Zdroj: Shekel

Tomáš Garrigue Masaryk se narodil 7. března 1850 v Hodoníně na Moravském Slovácku, kde o sto let později začínal můj otec učitelskou kariéru. Později mi věnoval svou nejoblíbenější knihu – „Hovory s TGM“, její první vydání si koupil v roce 1937.

Jeho život a cestu k prezidentské funkci všichni znají. Přesto se ozývají dodnes demagogické hlasy, tvrdící, že byl také antisemitou. Co lze na toto téma říct…?

Nejlíp na všechna sporná vyjádření odpověděl Karel Čapek ve svých Hovorech s T. G. Masarykem. Na straně 13, v kapitole Dítě a jeho svět, Masaryk mimo jiné říká: …

“Židů, těch jsem se bál; věřil jsem, že potřebují křesťanské krve, a proto jsem si raději zašel zašel o pár ulic, než abych šel podle jejich stavení. Jejich děti si chtěly se mnou hrát, protože jsem trochu uměl německy, ale já ne. Teprve později jsem se se Židy jak tak smířil. To bylo na reálce v Hustopeči. Jednou jsme měli školní výlet do Pálavských kopců. Když jsme po obědě v hospodě skotačili a dělali hlouposti, ztratil se nám spolužák Žid na dvůr. Já za ním ze zvědavosti, on se postavil za křídlo vrat a tam se tváří ke zdi ukláněl a modlil. Tu jsem se zastyděl, že se Žid modlil, zatímco my si hrajeme…. Kdy že jsem v sobě překonal ten lidový antisemitismus? Panáčku, citem snad nikdy, jen rozumem, vždyť vlastní matka mě udržovala v krevní pověře…”

Skutečnost, že i samotní Židé si vážili a ctili T. G. Masaryka, vedla slovenské židovské přistěhovalce do Palestiny k tomu, že svůj kibuc nazvali jménem prvního československého prezidenta.

Výrazně tomu napomohla i tzv. hillsneriáda, aféra kolem Žida Hillsnera, jenž měl spáchat rituální vraždu křesťanské dívky. Masaryk ještě jako profesor se proti tomuto nařčení tvrdě postavil a málem zplakal nad výdělkem.

“O rituální pověře jsem znal knihy berlínského theologa Starcka, který vypsal vznik a historii té pověry. Řekl jsem svůj názor o věci spisovateli Münzovi a on to oznámil veřejnosti v Neu Frei Presse. Tím jsem se dostal do té mely… Začali mě v tisku tlouci. Pak řekli o mě, že jsem za to placen od Židů…”

Takže T. G. Masaryk je z toho venku, i když ho jeho studenti bojkotovali, ale obstál a rozumového vztahu k Židům se nevzdal, což se nedá říct o mnohých současnících.

Pak přišlo na řadu Rusko, kde Masaryk zažil v Petrohradu Velkou říjnovou socialistickou revoluci. Pro něj a pro svrženého předsedu ruské vlády Kerenského se nepřítel nacházel na pravici a nikoliv na levici.

Masaryk měl tehdy zájem na slabém Rusku, tj. na stavu, kdy Rakousko-Uhersko jako nárazníková velmoc mezi Německem a Ruskem by kvůli slabému Rusku pozbylo svého oprávnění existence a mohlo být rozkouskováno, aby mohl vzniknout samostatný čs. stát.

TGM se rovněž přičinil, aby v češtině vznikl výraz: “průšvih”. Pár měsíců před vypuknutím války v roce 1914 se neprozřetelně veřejně zastal policejního konfidenta Karla Švihy, přestože soud následně Švihovi dokázal, že byl policejním placeným informátorem pražského policejního ředitelství.

Karel Šviha, předseda poslaneckého klubu národně sociální strany, učinil tajnou nabídku rakouské vládě, že bude za peníze zajišťovat hlasy své strany pro návrhy zákonů týkajících se obrany státu, což se dostalo na veřejnost, Národní listy jej obvinili z úplatkářství a policejního konfidentství. Šviha je žaloval – od té doby jsou ve slovní zásobě češtiny výrazy jako „průšvih“, „prošvihnout“…

Cesta k vytvoření samostatného československého státu byla trnitá a vyžadovala diplomacii i protekcionismus. Masaryk udržoval stálé kontakty s důležitými lidmi v Rakousku-Uhersku, kteří mu zasílali informace. Týkalo se to i komorníka rakouského ministra vnitra Julia Kovandu, jenž se dostával k přísně tajným dokumentům vrchního velitele rakouských ozbrojených sil arcivévody Fridricha.

Prostředníkem mezi ním a Masarykem byl zpočátku básník Josef Svatopluk Machar žijící ve Vídni. Dalším cenným zdrojem byl rytmistr Vilém Hoppe ze sborového velitelství v Praze, který byl důvěrně zasvěcen do rakouských mobilizačních plánů.

Masarykovým hlavním stanem se stal Londýn, kam přibyl v září 1915 se srbským cestovním pasem vydaným vyslanectvím Srbského království v Paříži. Krátce poté ho Seton-Watson uvedl k dvěma úředníkům britské armádní zpravodajské služby, kde jim Masaryk předal informace o rakousko-uherské armádě.

Autor: Břetislav Olšer

Přečtěte si nejčtenější článek autora: Byl Avraham Jair Stern teroristou nebo bojovníkem za nezávislost Izraele?

Žádný komentář

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Dänikeni z Wikiny

Další článek

V kontextu s rostoucím dluhem naší země