Zdroj: idnes.cz

V boji proti „islámskému“ terorismu Západ prohrává na těch nejdůležitějších frontách.Ačkoli některá média likvidací západní demokracie a rozpadem hodnot teprve vyhrožují, ve skutečnosti už k němu dochází. Nejurputnějším nepřítelem novodobé západní civilizace ovšem nejsou záludní, nepochopitelní muslimští zabijáci, ale Západ sám.

Dobrým příkladem může být mučení. Evropské země se jej oficiálně vzdávaly už před zhruba dvěma sty lety, celosvětově ho v roce 1948 zakázala Všeobecná deklarace lidských práv. Mučení tím samozřejmě ze světa nezmizelo, ale vlády či organizace se ho snažily tajit; kruté zacházení s lidskými bytostmi bylo považováno za ostudné. Dokonce i ve válečných dobách, kdy bylo mučení časté (Francie k němu za války v Alžírsku přistupovala takřka rutinně) se jen vzácně objevovaly hlasy, které by barbarské zacházení se zajatci ospravedlňovaly.

Situace se změnila v roce 2002, kdy ministerstvo zahraničí Spojených států vydalo memorandum zdůvodňující přípustnost mučení. Dochází v něm k předefinování samého významu slova – to, co bylo do té doby mučením, už mučení není – stává se „násilím páchaným na zajatcích“. Mučení  je nyní jen to, co „vyvolává stěží snesitelnou bolest,“ která dosahuje „téže intenzity jako bolest doprovázející závažná tělesná zranění, mající za následek selhávání orgánů, zhoršení tělesných funkcí nebo dokonce smrt.“  Psychickým mučením je pak od nynějška jen to, co má závažné důsledky „po celé měsíce nebo roky.“ V praxi to znamená, že aby mučení bylo mučením, musí při něm oběť přijít o část těla nebo zemřít; mezi psychické mučení se již nepočítají případy, kdy je ve vězňově přítomnosti trýzněna jeho žena, děti nebo rodiče. Psychické mučení bylo podle memoranda navíc mučením jen tehdy, pokud se psychický stav zešílevšího vězně po  několik let nezlepší.

Týrání vězňů přestalo být věcí samozřejmě odsuzovanou;  již je přípustná i diskuse o něm, hájit přínosy mučení je veřejně možné.

Do roku 2004, kdy se na veřejnosti objevily známé fotografie z Abú Ghrajbu, se mučení stalo banálním. Dosud se však liší přístup médií a veřejnosti, která diskusi o mučení připouští a nelidské zacházení s vězni částečně schvaluje, a vlády, která dává přednost tomu, aby se mučení odehrávalo na amerických základnách v zahraničí, kde americké zásady „neplatí“.

Zatímco za regulérní války je zacházení se zajatci ovlivněno omezeními vyplývajícími z mezinárodních úmluv, ve „válce s terorismem“ nás nic podobného nesvazuje. Úmluva OSN z roku 1984 ještě říká, že „žádná výjimečná okolnost…nebo jiné mimořádné situace nemohou omluvit mučení“. Pohled na věc se ale do roku 2002 změnil do té míry, že memorandum nazývané Torture Memo otevřeně připouští: „nutnost nebo sebeobrana mohou ospravedlnit metody výslechu porušující ustanovení Oddílu 2340A.“ Mezi obecně přípustné metody toho, co nově „nelze označit za mučení“ patří topení, pálení,  senzorická deprivace, vystavování extrémním teplotám, znásilňování, napadání psy, způsobování fraktur, odpírání léků, vody a potravy.

Odůvodňování změny přístupu k mučení potřebou zvýšení bezpečnosti selhává, uvědomíme-li si, že tyto metody nevedly ke snížení počtu teroristických činů ani míry násilí. Tyto prostředky se naopak staly další příčinou přílivu nových bojovníků ozbrojeného džihádů, kteří navíc jednají mnohem urputněji – vědí, že při přistižení je čeká mučení, volí tedy raději cestu sebevražedných atentátů. Americká vláda navíc přišla i o možnost morální podpory řadového obyvatelstva muslimských zemí.

Pokud mučení v praxi nepřináší žádné reálné výhody, je nutno hledat příčinu změn v přístupu k němu jinde. Historie ukazuje, že k většině případů mučení dochází z touhy po „odvetě“ či preventivnímu úderu. Nejsme ovšem – zatím – ještě tak daleko, abychom otevřeně přiznávali i tuto motivaci.

Nepochybné je, že mučení nepoškozuje jen mučeného; poznamenává také mučitele, jehož vzdaluje od novodobých obecných principů lidství, na něž je západní civilizace tak hrda. Mučení státem zašťiťované je ještě horší, neboť popírá myšlenku práva a spravedlnosti.

