Zdroj: Archiv

Karíma Sadio (narozena  v roce 1973 v Brandýse nad Labem) má za manžela Issu Sadio. Pro Shekel.cz spolu oba vedli interview s Laurence Gavron a mají čtyři krásné děti.  Napsala knihu Baobab v lipové aleji a na zaniklém serveru Bloguje.cz měla jeden z nejúspěšnějších blogů.  Pro Shekel.cz byla asi nejzajímavější diskuse v Českém rozhlase s bývalým autorem Shekelu.cz,  Lukášem Lhoťanem. Mezi její zájmy a koníčky patří: cizí řeči, antropologie, sociobiologie, historie.

První otázka: Jak na Tebe Lukáš Lhoťan působil, čišela z něj pohoda a klid bez extremismu? Ptám se, protože na mě tak působil, když jsme se poprvé a naposledy setkali.

Já jsem se s Lukášem osobně nesetkala nikdy. Možná proto na mě poněkud rigidním dojmem působily jeho projevy už v době, kdy byl muslimem. Tehdy, mimochodem, patřil i do redakční rady muslimského časopisu, která můj článek o ne/zahalování muslimských žen odmítla jako příliš kontroverzní.

Diskuse v rozhlase probíhala tak, že já jsem byla v pražském studiu, Lukáš v ostravském – takže v bezpečné vzdálenosti –  a na mě v rozhlase působil mnohem střízlivějším, věcnějším dojmem a s řadou věcí, které řekl, se dalo souhlasit. Oproti jeho písemnému projevu to byl tak obrovský rozdíl, že se jen těžko věří, že jde o jednoho a téhož člověka.

Věříš, že to co člověk dává – to se mu i vrací? Vím, že náš stát nepodporuje příliš rodiny s dětmi, ty je máš dokonce čtyři a k tomu manžela cizince, nemáš to jistě jednoduché! Přesto si nacházíš čas ještě na péči o další lidi…

Nevěřím, že by někde ležely virtuální účetní knihy s kolonkami „má dáti“ a „má dostati“ místo „dal“.  Zní to lákavě, ale těžko takovou rovnováhu najdeme v případě těžce nemocných nemluvňat nebo obětí válečných konfliktů, genocid, vražd… Pro člověka je těžké si připustit, že na některé události ve svém životě nemá vliv – to se vyloženě nabízí berličky typu „kdyby(ch) byl ne/udělal to a to, ne/stalo by se to a to“. A pak už je jen krůček k víře v účetní knihy.

Věřím tomu, že pozitivně laděný a vyrovnaný člověk, který má dobrý vztah sám k sobě, má dobrý vztah i ke svému okolí a je spíš nakloněn laskavosti. Zároveň, jak je myslím již i několikrát dokázáno, mají pozitivně ladění a vyrovnaní lidé vzhledem ke vztahu k sobě sama i více úspěchu… nebo si aspoň tolik nedělají z neúspěchu. A okolí je má samozřejmě také raději.

„Směna“ (včetně onoho čekání na odměnu) je sice také záležitostí hluboce lidskou, ale když Korán říká „nikdy nedosáhnete pravé zbožnosti, dokud nebudete rozdávat z toho, co milujete,“ nemíní tím „dokud nebudete prodávat či směňovat to, co milujete.“ Rozdávání „toho, co milujeme“ znamená, že se vzdáme části vlastního pohodlí, případně peněz, času nebo čehokoli dalšího, ve prospěch někoho jiného. A kromě toho, že nám to připomíná, abychom nelpěli na hmotných věcech – na Onen svět si s sebou nikdo neodnese ani zrníčko – můžeme někoho potěšit nebo někomu pomoci v těžké situaci. Ostatně, v islámu se i úsměv počítá jako dobrý skutek.

Ve svém mailu v podpisu máš toto: “Nit ku ñuul dem ba ñu raxas ub yooram, ba mu fatte fu mu mas a joge, ba toskare… ba xamatunu fu nu joge; lu doon nun sax nu xeeb ko; defe ni lu nekk danu koo war a ñakku ci ñeneen ñi.”   (Cheikh Anta Diop) – přeložíš nám to prosím? Zkoušel jsem Translator od Googlu, ale nevěděl si rady – smile!

