rozpadu Britské Indie v roce 1947 za necelých  pět týdnů, a znamenala smrt statisíců, a stěhování 14 milionů obyvatel. Nemilosrdně, perem Sira Radcliffa, spojovala muslimské oblasti (místa s více než 50% muslimských obyvatel) v Pákistán, a jiná místa, která tvořila konfesně nevyhraněnou, ale přeci jen hinduistickou Indickou republiku.

Dne 15. srpna 1947 vznikl Pákistán, dělený ještě na západní a východní (dnešní Bangladéš) a Indie, v jejímž čele bylo ještě místo na území rádži z Hyderabádu, ovšem jen do “přivtělení” k Indické republice. Waghba Border Point je jediným pozemním hraničním přechodem, dělícím západní Pákistán, Láhaur, od Indie, cestou- necestou do Amritsaru, posvátného centra Sikhů, a dále do Nového Dilí.

Hraničním přechodem, otevřeným od 10:00 do 16:00 projíždějí nepočetní cizinci, občasné autobusové linky Láhaur- Dilí a zpět, a mohu jím procházet, po dosti přísné kontrole, obyvatelé příhraničí. Na každé straně státní hranice jsou tribuny, z nichž turisté, většinou místní, podporují “své” vojáky, a jenom zdaleka slyší hlasy ze zahraničí, třeba volání slávy a skandování “Pákistán-zindábád”. Slavnost se koná každý den navečer, den za dnem.

Dojde-li ke zhoršení vztahů mezi oběma jadernými velmocemi, přechod se uzavře na neurčito, a otevírání/uzavírání hranice odpadá. Stačí k tomu jeden atentát, podobný těm v Bombaji přede dvěma lety, z něhož jsou obviněni muslimové. Muslim je pro Indy Indem jen tehdy, když prohlásí: jsem nejprve Ind a teprve poté-muslim. Indie má na své straně návěstí: “vítejte v největší demokracii světa”. V něčem to připomíná rozdělený Berlín a jeho poutače: “you are leaving American zona”, opouštíte americkou (britskou, francouzskou) zónu. Dnes už nevíme, jak by vypadal  rozdělený Berlín. Víme jenom to, že hranice byly dovedeny k dokonalosti (už jsem o tom zde psal), a že konkrétně tato hranice má velmi specifickou “vychytávku”. Končí na nich totiž i signály mobilních operátorů.

A tak, protože i pošta mezi oběma zeměmi v době napětí nefunguje, komunikace ustává, Snad jen e-mailová pošta,ta  globální, zůstává….

Autor: Herbert Stavinoha