To si myslíval už komunista. Pravda poroučel, až se z něj kouřilo, ale valných úspěchů (přinejmenším v této oblasti) nedosáhl.
Že nás ovšem spolehlivě odnaučil aristokracii ducha, tím že zkazil pohled na práci (vždyť proč robotovat na papaláše a na Rusa?), že nás v gulazích a procesech vyučil, že svoboda je odkecaná zbytečnost a přirozenou přílohou k česneku hrnců egyptských je fízlování, tak to cítíme dodnes. A zřetelně.
Že slunce poslouchá, věděl i moudrý Šalomoun. A pochopil dokonce i koho poslouchá. Což pak také geniálním způsobem shrnul ve svém nihilistickém Manifestu v poučku: Nic nového pod sluncem, ale všeliká věc má svůj čas.
Slunce dokonce skutečně poslouchá. Když Jozue v časové nouzi poprosil, aby se na chvilku zastavilo, dokud se dílo nedokončí, právě proto, že všeliká věc má svůj čas a ne všechno lze dělat potmě, zastavilo se a stálo uprostřed nebe a vůbec k západu nepospíchalo. Nikdy předtím se to nestalo, aby slunce poslechlo hlas člověka, a dokonce ani nikdy potom, ale tehdy Vznešený bojoval za Jisroele.
Každá atrakce se platí. Dneska vás už ani na obyčejné kolotočové labutě na Matějské pouti nepustí bez sáfryš tučného všimného. Zákonitě tudíž dlužíme Nebesům i za onu atrakci v Gabaon.
Jak se tento dluh splácí si připomínáme právě během svátečního zastavení během omerového období, v den tzv. Lag ba-omer.
Lamed, gimel. Třicet a tři. Lag ba-omer je tedy třiatřicátý den omerového cyklu.
Není to den nijak extra výjimečný. Vesmír vstupuje do konstelace „pokorné pokory“ – tedy Aharona v Aharonovi na sefirotickém žebříku přírody, ale jinak se kulička našeho bytování otáčí čiperně a jakoby postaru dál a dál. Nic nového pod sluncem. A přesto je Lag na-omer slaven jako svátek. Shodou okolností svátek kabaly a kabalistů (mekubalim).
Bodejť by ne, vždyť čemu jinému by slušela pokora více, než právě kabalence a jejím mekubalim. Už Goethe a jeho literární vzory nás ve Faustovi dávno poučili, že čarování a „hrátky s čertem“ zdaleka nejsou to, co člověka naplní. Možná uspokojí. Na chvíli. Ale nenaplní. Protože autor nihilistického manifestu má skutečně pravdu. Jsou tady důležitější věci než fízlování, duchovní nedůstojnost a snaha vyčarovat si šábesové telátko anebo delšího ptáka.
Měj příšerný respekt a pokoru k životu a jeho přikázání ostříhej!!! – uzavírá ten, kdo zjistil, že se nám tu cyklicky opakuje jedno přenádherné nic nového pod sluncem.
Podle tradice, právě třiatřicátý den Omeru vyšel rabi Šimon bar Jochaj (podle mnohých autor svatého Zoharu) ze své několikaleté kontemplace a, nastojte, uklouzl na písku „nepokorné pokory“. Pan Šimon plný studia a docela jiného světla (studovali spolu se synem v jeskyni, zatímco Říman honil žida kvůli všemu, co se v Palestině dělo) totiž dostal pocit, že svět „venku“ je nějaký profánní, tuctový, nesvatý. Plný pivní demokracie a listující v Blesku.