Zatím to Googlův překladač sice nezvládá, ale pracuje se na tom! Jedná se o citát senegalského historika, lingvisty, filozofa a antropologa Cheikha Anty Diopa. Ten text je ve wolofštině, která ve své psané formě v posledních letech zažívá úžasný rozmach. V Senegalu je úředním jazykem francouzština a i když víc než  80% lidí tam wolofsky mluví a wolofština zní z televize i rádia, wolofské texty jsou zatím vzácné, obsáhlejší román vyšel pouze jeden a ještě před deseti lety téměř nikdo neuměl psát wolofsky správně – wolofská abeceda se totiž liší od francouzské.  Sociální sítě a internet ale napomohly tomu, že jednotliví jazykovědci a nadšenci – něco jako druhdy naši národní buditelé – k sobě teď nacházejí snazší cestu, rychle se kontaktují s odborníky na další africké jazyky a IT technologie. Mnoho z nich vystudovalo různé vědní obory, ať už v Senegalu nebo v zahraničí. Na internetu tak vzniká wolofská verze Wikipedie (někdy i s tak specifickými a odbornými tématy, že bych jim nerozuměla ani česky), existuje virtuální wolofská klávesnice, aplikace slovníku pro psaní wolofských textů v chytrých telefonech. Takže věřím, že i průnik wolofštiny do Google translatoru je jen otázkou (krátkého) času.

Ten text se týká černých Afričanů, ale myslím, že jeho obsah platí i pro obyvatele Čech a Moravy: „nakonec černochům vymyli mozek, až zapomněli, kde bývali, až zapomněli, odkud pocházejí; to, čím jsme byli, podceňujeme; myslíme si, že všechno musíme kopírovat od cizích.“

Mám Tě moc rád Karímo, jako celou Tvou rodinu a jsem moc rád, že píšeš už tak dlouho pro Shekel. A to, že bys někdy přestala psát pro Shekel, by pro mě neznamenalo, že bych Tě přestal mít rád! Pouze vsuvka..

Karímo, asi nejlépe by mi na tuto otázku odpověděl Tvůj blog či Tvé knihy, nicméně jaké je to žít v multikulturním manželství?

Jelikož nemám osobní srovnání s žádnou jinou formou manželství, hodnotí se mi to trochu těžko. Jak jsi sám někde psal, každý člověk je neopakovatelný originál, i každý pár je tedy neopakovatelný originál a nedá se říct, že to univerzálně někde funguje tak a jinde jinak. Kultura a výchova nás výrazně formuje a do prokreační rodiny si všichni neseme vzory, podle nichž se v budoucnu volky nevolky chováme. .. ale i když jsou třeba kulturní a společenské požadavky na lidi v různých kulturách hodně odlišné, každá rodina je uchopí jinak. I lidé z jedné země tak mohou mít na stejnou věc úplně odlišné názory a ohledně (nejen rodinného) života úplně jiné představy a očekávání. Manželští poradci by mohli vyprávět!

Když už jsme u té multikulturnosti – když moje ruská kolegyně, která byla dlouho vdaná za Moravana, vypráví o svém životě na Moravě, mívám pocit, jako bych s Moravany byla kulturně spřízněna asi tak ve stejné míře jako s Mongoly!

Mimochodem, Davide, ty vlastně žiješ v multikulturním manželství svým způsobem také…

Jedna věc, která ale lidi v každém „netradičním“ partnerském vztahu potká, jsou předsudky – ať už představy lidí z okolí, nebo dokonce i ty vlastní.  A ty mohou být paradoxně prožívány hůř a mít fatálnější následky, než objektivní problémy. Mimochodem právě tohle je téma mojí další knížky, kterou právě dokončuji.

Když jsme se jednou byli projít v parku i s dětmi, vysvětloval jsem Ti, jak řeším všechno s horkou hlavou. Ty jsi popisovala nějakou relaxační metodu, jak se uklidnit? Mohla bys nám popsat, o co se jedná?

