Minulý týden zesnul představitel našeho pokolení rabi Jousef Šoloum Eljošiv....a do narychlo zorganizovaného pohřbu, který probíhal v téměř čtyřicetistupňovém horku se natěsnalo do uliček svatého Jerušolajimu na půl milionu lidí, kteří si stačili uvědomit rozhodnost tohoto okamžiku a to právě v dnech, kdy celý národ oplakává události které se nám odehrály od zboření Chrámu a během ddiaspory, v dnech jenž jsou po všechna pokolení těžká pro celý Jisroel, odešel ten, kdo nás svými dobrými skutky a neuvěřitelným studiem Tory ochraňoval. Ve chvíli jeho smrti byl ihned spáchán teroristický útok proti židovským turistům v Bulharsku, a proto onen nesmírný poslední průvod nabývá nového významu. Nezemřel  nějaký hodný učený starý pán, ale člověk, který na svých bedrech nesl velkou část břímě tohoto světa, a pouze naše probuzení nám může umožnit pokračovat. Proto bude zajímavé podívat se na průběh pohřbu jednoho z našich praotců samotného praotce Jaakova zvaného též Jisroel. Gemore v traktátu Soute (Sota13a) uvádí tento příběh:  “Proč je na počátku psáno (gn 50) I vystoupil Jousef pohřbít svého otce a vystoupili s ním všichni služebníci faraa atd., a až poté je psáno (ibid.) “a celý dům Jousefa a jeho bratří a dům jeho otce“, a na konci jakž je psáno: I navrátil se Jousef do Micrajimu on a ajeho bratři” a až poté je uvedeno a všichni kdo s ním vystoupili pohřbít jeho otce.

Řekl rabi Jouchonon: Zpočátku dokud neviděli slávu Jisrolele, tak se k nim nechovali uctivě a šli jako první, ale na konci když slávu Jisroele spatřili,  tak k nim chovali úctu jakož je psáno (gn 50) “a přišli až k humnu trní“. Cožpak se pro trní dělá humno? Řekl rabi Abahu: To nás učí,  že obložili Jaakovovu rakev korunami jako humno, které dokola obrůstá strniště, jelikož přišli synové Esava a synové Jišmoela a synové Ketůry …  Je učeno: Všichni přišli k válce a když uviděli Jousefovu korunu ověšenou na Jaakovově rakvi, vzali všichni svoje koruny a pověsili je na Jaakovovu rakev rovněž.  Třicet šest korun položili na Jaakovovu rakev i oplakávali jej velikým nářkem a velmi mohutným.  Traduje se, že dokonce koně a osli ržáli a hýkali”.

Tento výrok si žádá podrobného vysvětlení. První, na co se ptát –  přišli kvůli válce a nakonec položili své koruny na jeho rakev. Ovšem copak se válečném šiku může objevit koruna? Vždyť král nejezdí do války s korunou nýbrž na zvláštním koni a se symboly. Nikoli s korunou. Ta se používá pouze při zvláštních královských obřadech. Ve válce krále  nejenže nechrání, jak tomu může učinit přilba, ale dokonce mu může v boji překážet.  Taková koruna totiž může vážit i několik kilo.  – Připomeňme, že nešli přímo do války nýbrž pouze zrušit onen pohřeb, jak je zvykem národů světa, že jsou proti všemu, co se týká Jisroele (ať již ve světských anebo v duchovních věcech), aniž by se snažili prozkoumat a pochopit.  A ačkoli někdy uznají, že ty skutečnosti jsou správné, přesto jsou zprvu proti, aniž by k tomu měli nějaký vážnější důvod. (A tak je tomu i u samotného Esava, jenž nakonec přišel zrušit onen pohřeb až k jeskyni Machpelo (Pirkej derabi  Eliezer kapitola 38); Přišel prý vyvolat hádku, protože věděl, že zrušit onen pohřeb úplně nedokáže). Přišli také demonstrovat svoji moc, a tak přišli i se svými korunami a se svými vojsky aby, v každém se pokusili Jisroele odvrátit od jejich jejich úmyslu a  překazit jakoukoliv cestou. Ne válčit za každou cenu, podobně jako když synové Esava prohlásili při východu Jisrole z Micrajimu: Nechoď přes mé území, nebo proti tobě vytáhnu s mečem.  Koruny tudíž měli pro dodání důstojnosti při vyjednávání, vojsko pak, bylo-li by zapotřebí bojovat a zároveň aby  dodalo váhu jejich slovům.

Proč však tak dramaticky pozměnili svoje stanovisko a položili své koruny na Jaakovovu rakev? V Ijun Jaakov je psáno, že proto, že nakonec  v Jousefovi poznali toho, jenž jim prodával obilí během období sedmi let hladu, který na světě panoval. A chléb zůstal pouze v Micrajimu, kam putovali všichni, aby ho nakoupili. A Jousef osobně dohlížel na vydávání vzácného přídělu obživujícího svět.  Je také zapotřebí pochopit, že když spatřili Jousefa, který jim tehdy prodával jídlo k obživě, nevěděli, že je to syn Jaakova. Věděli pouze,  že onen muž stojící před nimi je zachoval při životě a prodal jim za nízkou cenu, aby mohli přežít a poslal je domů, aby tam  přinésli potravu. V oné době pochopitelně nebyla fotografie, ba ani  a portréty, z nichž by králové a jejich ministři byli povědomí všemu lidu. A když nyní viděli Jousefa,  pochopili, že je to syn Jaakovův. A přestože mezi jejich rody byl tak hluboký rozkol, i Jousef je poznal. Jelikož každý při koupi uváděl svůj původ. Přesto k nim Jousef nechoval závist ani nenávist. Tehdy je mohl nechat bez boje a bez války všechny zemřít tím, že by jim nákup obilí znemožnil. On jim ale naopak prodal za nízkou cenu, aby přežili. A z tohoto důvodu se mu cítili zavázáni.