Už už se mu na svaté skráni začal tvořit stín, jeho ušlechtilé čelo se svraštilo do podoby nesmírně mocného znaku Šin a v očích se začal rodit jiný blesk. Blesk hněvu. V tu chvíli ale dostal od Prozřetelnosti ťafku: Jestli se chceš povyšovat nad ostatní, je-li tvoje pokora vůči životu sebestředná a nespolečenská, tak radši zalez zpátky do jeskyně, ale neotravuj má stvoření svým moralizováním…
Není vyloučeno, že rabi Šimon skutečně zalezl a plakal. Vzpomínal na svého učitele rabi Akibu (majn Gott, to byl nesmírně milující a milovaný člověk v dějinách člověčího rodu!) a přemýšlel, proč muselo z úradku té odrzlé Prozřetelnosti pomřít tolik Akibových učedníků, výkvět cedrů na Libánu, jeden každý z nich ješibocher par excelence, s červeným diplomem. A z Javne, ne z nějaké Plzně! A jak byli pokorní a bohabojní! Všichni ho, rab Šimona bar Jochaj, svou pokorou a učeností stonásobně převyšovali. A přesto hynuli po tuctech. Ta příšerná rána se tehdy zastavila také právě dnes – na Lag ba-Omer…
A je docela možné, že někdy tehdy anebo v následujících dvanácti letech (dvanáctka je naplnění jednoho přirozeného cyklu) svitlo! Pokorní byli. Nesmírně pokorní, ale před tórou. Ne před životem. Pravda tóra je život, dokonce život věčný, ale je krom toho také o životě.
Lag ba-omer, je podle tradice také dnem bar Jochajova skonu. A tehdy se to stalo. Slunce se tehdy zastavilo opět. Počkalo totiž, dokud nebude rabi Šimon uložen do náruče země. A když pak šel anděl opatrující Slunce na kobereček k Trůnu, aby svoji troufalost vysvětlil, povídá panovníkovi docela pokorně: „Maličko jsme slavili.“ – „A co jste, prosímtě, slavili, Slunce?“, ptá se Vznešený. „Úspěšný konec a „pokoru v pokoře“, vece Slunce.
A pak se rozpovídalo, jako už dlouho ne. Vždyť tohle nebyl funus, ale skutečná oslava. Svátek. Vzpomínáš, vznešený, jakej byl bar Jochaj suchar, když vylezl z jeskyně poprvé? Hrůza! Síly v něm bylo jak v Samaelovi, andělu Pohubení, až i ve mně strachy zahrkalo. A po dvanácti letech? Při jeho druhém příchodu? Stejná síla, stejný jas, ale docela jiná kawana. Vylezl vám jako vyměněný,jen se dvěma myrtovými větvičkami. Kde je tam vevnitř v jeskyni sehnal, nevím, ale kabala dokáže leccos. Důležité je, proč si je opatřil. Prý, aby mohl ozdobit!! Ozdobit šábes a celý vesmír. Pokorou v pokoře. Tou co nemíří k nějakému svatouškovství, k fundamentu a nakrásně mohutným a mystickým trychtýřům Nauky. Prostě jen aby slavila. Například to že slunce zapadlo, a mně nepřejel vlak. Že, když slunce zapadlo, upadla na Abrahama dřímota a ukázala se pec ohnivá, kouřící a sálající. A pak došlo k zaslíbení. Že už Abraham věděl, že kabala je požehnáním všem národům a pronárodům. Že než vyšlo slunce, byl Jaakov možná taky pěkný číslo, ale když slunce nad Fanuel vyšlo, už jenom kulhal na jednu nohu, ale pochopil, že je Jisroelem. Že nedokonalost, chyby a hlavně duchovní fízlování, nás činí rituálně nezpůsobilými, a to pak nutno zůstat vně stánků Jisroele až do západu slunce. Ale že nestačí jen zeprat roucha svá, počkat do západu a být zas „vzorný plnič“. Protože nenavrátíme-li chudému jeho roucho anebo zástavu do západu slunce, jsme pořád pěkná prasata. Ba co víc, na každý den dáš jemu mzdu jeho, prvé nežli by slunce zapadlo; nebo chudý jest, a tím se živí, aby neúpěl proti tobě k Hospodinu, a byl by na tobě hřích.
A bar Jochaj tohle všechno nejen pochopil. Ale ještě i sepsal pokorným jazykem kabaly. To jeho umírání, to prostě nebyl funus, to byla oslava (hilula). To se prostě nemohlo pokazit.