Měla jsem to štěstí, že mě pan doktor Tomáš Novák (mimochodem známý autor mnoha populárních knih o mezilidských vztazích, rodinném poradenství, výchově dětí a komunikaci) provedl několika sezeními, během nichž jsem se učila postup autogenního tréninku. Jde v podstatě o něco jako sebehypnózu (mimochodem, měla jsem s tím úžasný úspěch při rychlém uspávání dětí!), kdy se člověk po nácviku této techniky dokáže během několika málo minut uklidnit, zahřát, zbavit nervozity, připravit se na důležité jednání a podobně, nebo – při pravidelném tréninku – zbavit se zlozvyků, nespavosti nebo některých psychosomatických problémů.

Co bys popřála redakci Shekel.cz a našim čtenářům a zákazníkům do nového občanského roku 2015?

Shekelu samozřejmě hodně věrných a hodně nových (věrných) čtenářů.  A čtenářům a zákazníkům v první řadě pevné zdraví (což je klišé jen do doby, než nás situace přinutí pochopit, že to vlastně žádné klišé není) a spokojenou mysl.

Důvěřuješ i čínským znamením? Co jsi?

Horoskopy mě nikdy nelákaly. Necítím potřebu poodhrnovat oponu budoucnosti (v každém případě stejně přijde)… Několikrát se mi stalo, že mi o horoskopech někdo vyprávěl a ani se příliš nepletl, ale jelikož mě to opravdu nezajímá, nemůžu říct, že horoskopům důvěřuji nebo nedůvěřuji. Jdou prostě mimo mě. Ale přesto svoje znamení, v tomto kulturním okruhu obvyklá, znám. Jsem narozena v roce buvola.

 A pokud ano, v jakém duchu by se měl nést příští rok podle Tebe?

Bez ohledu na astrologii jsem si jistá, že bude pro někoho skvělý a pro jiné horší. Jde o to nezapomínat si uvědomovat, že i v tom nejhorším obvykle bývá i něco dobrého.

Děkuji za rozhovor!

Autor: David Fábry

21 Komentářů

  1. Gabriela
    31.12.2014 – 9 Tevet 5775 v 23:28 — Odpovědět

    asi melo byt z nukleární nebo orientační rodiny, ale to je jen malý detail
    paní Sadio piše dobře a její bývalý blog…..ten mě ba

    0
    0
  2. Gabriela
    31.12.2014 – 9 Tevet 5775 v 23:31 — Odpovědět

    asi melo byt z orientační rodiny, ale to je detail
    hezký rozhovor

    0
    0
  3. Refael
    1.1.2015 – 10 Tevet 5775 v 06:51 — Odpovědět

    Ohledně multikulturního manželství se se svojí ženuškou nemůžeme shodnout, zda-li také máme multikulturní manželství či nikoliv.
    Ona Australanka, já Izraelec(původem Čech), ale oba máme stejné náboženství a tak nemyslím si vůbec, že žijeme multikulturně.
    Vicki si myslí, že ano, alespoň částečně.

    0
    0
  4. milos
    1.1.2015 – 10 Tevet 5775 v 11:52 — Odpovědět

    Proč chybí otázka na víru v Boha ?

    0
    0
  5. 1.1.2015 – 10 Tevet 5775 v 16:55 — Odpovědět

    @Miloši, díky tomu že to bylo novoroční interview, dal jsem přednost přání k Novému roku, příště napravím..Díky za dotaz!

    Hezký Nový rok 2015!

    0
    0
  6. 1.1.2015 – 10 Tevet 5775 v 17:58 — Odpovědět

    Miloši, http://sadio.blog.idnes.cz/c/113288/Modlitby-a-milovani.html …

    0
    0
  7. dada
    2.1.2015 – 11 Tevet 5775 v 17:53 — Odpovědět

    Karimo, já bych se vrátila k tomu rozhovoru v rozhlase (s Lukášem Lhoťanem) na téma diskriminace muslimů, jak tam Shehadeh rozhlašuje, že oddací list je jen cárem papíru, který nic neznamená pro lidi v islámu… Vy to tam přirovnáváte k ostatním vyznáním, že katolíci nebo židé to mají taky tak, já tedy zas takový přehled nemám, ale že by církev zpochybňovala sňatek uzavřený civilně, že by oddací list považovala za neplatný cár papíru, to jsem snad opravdu ještě neslyšela… Co jsem se setkala, normálně civilně uzavřené manželství respektují jako platné.

