Zdroj: Shekel

Často se lidé ptají; Proč není na důchody, když byl důchodový účet v (vysokém) přebytku? Jak se mohl dostat do červených čísel?  Odpověď je jednoduchá. Důchodový účet je závislý do značné míry na ekonomickém cyklu. Přispívají na něj (formou odvodů sociálního pojištění) především zaměstnanci a OSVČ. Čím se více ekonomice daří, tím je více zaměstnaných, větší příjmy a tím pádem i větší odvody. A naopak v době recese je více nezaměstnaných a tím pádem i nižší příjmy.

Navíc od roku 1948 neexistuje žádný specializovaný důchodový účet.  Průběžný penzijní systém je plně propojen se státním rozpočtem. Pokud je důchodový účet v přebytku, je rozpuštěn do ostatních částí státního rozpočtu a naopak v případě deficitu musí být sanován ze státního rozpočtu.  Navíc pokud by byl důchodový účet oddělen od státního rozpočtu, stejně by se postupně propadal do hlubin. Český penzijní systém je totiž nestabilní. Zvolna se hroutí. Příčina je jednoduchá: přibývá důchodců.

V roce 1996 stát vyplácel starobní důchody celkem 1 796 998 osobám. V roce 2012 to bylo již 2 340 218 osob. Nárůst o více než 540 tisíc důchodců během šestnácti let. Jinými slovy, o více než 30 procent. Když připočteme navíc nárůst počtu invalidních důchodců (řádově menší, ale stále nezanedbatelný), zjistíme, že průběžný penzijní systém je odsouzen – možná ne přímo ke krachu, ale k postupnému snižování reálných penzí, případně prodlužování důchodového věku.

Zvyšovat odvody z mezd již v podstatě nejde, neboť další zdražování lidské práce by vedlo k ještě vyšší nezaměstnanosti. V současnosti pracuje méně než polovina občanů Česka. Pracující se stávají menšinou, a to beru v úvahu i státní úředníky a podobné profese.

Celková suma starobních důchodů v loňském roce činila 370,1 miliardy korun. Příjmy z důchodového pojištění však činily jen 320,7 miliard.

O čem to svědčí? Stát vybírá na „sociálno“ hodně peněz, ale ještě více utrácí. Integrace penzijního systému do státního rozpočtu znamená, že politikové mohou do značné míry přesunovat penzijní zdroje jinam. Například do ostatních složek sociální péče. Zdaleka ne všechny peníze tedy jdou na starobní důchody. Existují invalidní důchody, nemocenská, dávky v nezaměstnanosti, hmotné nouzi,atd. Nějaký druh důchodu (nejen starobního) pobíralo loni celkem 2 871 453.

Veřejný dluh České republiky činí v současně zhruba 46 procent hrubého domácího produktu. Jinými slovy, jde o 1753 miliard korun. Připadá vám to hodně? Pak vězte, že vnitřní dluh průběžného penzijního systému (tedy tolik oblíbeného a důvěřovaného „prvního pilíře“) činí 320 až 330 procent HDP.

Tento dluh ve výši více než trojnásobku ročního výkonu ekonomiky není krytý žádnými rezervami. Žádné ústředně spravované „seniorkonto“, do kterého si platíte na důchod, neexistuje. Dluh penzijního systému je naproti tomu skutečností.

Vyhlídky do budoucna? Nepříliš radostné. Důchodců bude v průběhu budoucích let a desetiletí přibývat. Pracujících bude ubývat. A dluh prvního pilíře penzijního systému ve výši přes 300 % HDP bude muset někdo zaplatit. Domnívám se, že budoucí důchodci se budou muset smířit s menšími reálnými důchody a s podstatně nižší životní úrovní než ti současní. Především ti, kteří se spoléhají na „první pilíř“.

Autor: Šimon Finemon

Žádný komentář

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Oranžový zloděj křičí: chyťte zloděje

Další článek

Interview s Milošem Čermákem