Čas od času se setkávám s lidmi, kteří jsou přesvědčeni o tom, že pokud skutečně existuje Bůh a nějaké Boží věčné království, pak se oni díky svému židovskému původu narodili nejen do tohoto, ale i do věčného života. Patří přece k Božímu vyvolenému národu, takže se jim nemůže nic stát.
Poznal jsem také křesťany, kteří si myslí, že jim křest, kterým je nechali pokřtít jejich rodiče, zajišťuje spasení. Jsou přece v té správné samospasitelné církvi.
Podobný názor není ničím novým. Ve Starém zákoně se s ním setkáváme u Židů celkem běžně. Dokonce celá kniha proroka Ozeáše je věnovaná tomu, jak se Bůh snaží prostřednictví proroka zreformovat “svůj lid”. Prorok dostal od Hospodina zvláštní příkaz: “Jdi, vezmi si nevěstku a ze smilstva měj děti. Země jen smilní a smilní, odvrací se od Hospodina.”
On tedy šel a vzal si Gomeru… (Ozeáš 1,2-3)
Ozeáš působil v 8. století před Kristem. V té době na tom byl Izrael relativně dobře. Za vlády krále Jarobeáma II. se horním vrstvám dařilo dobře. Bylo to ale jen díky vykořisťování těch nejchudších. Principy, které byly Izraeli předány v Mojžíšových knihách, byly v té době pošlapávány. Pohanství kvetlo a Hospodin byl v zapomnění.
Bůh proto v této knize Izrael opakovaně přirovná k nevěstce, děvce a cizoložnici, která se prodává za peníze. Ve 3. kapitole znovu říká: “Jdi opět a miluj ženu, milenku jiného, cizoložnici. Právě tak miluje Hospodin izraelské syny, i když se obracejí za jinými bohy a milují koláče z hroznů. “ (Ozeáš 3,1)
Podle Ozeáše a dalších míst Starého zákona není naše spasení závislé na tom, do jaké rodiny jsme se narodili. Původ nám není k ničemu, pokud náš život nerespektuje zásady, které Bůh zjevil ve svém Zákoně. Židovský původ není rozhodující. Rozhodující je, zda se v mém životě projevuje Boží povaha.
A jak je to s křesťany, kteří spoléhají na svou příslušnost k církvi? Je zvláštní, že i v Novém zákoně nacházíme podobný termín, jako v knize proroka Ozeáše. V knize Zjevení Jana se Bůh o “své církvi” vyjadřuje slovy: “Vody, které jsi viděl, nad nimiž ta nevěstka sedí, to jsou národy, davy, rasy a jazyky…” (Zjevení 17,15) Už středověcí reformátoři vztahovali tato slova na obecnou křesťanskou církev, ze které se v té době zcela vytratily zásady Božího království.
Ve Zjevení Jana najdeme na adresu církve ještě tvrdší vyjádření. Křesťanům, kteří spoléhají jen na to, že je jejich jméno zaznamenáno v církevní matrice, Bible říká: “Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech.
Vždyť říkáš: Jsem bohatý, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl. Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání.” (Zjevení Jana 3,15-19)
Křesťana, který nerespektuje zásady Božího království, Bůh vyplivne ze svých úst stejně, jako my někdy vyplivneme nápoj, který nemá správnou teplotu. Takže ani příslušnost ke křesťanské církvi není zárukou záchrany.
Proč Bůh píše tak tvrdá slova na adresu starozákonní i novozákonní církve? Podívejme se ještě jednou do knihy Zjevení Jana: “Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.
Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn.
Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.” (Zjevení Jana 3,20-22)
Proč se Bůh vyjadřuje tak kriticky? Potřebuje si ulevit? Ne. Bůh miluje každého člověka. Vždyť nás přece stvořil. Trápí ho, když směřujeme do věčného zatracení. Proto posílá své proroky. Proto posílal svá varování svému lidu v době Starého zákona a snaží se nás varovat i dnes.
Když se žid povyšuje nad křesťana, když se křesťan povyšuje nad žida, vždy to způsobuje problémy. Své svědectví by o tom mohli vyprávět jedni i druzí. Myslet si, že jsem něco víc, než ti druzí, je sice lákavé a může mi to dokonce na chvíli zvýšit mé sebevědomí, ale můj problém to neřeší.
Vraťme se na závěr k závěrečným slovům proroka Ozeáše: “Kdo je moudrý, aby těmto věcem porozuměl, rozumný, aby je pochopil?