    Jestli jsem to dobře pochopila, tak muslimští věřící, pokud chtějí mít svatbu v mešitě, která bude zároveň uznaná i našimi úřady, musejí absolvovat dva obřady (jako křesťané za totáče, v kostele a na úřadě), a v tom tedy spočívá ta diskriminace. Uznávám, že je to trochu nepohodlí, ale na druhou stranu když sleduju přístup právě toho Shehadeha (Islámské komise pro rodinu), není to nakonec takto přehlednější a jednodušší? To by jako některé svatby, které bude provádět, byly státem uznané a vystupoval by u nich zároveň jako státem pověřený oddávající, a jiné by najednou byly jen muslimské a stejný oddávající by prováděl obřad před státem neplatný (myslím, kdyby šlo o sňatek s druhou, třetí, čtvrtou ženou)? To by si vedl kolonky pro svatby státem uznané a svatby jen náboženské (protiprávní), a tím by jako měl nějak zpřehlednit tu evidenci?
    Nevím… při takovém přístupu k našemu právu, jestli by to spíš nevedlo k chaosu?

    0
    0
  8. Dominik Stodůlka
    2.1.2015 – 11 Tevet 5775 v 22:43 — Odpovědět

    ad 5) “že by církev zpochybňovala sňatek uzavřený civilně, že by oddací list považovala za neplatný cár papíru, to jsem snad opravdu ještě neslyšela…”

    Milá paní Dado, civilně uzavřený sňatek skutečně uznává značná část PROTESTANTSKÝCH křesťanů. Katolíci ani pravoslavní jej však skutečně neuznávají. Pokud katolík/ pravoslavný uzavře pouze civilní sňatek, je to jakoby žádný sňatek neuzavřel, a sexuální soužití v tomto “neexistujícím sňatku” je považováno za smilstvo. Pokud manželé dodatečně nepodstoupí sanaci (církevní posvěcení sňatku), z hlediska církve žijí v hříchu a tudíž se nemohou ani účastnit svátostného života církve (např. nemohou chodit k přijímání).

    Viz: http://www.katolik.cz/texty/prekazky.asp

    “Pokud byl alespoň jeden z partnerů pokřtěn katolickým obřadem a manželství uzavřel pouze civilní, pak je z hlediska církve pokládáno za neplatné – nikdy ve skutečnosti nenastalo.”

    Takže je skutečně pravda, že u většiny křesťanů je v některých otázkách, např. u manželství, náboženské právo nadřazeno světským zákonům státu.

    0
    0
  9. Karel79
    2.1.2015 – 11 Tevet 5775 v 23:55 — Odpovědět

    Karimo, bohužel, musím vaše názory a teze označit za kavárenské plky. Vůbec nereflektujete muslimskou netoleranci k jiným názorům, jejich agresi vůči jiným vyznáním a sklon k nadřazování islámu ke všem jiným filosofickým a náboženským proudům. Jen totální podřízení a tupé následování muslimských dogmat je jediná a správná cesta životem. Tuto filosofii nikdy nemůžu přijmout. A každého, kdo jí vyznává, upřímně lituji.

    1
    0
  10. dada
    3.1.2015 – 12 Tevet 5775 v 08:42 — Odpovědět

    Díky, Dominiku, to by mě opravdu nenapadlo. Že mají církve svoje pravidla, která přesahují civilní právní systém, a na základě kterých vás můžou třeba vyloučit, to vím… Ale že by církev nebrala vážně manželství uzavřené “jen před zákonem”, to jsem opravdu nevěděla.

    0
    0
  11. Tomáš Flaška
    3.1.2015 – 12 Tevet 5775 v 09:46 — Odpovědět

    No vidíte a jsme zase u toho. Náboženství nadřazuje svůj sňatek nad právní řád. Pak vzniká ten problém, že kdo náhodou nevyznává to jedno náboženství, tak pro ně vlastně oddán není, byť právně vlastně ano. A co pak děti? Jsou manželské, nemanželské? Dědicové? Právní řád je tu právě proto, aby umožňoval jednotný výklad práva, bez ohledu na víru dotyčných. Takže to je to, co tvrdím pořád, náboženství je špatně. A je jedno jaké.