Všichni tehdy také dobře věděli o velikosti Jaakova a jeho synů a  o obrovském požehnání a nebeské síle, které byly s lidem Jisroele stále a trvale. Znali také zázraky, které je neustále provázely. IAle domnívali se,  že židé všechny tyto výsady stráží pouze pro sebe samé. Nyní však pochopili, že to co dělají, je pro celý svět a že celý svět je požehnán právě kvůli nim. Že  židé svým konáním zastupují celý svět, aby i on ono požehnání obdržel. To pochopili právě na základě Jousefova jednání a nyní tudíž položili své koruny okolo Jaakovovy rakve. A pochopili to také  ministři Micrajimu.  Raši uvádí, že oněch šestatřicet  korun, byly koruny dvanácti knížat Jišmoele, třiadvaceti vůdců ,kteří byli potomky Esava a  poslední šestatřicátá, byla koruna Jousefova.

Avšak, co s korunami synů Ketůry, kteří zde byli shromážděni (jak bylo uvedeno) také? A co s korunami králů země Kenaan, na jejichž území se celý děj odehrává. Je záhodno uvést, že koruny králů Kenaanu zde nejsou uvedeny, protože tito králové s sebou žádné koruny nepřinesli, jelikož skutečně táhli do skutečné války. Znali totiž proroctví, že budou vydání do rukou potomků Jaakova, a když nyní přicházeli sem, obávali se, žeta doba již nastala. Důvodem, proč tóra zmiňuje i syny Ketůry, avšak jejich koruny zde přesto nejsou, je skutečnost, že tito nepřišli ani kvůli tomu, aby jakýmikoliv způsobem zabránili pohřbu,  nýbrž přišli jen s nadějí, že najdou příležitost k výtržnictví a posměvačství. Pro jakýsi druh zábavy. Jelikož šlo o skutečně velikou událost. Nepřišli ani kvůli boji, ani se svými korunami, protože koruna je symbol královské důstojnosti. A oni nepřišli kvůli tomu, aby znemožnili pohřeb. Nepřišli ani jednat. Přišli jen křičet různé posměšné urážky. Připojili se, právě  protot že se jednalo o velikou akci . Přišli si zanadávat, kvůli posměškům a urážkám atd., K tomu si samozřejmě svoje koruny nebrali. Kromě toho synové Jišmoela, Esava a Ketůry nebyli přímo spjati s příchodem synů Jaakova do země Kenaan. Nebyla to jejich osobní záležitost,  nýbrž přišli pohřeb znemožnit jen tak, jak bylo vyloženo výše.  Ještě jeden rozdíl byl mezi syny Esava, syny Jišmoele a syny Ketůry.  Ti  první byli bezprostřední sousedé země Jisroel, zatímco synové Ketury žili na východě.

Ohledně pořadí v pohřebním průvodu není zarážející pouze to, jak se změnilo pořadí Jaaakovových synů a ministrů Micrajmu,  ale přímo to protiřečí zdravému rozumu. Protože pakliže by je chtěli nějak poctít,  nechali by je jít cestou k hrobu jako první,  protože jdou pohřbít svého tatínka. Při návratu by pak mohli lpět na důstojnosti svých funkcí. Ale zde naopak lpěli na svých funkcích již zpočátku, bez ohledu na děti, jež jdou pohřbít svého otce. Zatímco při návratu na svých funkcích již nijak nelpěli. Vysvětlení ovšem není vůbec těžké. Je to tak, jak řekl rabi Jouchono,  že se ponaučili o slávě Jisroele. Jaktože až do nynějška o jejich slávě nevěděli? Vždyť všechno požehnání Micrajimu  pocházelo od lidu Jisroele a kvůli nim  – ať už cyklus Nilu dle Jaakovova požehnání a mnohé další zázraky. O Jousefově správě celé země nemluvě. A mnohé další zázraky neustále provázely všechny z lidu Jisroele. Micrajim dobřě věděl, že se jedná o velikány,  ale neučinili tak, jako je například dnes vzdáván hold vědcům apod.  Nakonec však pochopili, že jsou na Jisraelovi skutečně  přímo závislí, proto že na nich spočívá požehnání celého světa. Že jejich původ je z vyšších světů mnohem výše, než se původně domnívali . A proto jim nyní vzdali úctu. Ne snad, že by již od počátku nevěřili oněm mnoha zázrakům,  které Jisroel provazely na každém kroku a každou chvíli. Oni nepochopili význam toho, proč tomu tak je. A když to konečně pochopili, vzdali jim i oni náležitou úctu.

Autor: rabi Jicchak Seifert

Korektura: Achab Haidler

טקסט בעברית