Sledoval jsem v úterý večer na druhém programu České televize pořad Kontexty, tentokrát na téma „Nesnesitelná lehkost zadlužování – míří česká ekonomika do bankrotu?“

Musím se přiznat, že nic nového jsem se nedozvěděl, ale z mého pohledu je velice potěšující, že se touto otázkou stále někdo zabývá a to i v rámci diskusního pořadu s hosty, kteří z pohledu své odbornosti či zaměření mají k tomu skutečně co říci.

Na škodu je podle mého názoru pouze pozdní čas vysílání takového pořadu, neboť diskuze na toto téma by zcela jistě s ohledem na svoji aktuálnost měla dostat prostor v exponovanějším vysílacím čase. Hosté pořadu – analytici, ekonomický poradce, novinář a zástupce agentury STEM – se víceméně shodli na tom, že situace v naší zemi je stále vážná, i když zatím nikoliv kritická. Pro politické strany ideální stav, pro vítěznou stranu po volbách velký problém, pro obyčejného člověka určitě téma k zamyšlení.

Žijeme na dluh. Nikoliv jen v rámci rodinných financí, kdy mnoho lidí v této zemi draze splácí různé nevýhodné hypotéky a spotřebitelské úvěry, čímž stoupá zadluženost domácností. Celá naše země žije na dluh, hospodaří s hlubokou ztrátou a s veřejnými penězi nakládá v rozporu s tím, jak radí i lidem jejich domácí finanční poradci. Každý člověk by si podle zdravého rozumu měl půjčit pouze tolik peněz, kolik je schopný v rámci svého příjmu také splácet, aby se nedostal do vážných problémů. Ale to náš stát právě dělá. Dokonce se dopouští té největší chyby, že si na splácení svých dluhů půjčuje další vysoko úročené peníze. Spirála našeho státního dluhu se tím stává nekonečnou, neboť tento způsob hospodaření vlastně nemá konce, pokud za ten konec nepovažujeme státní bankrot. I když i ten je možné vidět na jedné straně jako konec, na straně druhé jako nový začátek. Bankrot je koncem prosperity a začátkem opravdu velkých ekonomických, ale ruku v ruce i sociálních a mnoha dalších problémů, které by se v takovém případě dotkly doslova všech obyvatel.

Úhel pohledu na celkovou situaci našich veřejných financí, státního dluhu, vývoje zahraničního obchodu, zaměstnanosti a například zadlužení domácností může být rovněž dvojí – můžeme se srovnávat se zeměmi, které jsou na tom mnohem hůře než my, a být vlastně klidní. Stále nejsme v situaci Řecka, Maďarska, pobaltských zemí nebo Argentiny. A můžeme se také zaměřit sami na sebe, na hospodářský vývoj naší země, na současný stav státní pokladny, politickou situaci u nás a programy politických stran v ekonomických otázkách pro blížící se volby. A fakta jsou v takovém případě nesmlouvavá.

Naše zadlužení stoupá, naše příjmy nestačí na pokrytí výdajů ani na splátky úroků a dluhu samotného. Navíc finanční nároky většiny oblastí našeho národního hospodářství stoupají, nedaří se přijímat rozumné zákony ani navrhovaná úsporná opatření, se státními penězi se i nadále nakládá nehospodárně. Realizují se nevýhodné státní zakázky, na kterých stát chudne, ale vybrané firmy a jejich vlastníci raketově bohatnou. Stát je zmáhán všudypřítomnou korupcí a lobbingem zájmových skupin, kterým stále nedochází, že není možné jenom brát, ale že již nastal čas více dávat a podnikat bez astronomických zisků vytvářených na úkor malého státu.

Společně s účastníky diskuze v pořadu Kontexty doufám, že si tuto situaci plně uvědomuje také většina politiků v naší zemi. Vítězné straně po volbách totiž nezbude, než se k aktuální ekonomické situaci naší země postavit koncepčně a se vší mírou zodpovědnosti, což prakticky bude znamenat nutné úspory, navýšení příjmů do státní pokladny a bezpodmínečné omezení výdajů. Jakékoliv předvolební sliby vyšších důchodů, nemocenské péče zadarmo či miliardových investic do ozdravení sportu jsou pouhou předvolební rétorikou nebo jistou cestou do záhuby.

Autor: Jaroslav Kysilko

Přečtěte si také do autora: Proč utácíme za účast na EXPO v Číně?