    0
    0
  12. 3.1.2015 – 12 Tevet 5775 v 16:17 — Odpovědět

    Dovolím si z titulu překladatele maličko poupravit Tomův předchozí status do tvaru: “Náboženství = ideologie schovávaná za náboženství” – pak je Tomášův výrok samozřejmě validní.
    Naopak, kdo nejen vnímá, ale hlavně prožívá (!!!) své “náboženství” jako smluvní vztah s ohledem “na boha”, tak samozřejmě tuto smlouvu věrnosti Harmonii nadřazuje. Jelikož Dárce zákonů má přeci jen maličko přednost před politicky korektními zákonodárci z masa a kostí. Už proto, že zákonitostem, které nastavil velký Zákonodárce zcela přirozeně podléhají i ti malí. (Co občas vydávají zákony Norimberské anebo ústavy s vedoucí silou pracujícího lidu :)

    0
    0
  13. Dominik Stodůlka
    3.1.2015 – 12 Tevet 5775 v 18:44 — Odpovědět

    ad 9)
    A)”…Pak vzniká ten problém, že kdo náhodou nevyznává to jedno náboženství, tak pro ně vlastně oddán není, byť právně vlastně ano.”

    Ne ne, toho se bát nemusíte. Povinnost uzavřít církevní sňatek mají pouze ti, kdo jsou členy církve. Členové katolické a pravoslavné církve tedy musejí uzavřít sňatek podle pravidel své církve, jinak je neplatný. Avšak na nečleny církve se to nevztahuje. Civilní sňatek nekřesťanů respektujeme, protože nekřesťané pochopitelně nejsou podřízeni našemu náboženskému právu.

    Takže civilní sňatek křesťanů je podle církve neplatný, avšak civilní sňatek nekřesťanů je platný. Křesťané jsou podřízeni církevnímu náboženskému právu, nekřesťané nikoliv.

    B)”Právní řád je tu právě proto, aby umožňoval jednotný výklad práva, bez ohledu na víru dotyčných.”

    Chápu, že zastáváte názor, že by náboženské organizace měly být ve všech svých záležitostech plně podřízeny světským zákonům státu. Tento názor zní rozumně, žijeme-li v demokratickém státu s relativně spravedlivými zákony.

    Avšak představte si stát se zlým a zvráceným režimem a nespravedlivými zákony. Bylo by i tehdy žádoucí, aby se církve absolutně podřizovaly světskému právnímu řádu tohoto státu?

    Právě to, že církevní náboženské právo je odděleno od světského právního řádu, umožňuje církvím nebýt pouhým nástrojem aktuálně vládnoucího režimu. To, že naše náboženská pravidla jsou založena na neměnném B-žím poselství, nikoliv na světských zákonech aktuálního režimu, nám umožňuje hlásat stále tutéž zvěst ať působíme kdekoliv a v rámci jakéhokoliv místní vládou schváleného právního systému.

    0
    0
  14. Tomáš Flaška
    3.1.2015 – 12 Tevet 5775 v 18:46 — Odpovědět

    Ale Achabe ať si klidně někdo svou víru prožívá jak chce a jak hluboko chce. Ale pak tu máme věci světské, které se týkají všech a pokud s tou vírou kolidují, tak by přeci ta víra měla ustoupit. Jestliže katolická církev uznává pouze církevní sňatek a žádný jiný, tak jeden z toho páru buď přestoupí na katolickou víru, nebo nemůže do manželství vstoupit. A od toho jsou tu světské sňatky, které umožní sezdat i lidi různých vyznání.
    Jinak co se týče Norimberských zákonů a Socialistické ústavy, tak lidstvo je samozřejmě omylné a naštěstí své omyly dokáže opravovat. Ale co Bible, nebo dokonce Korán, které nikdo nikdy nezmění a podle nichž se někteří fanatici řídí do dnes?

