Zdroj: wikimedia.org

Dostal jsem e-mail že v pondělí 22. října proběhne v prostorách Moravského zemského muzea křest  knihy. Dobré knihy. Potěšilo mne to. Abychom všichni zdrávi byli.

Pár dní nato další mail navýsost kuriozního znění: Omlouvám se všem, které překvapil text na pozvánce Moravského zemského muzea ke „křtu“ knihy „V utrpení a boji: Brněnští Židé v osudových momentech XX.století“. Samozřejmě se jedná o uvedení knihy a nikoli křest.

Přestože v záhlaví pozvánky je uvedena i naše instituce, nebyl nám text předložen ke korektuře. Společně s předsedou Židovské obce Brno ing. Friedem jsme na chybný termín v textu poukázali. Měla jsem na to upozornit již při přeposílání pozvánky. Omlouvám se za pochybění. Doufám, že omluvu přijmete a zůstanete nám i nadále nakloněni ….

Potěšilo mne to a pobavilo. Pobavilo tím kouzleným pokrytectvím a potěšilo tím, že smím zase chviličku přemýšlet. O vesmíru i o sobě.

Uniká mi, o co obci kráčí? Jenom o jazykový purismus?   Proč by i židovská knížka nemohla mít svůj křest. Vždyť družice už dneska taky dávínko nejsou jenom ta panenská děvčátka v průvodu za nevěstou. Domy se staví a knihy se křtí. Kdysi se  ořezávaly, ale nikdy se neobřezávaly. Hlavně, že je ta knížka na světě a aby byl čtivá. Neodírá si tady zase někdo hlavu o zdi ?

Čteme li pozorně, vidno že dokonce i  ti omlouvající se (anebo ohrazující se) jedinci, co se  schovávají za  ing. Frieda, vnitřně spolehlivě cítí, jaká je to ptákovina. A proto ten komický mail musí zvolit politicky korektní obrat „samozřejmě se jedná o uvedení“.

Samozřejmě se jedná o křest. Křest knihy. Nejedná se ani  o obřízku, ale taky ani o křest.  Vždyť dotaženo ad absurdum, by pak chudák orto-praktický žid nesměl sáhnout vlastně po žádné „pokřtěné“ knížce nebo CD-čku. Vyhýbal se veškerým výstavám (ždyť co když tam  budou vystaveny modly !!)  a zalezl do sklepa  podivného tmářství.

Ostatně i z pohledu „druhé“  strany je zatracený rozdíl mezi křtem knížky a svátostí křtu…

Pravda, o nic nejde, kdosi byl maličko horlivý. Natolik, že teď celá kile vypadá jako prosťáček, což je maličko smutné, ale zároveň paradoxně taky lidsky úsměvné. Jen s tím, že zejména v Brně zároveň nepochopitelně úzkoprsé.

Doufám, že se na vzniku knihy nepodílel nějaký pokřtěný autor anebo chas we-chalila dokonce mecenáš. A pevně věřím, že i šatnářka v Moravském muzeu drží svou ledničku kóšer. Hlavně abychom všichni zdrávi byli a občas, pro nějaké to důkladně čištění jazyka (a ortho-praxe) přestárlou osvíceneckou „nosočistoplenou“, nevylévali s vaničkou i samotné děcko…

Knížce přeji hodně zvídavých čtenářů napříč politickým i konfesním spektrem. A pochopitelně úspěšný pondělní křest.

Autor: Jaroslav Achab Haidler

4 Komentářů

  1. Erich
    19.10.2012 – 3 Heshvan 5773 v 14:18 — Odpovědět

    Tak mne v této souvislosti napadá, jestli ve svých důsledcích nevede někdy toto urputné setrvávání na My a Vy, Naše a Vaše hlavně k Rozděl a Panuj???

    0
    0
  2. 21.10.2012 – 5 Heshvan 5773 v 00:21 — Odpovědět

    Není to v žádném případě jen slovní ekvilibristika, nicméně se domnívám …. Jestli to není spíš naopak? Kdo chce panovat, ten rozděluje …. Kdo chce někam dojít, jde kupředu. Zkusím se podle toho řídit … :o)) (gut woch)

    0
    0
  3. Erich
    22.10.2012 – 6 Heshvan 5773 v 09:15 — Odpovědět

    Achabe přesně tak. Mně napadlo, že to Naše, Vaše, Jejich jsou někdy, v jistých ohledech právě již jen takové ty symptomy něčeho zrovna ne moc pozitivního. A to nejenom v duchovních oblastech.

    Já mám jinou drobničku.
    Víte jak je na duši veselo, když si fronťák, svobodovec, opravdu vážený člověk s židovskými kořeny, objedná zrovna mezi křesťanskými “šábesboys” pro které je častokrát taková ta polokošer stava jedním ze středobodů vesmíru, normální vepřový řízek ???
    Nemohl jsem se nepřidat a tenkrát mi chutnal dvojnásob. Ten Váš Achabe dal za uši těm Našim, a já zjistil že takoví lidé jsou zase Moji.

    0
    0
  4. Miroslava M. Paclová
    23.10.2012 – 7 Heshvan 5773 v 19:20 — Odpovědět

    Tak to mne rozveselilo. Vlastním krabičku, do které jsem si dávala v době svého učitelování nejkurioznější omluvenky rodičů a posléze některá odůvodnění žádostí nebo stížností, které psali ctihodní občané na úřad a nám nezbylo, než je vážně projednávat. Myslím, že si tam zařadím i tento externí příspěvek. Zrádná slova a ještě zrádnější jejich významy, pochváleny budiž němé ryby.
    A ještě když jsem si představila tu šatnářku a její lednici, jen jestli nevaří chudákovi starýmu maso na smetaně… Achebe děkuji jim, že si to nenechali jen pro sebe!
    Mag

    0
    0

Napsat komentář: Miroslava M. Paclová Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Pozvaní na Druhý pražský seminář SAZ

Další článek

Protiromské sešlosti II