Hospodinovy cesty jsou přímé, spravedliví budou po nich chodit, nevěrní však na nich upadnou.” (Ozeáš 14,3)
Nemyslím si, že bych byl oním moudrým a rozumným, o kterém tu hovoří Ozeáš. To není podstatné. Důležitější je, abych se držel “Hospodinovy přímé cesty” a neupadnul na ní. A pokud už upadnu, abych měl zase chuť vstát a jít dál. Jít dál po Boží cestě s Hospodinovou pomocí.
Autor: Vlastík Fürst
Autor
6 Komentářů
Podle mých zkušeností nejsou nejproblematičtější skupinou mezi věřícími ti, co by spoléhali jen na svůj původ, ani ti, kteří jsou v církvi jen papírově… ale naopak agresivní snaživci, kteří se tak úporně snaží žít podle Božích zásad, že ztrácejí soudnost a kontakt s realitou. Ti pak ničí společenství věřících poměrně spolehlivě, jsou tvrdí nejen k sobě, ale i ke všem kolem, překroutí Písmo k obrazu svému a vzbuzují strach, že kdo uhne z jimi (samozřejmě v jejich podání Bohem) vytyčené cesty, ďáblu a peklu rozhodně neunikne… Takže pak snad už ani nejde o povyšování těch, kteří jim uvěří, ti jsou obvykle ponížení tak, že ani nechápou, jak svou snahou “zachraňovat” mohou svému okolí ubližovat…
Ale je to věc zkušeností, každý jdeme jinou cestou a narážíme na jiné “zjevy”…
V článku se nezabývám tím, co se děje uvnitř nějaké komunity, ale přezíravostí, která je někdy patrná v jednání jedněch vůči druhým.
Jinak to, co píšete je pravda. Fanatici, kteří jsou přesvědčeni o tom, že jen oni mají patent na pravdu, jsou největším problémem kteréhokoliv náboženství.
No jo, když ono ale to, co se děje uvnitř, tak často prosakuje ven, není-li to přímo programově šířeno…
Druhá Archa úmluvy byla nalezena v Jeruzalémě v roce 1982 – video youtube
Při vykopávkách v Jeruzalémě bylo nalezeno pravděpodobné místo popravy Ježíše a hrob do něhož byl po smrti nejspíše uložen.
Pod popravištěm byla v hloubce šesti metrů objevena druhá, dva a půl tisíce let ztracena, Archa úmluvy. Je uložena v kamenném sarkofágu s prasklým víkem. Prasklina “pokračuje” stropem, ve skále vytesané místnosti, až na povrch. Táhne se do místa kde bylo zapuštěno dřevo (kříž). V podzemí jdou vedle Archy úmluvy uloženy i tři bedny obsahující předměty z chámu.
Tak mě napadá: Proč by se měla trhat opona v chrámu za níž nebyla Archa úmluvy postavena cca 600 let?
PF 2012 přejí Mayové
Antoníne, Vy věříte všemu, co se objeví na YouTube? Kdyby to byla pravda, to by okolo toho bylo více poprasku.
Co se opony týče, tak evangelisté tím chtěli vyjádřit to, čemu věří křesťané, že se v té chvíli naplnilo to, na co předobrazně ukazovaly oběti, které byly přinášeny v chrámě. Na tom přítomnost nebo nepřítomnost archy úmluvy nic nemění.
ad5)Vlastík Nemyslím, že by existoval nějaký reálný důvod k falšování výsledku vykopávek. Archa úmluvy nebo spíše obě Archy jsou již nejspíše delší dobu v Izraeli. Na místě původního druhého Chrámu stojí mešita.
Kazatel z mešity Al-Aksá v Jeruzalémě šejch Júsuf Salame (Yusuf Salameh) minulý čtvrtek odsoudil prohlášení izraelského Nejvyššího státního zástupce Jehudy Weinsteina (Yehuda Weinstein), že na komplex mešity je nutné aplikovat izraelské právo.(převzato)
Co by následovalo, kdyby někdo vytáhl Archu úmluvy na světlo světa?
Židé spojují příchod Mesiáše se stavbou třetího chrámu. Mešitu už chtěli někteří jedinci jednou odstranit. Kdo by byl schopen znova zabránit odstranění mešity při pohledu židů na vznešenost Archy úmluvy?
Kdo by chtěl stát v cestě Panovníkovi při naplňování, proroky předpovězeným, zaslíbením?
Ježíš svou smrtí ani svým z mrtvých vstáním nijak službu v chrámě neovlivnil. Oběti. podle židovské tradice, se v chrámě konaly až do jeho zboření Římany v roce cca 70 let n.l.
Ta “roztržená” chrámová opona je nejspíše taková jedna ze zbytečných nakamuflovaných “třešniček” na dortu novodobého pohanství.
PF 2012 přejí Mayové