    0
    0
  15. Tomáš Flaška
    3.1.2015 – 12 Tevet 5775 v 18:51 — Odpovědět

    Dominiku, vaše argumentace zní rozumně. Ale kdo posoudí jestli je režim zvrácený a má nespravedlivé zákony? Podívejte se třeba na novinky.cz a otevřete nějakou diskusi a zjistíte v jak nedemokratickém režimu dnes žijeme. Já si to nemyslím. Tak kdo to rozsoudí?
    A stále zde visí ve vzduchu ta otázka, jak se to řeší při sňatku katolíka a nevěřícího. Láska si nevybírá. Buď uzavřou jenom světský sňatek, ale pak je katolík dle své víry vlastně nesezdán, nebo musí ten nevěřící přijmout katolickou víru a být sezdán v kostele. V každém případě je jeden z nich nějak omezen. A to se mi nezdá správné.

    0
    0
  16. 3.1.2015 – 12 Tevet 5775 v 18:56 — Odpovědět

    ad 12+13) Tome, krásně jsi to shrnul sám. Problém je, když se fanatik něčím řídí. Ne v tom, čím se řídí, ale v jeho fanatismu. A láska si vážně nevybírá :)
    -acb-

    0
    0
  17. 3.1.2015 – 12 Tevet 5775 v 19:11 — Odpovědět

    Jen kratičká vsuvka – katolík a nekatolík mohou(!) být sezdáni po katolicku (z hlavy nevím, od kdy je to povoleno), za určitých podmínek (např. slib, že děti budou vychovávány v katolické víře, sňatek je povolen rozhodnutím duchovního atd.) podrobně např: http://www.apha.cz/svatba-faq

    0
    0
  18. josh
    3.1.2015 – 12 Tevet 5775 v 20:23 — Odpovědět

    ad 8) ja som to zazil na vlastnej kozi…

    …pripominam ze dogmatika kat. cirkvi jasne a zretelne definuje, ze ak muz a zena si povedia dobrovolne svoje ano a su tam svedkovia, je manzelstvo platne aj bez knaza…zdoraznujem aj bez knaza…staci nejaky predstaveny obce a svedkovia

    …de fide

    0
    0
  19. dada
    3.1.2015 – 12 Tevet 5775 v 20:54 — Odpovědět

    Tomáši, já bych řekla, že problém nenastává, pokud se církev drží svého a necpe se k moci, aby všem diktovala svoje pravidla. Když se na to pokusím podívat z vašeho pohledu nevěřícího: berte to třeba jako takový klub ušlechtilých, kteří si stanoví určitá pravidla, a dobrovolně je přijímají na svá bedra a plní. Když si nějaké “Rychlé šípy” stanoví, že za deset sprostých slov se letí z klubu, no tak je to jejich věc, jsou to jejich pravidla, a pokud nepáchají zrovna trestné činy, nemá jim do toho nikdo co kecat, nikdo nikoho nenutí do takového klubu lézt, pokud nesouhlasí s jeho pravidly, případně tam setrvávat (tady mám dost velký problém s tím trestání odpadlictví u islámu).
    Pokud se pravidla částečně překrývají s těmi státními, třeba právě v tom uzavírání sňatku, pak proč ten obřad nespojit (aby se nemuselo lítat z úřadu do kostela, duchovní jsou vyškolení, co vše je před státem třeba splnit, prostě se to vezme jedním vrzem, před Bohem i před zákonem). Takže určité státní pravomoci asi jde delegovat na vyškolené duchovní autority, na tom nevidím moc problematického. V církevním prostředí se dá očekávat, že nebude probíhat celá široká škála civilních sňatků, ale ty, které tam proběhnou, můžou být klidně státem uznané, když zároveň splňují i zákonné podmínky. U toho islámu mám otazník, protože tam probíhají i sňatky, které naše zákonné podmínky nesplňují, proto jsem se ptala, jestli by to spíš nezpůsobovalo chaos, než že by to nějak zpřehlednilo evidenci. Tato svatba platí v našem státě, tato neplatí…

    0
    0
  20. 3.1.2015 – 12 Tevet 5775 v 21:14 — Odpovědět

    K tématu: https://www.shekel.cz/35244/zohar-o-svickove-babe

    0
    0
  21. KS
    6.1.2015 – 15 Tevet 5775 v 15:09 — Odpovědět

    Gabriela @1 – děkuji za upozornění, byl tam překlep – opraveno!

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Haf, haf, my to zařídíme

Další článek

Zkáza staré dámy