Jednou v létě několik dnů v kuse pršelo. Pak přišly první velké záplavy, které jsem v životě zažil.

Když pršelo třetí den, na naší zahradě se objevilo “jezero”. Vody bylo tolik, že nestačila odtékat. Všiml jsem si, že se jedna jabloň začíná naklánět. Její podmáčené kořeny nedokázaly strom obsypaný ovocem udržet a hrozilo, že se vyvrátí.

Vzal jsem několik trámků a pokusil se ji zachránit. Podepřel jsem nejsilnější větve a doufal, že vydrží. Jenže v noci přišla vichřice a ráno jabloň ležela na zemi.

Kniha Žalmů začíná písní neznámého autora, který musel být velice moudrý člověk:
“Šťastný a Bohu vzácný je člověk,
který se o životě neradí s nevěrci,
nenaslouchá špinavostem hříšníků,
nevysedává s těmi, kdo se všemu vysmívají,
ale miluje Boží slovo a rozvažuje o něm dnem i nocí.

Takový člověk se podobá stromu
vkořeněnému u tekoucích vod,
jenž nese ovoce v určený čas.
listí jeho víry neopadává,
vše co dělá, daří se mu, protože se k němu přiznává Bůh.

Jinak je tomu s bezbožnými,
ti se podobají plevám, které rozfoukává vítr.
Na Božím soudu neobstojí,
ve shromáždění dobrých lidí nemají stání.

Bůh zná cestu těch, kdo mu věří.
Kdežto ti, kteří ho odmítají,
ubírají se do záhuby.” (Žalm 1; Průvodce životem)

Ta jabloň na naší zahradě vypadala až do těch dešťů velice dobře. Její kmen byl pevný a měla nádhernou korunu a velice chutná jablka. Pak přišla velká voda a bylo po jabloni.

V životě jsem se setkal s mnoha lidmi, kteří vypadali velice dobře. Dařilo se jim v podnikání, byli úspěšní a slavní. Krásný dům, drahá auta a luxusní zahraniční dovolené. Pak ale…

V životě jsem se setkal s mnoha věřícími lidmi, kteří vypadali velice zbožně. Nadšeně mluvili o Ježíši a já se v jejich blízkosti cítil jako špatný křesťan. Měl jsem pocit, že jsou skoro ve všech oblastech lepší než já. Pak se v jejich životě objevil problém a oni…

Strom v našem žalmu má zvláštní charakteristiku:
1.     Je vkořeněný u tekoucích vod
2.     Přináší ovoce v daný čas
3.     Listí jeho víry neopadává

V životě věřícího by měla být zachována stejná posloupnost. Nejdříve bychom měli věnovat čas tomu, abychom měli pevný základ. Proto je třeba zapustit kořeny u zdroje vody – být v blízkosti Boha.

Když máme pevné kořeny, pak nastává čas k přinesení úrody. Nemusíme s tím spěchat. Vše má svůj čas a Bůh ho má celou věčnost. Nechejme na něm, kdy nám dá tu přednost, že naše víra přinese ovoce.

I poté, co je úroda sklizena, bychom měli mít radost z naší víry, která má podle žalmu i po sklizni ovoce svěží zelené listí. Můžeme být užiteční třeba tím, že v našem stínu bude příjemně každému, kdo se v něm zastaví, aby si chvíli odpočinul a načerpal nové síly.

Přemýšlel jsem, jak nazvat perlu, kterou si dnes přidáme do našeho náhrdelníku. Jejím opakem je náladovost a neustálé měnění názorů. Nakonec jsem zvolil termín STABILITA. Ten, kdo si “oblíbil Hospodinův zákon, je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.” (ČEP)
STABILITA není otázkou okamžiku. Je to vlastnost, kterou, podobně jako ostatní perly, získáváme postupně.

Dovolme Bohu, aby se stal naším zdrojem tekuté vody, díky které budou naše kořeny každý den pevnější a my se tak staneme lidmi, jejichž víra je pevná a stabilní bez ohledu na to, co zrovna prožíváme.

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také od autora 14. díl: zde