Pakliže masy občanů odsuzují mučení vězňů v Číně či jinde, ale mlčí k mučení organizovanému (jejich jménem a v jejich zájmu) americkými institucemi, blíží se právě k onomu barbarství, před nímž se údajně snaží chránit.

Autorka: Karima Sadio

7 Komentářů

  1. Antonín Blažek
    7.11.2012 – 22 Heshvan 5773 v 20:59 — Odpovědět

    Režim v Německu byl za Druhé světové války úplným břídilem ve srovnání s tím co se děje v USA a co páchají Američané a jejich poskoci ve Světě.
    PF 2012 přejí Mayové

    0
    0
  2. Refael
    8.11.2012 – 23 Heshvan 5773 v 01:47 — Odpovědět

    Karima ma podle mne principialne uplnou pravdu.

    To,co se delo ve veznici v Abu Ghraib ci v podobne afghanske veznici je opravdovy extrem. Tam neslo drtivou vetsinou o zadnem ziskavani informaci, ale ciste o pomstu.
    Ale napr.znamy waterboarding uz take zachranil desitky(mozna stovku) civilistu, kteri by byli rozmetani do okoli sebevraz.atentatniky, pokud by byli nejvyssi sefove Al-Kaidy(Chalid Sheik Muhammad, Abu Zubajda a Abdul Rahim Al Nashiri) v r.2002-3 vyslychani beznymi policej.metodami, ktere jak znamo nemaji zadny ucinek v pripade techto nejtvrdsich radikalu.
    Presto jsem proti takovym natlak.metodam, nebot nemame tuseni, kde se nase(zapadni) moralni hranice zastavi. Nekdo muze za nejaky cas napr.waterboarding pouzit i v pripade obycejnych zlodeju. “Vzdyt je tato metoda je rychla a mnohem jednodussi nez hodiny a tydny vyslechu” atd.,mohl by priznivec obhajovat. Proto jsem a budu PROTI !!!
    Take nemam rad argumenty typu “Proc bychom ty teroristy meli chranit zapadnimi hodnotami, pokud sami proti temto hodnotam tak bezostysne a zurive bojuji”. Tez maji tito zastanci pricip.pravdu, ale nesmime NIKDY NIKDY se snizit na jejich(islam.radikalu) uroven. A to za cenu nevinnych lidskych zivotu.
    Napr.u nas v Izraeli se waterboarding nepouziva, spise pouzivaji psychol.natlak.metody.

    0
    0
  3. jojo
    8.11.2012 – 23 Heshvan 5773 v 11:40 — Odpovědět

    Dôležitá správa:
    http://www.sme.sk/c/6596253/tvorca-protiislamskeho-filmu-ide-za-mreze.html

    0
    0
  4. Erich
    8.11.2012 – 23 Heshvan 5773 v 13:52 — Odpovědět

    Ad 2. Refaeli s většinou Vámi napsaného souhlasím kromě jednoho, ale dost podstatného – a k vysvětlení použiju text od “iránského bombarďáka”:

    http://www.finmag.cz/cs/finmag/kaleidoskop/waterboarding-sup-hlavicku-pod-vodicku-anebo-radeji-ne/

    http://www.mccain.senate.gov/public/index.cfm?FuseAction=PressOffice.PressReleases&ContentRecord_id=e4435e90-0b67-18f3-7c23-e75d72410396

    0
    0
  5. Refael
    9.11.2012 – 24 Heshvan 5773 v 05:51 — Odpovědět

    Proč se mu říká Írán.bombarďák? Jinak souhlasím s článkem a poopravuji své mínění, DĚKUJI za ten článek, ačkoliv mám hlodajícího broučka.

    0
    0
  6. Erich
    9.11.2012 – 24 Heshvan 5773 v 09:49 — Odpovědět

    Ad 5. Refaeli, vysvětlení je zde:

    U prvého videa mne ještě zaujali ti krásní orli na těch standartách.

    0
    0
  7. Jaroslav Formánek
    13.11.2012 – 28 Heshvan 5773 v 17:13 — Odpovědět

    Prorok Mohamed miloval mučení. Mučením opovrhují pouze islamofobové. Své oponenty mučil přímo, své přívržence mučil pouze učením koránu a svým příkladem.

    Muslimské neplatiče mučil taktéž bez ohledu na jejich vyznání.

    Nejste-li islamofoby, musíte mít zákonitě kladný vztah k mučení. Inovace při mučení mohou být problém, klasická mučení jsou jednoznačně ideál a je třeba to prezentovat formou katalogu ”
    pozitivního mučení”.

    0
    0

Napsat komentář: Erich Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

FOTOSOUTĚŽ

Další článek

Podraz jménem Obama - The Obama Deception