„A pak, Svatý požehnaný,“ přiznává se maličko zrudlý Slunce, „je-li pravda, že ti, kdo pochopí, že naplněný odchod z tohoto světa je požehnanější než příchod sem a především že naplnit lze v tomto životě jedině sebe a tórou, nikoli tóru sebou, pak všem, kdo toto mystérium odhalí, září do minulosti i do budoucnosti tak obrovský Jas, že jsem měl maličko žárlivý strach, aby mne bar Jochaj nepřezářil. To nebyl funus, a je jen dobře, že jsme ho tehdy poprvé před jeskyní šmahem zhasli. Pro namyšlenost na pokoru. Zavládla by totiž temnta. A vidíš, stačilo aby pochopil hloubku „pokory v pokoře“, Aharona v Aharonovi, a hned je tu cos nového pod sluncem.“
„Tak tak, milý Slunce,“ povídá panovník. „Přesně kvůli té tvojí žárlivosti teď stojíš na koberečku, ale odpustím ti. Odpustím, za předpokladu, že pojmenuješ tajemství „pokory v pokoře.“
Slunce se rozzářil a vece: „To ví i každá malá hvězda. Chci-li vesmír ozdobit, tak jedině synergií. Vždyť všechno světlo má jediný Zdroj. Pokora v pokoře znamená především respekt k nepokorným, touhu po světle a lásku k životu. Obecně. I tomu jejich…“
A byl večer a bylo jitro, den třicátý čtvrtý.
Autor: Jaroslav Achab Haidler
Přečtěte si na stejné téma: Tajemství Omeru
Autor
24 Komentářů
Muzu se zeptat, odkud odvozujete ten 12lety cyklus? Dekuju.
be*H
Z cyklu chlebu, z pohledu na ciferník anebo na kalendář :o) Na rozkrájený dort a do hvězd :O))
be*H
Z cyklu chleba, z pohledu na ciferník anebo na kalendář :o) Na rozkrájený dort a do hvězd :O))
dekuju, dekuju :-)
be*H – Ale abych byl maličko vážnější, na Lamedwawu jsme kdysi nejen probíraly znaky hebrejskéh alefbetu, ale také rozpracovali pocívání o Sefer Jecira. Tam (V Sefer Jecirach) se hned v úvodu píše: 3 matky, sedm dojtých a dvanáct jednoduchých, to jsou základní cykly vesmíru :O))
Vše ostatní je jejich interpretace, NAPLNĚNÍ a symbolika zrcadel. Jednodušeji řečeno, ono to musí na těchto znacích 3 + 7 + 12 fungovat, proto je to i vidět, a proto se také my lidičkové do těchto čísel “pokoušímeL strefit. Ale je to tak dáno od stvoření a funguje to. Proto zodiak, proto otec, matka a Táta (nahoru) a dítě (dolů) v trojici, proro triády + sedm tváří, ale taky sedmidenní týden určovaný Lunou atd. atd. Kdo má oči, slyš :O)
link: http://www.lamedwaw.org/sefer.html
dekuju jeste vic, pravda, preci jen me zarazilo, jak mam pobrat ty hvezdy a ted jeste sefer jecira, no, mam v hlave jeste vic otazek. Me jedine, co napadlo, ze 72 je delitelne 12. Numerologii jsem od Vas necekala, proto jsem se zeptala.
72 je cyklus slunce, 18 cyklus mesice, v letech, nedavno byl mesic nejblize zemi.
72 je cyklus slunce, 18 cyklus mesice, v letech, nedavno byl mesic nejblize zemi. Jinak nechva, volne plynout myslenky na 12, jednak z Bible, a jeste me napadlo 12 domu v horoskopu.
Inu studijní materiály určitě najdete, mám pocit, že tento omerový článek je maličko o jiném, než o dvanácti. Musím být tvrdý i na sebe, ale off topic, je pro prostě off topic. Pokusme se tedy opustit téma čísel a znovu najít bar Jochaje :o)) Hezké dny.
jsem tehoz nazoru, ale stejne dekuju, a napodobne preju krasne dny :-)
Vím, je to off toppic. Na sefer jecira jsem asi “nedospělá” (asi hodně drze uvádím a je to momentální věkový pohled, který se časem může změnit, ale mě přijde ten pohled prizmatem sefer jecira na mě moc sešněrovanej, ale je to tím, že málo vím, to si uvědomuju). Při procházce dneska, koukání do nebe a slunce (to ta cykličnost) a kolem sebe, mě k těm 12, ale já to mám teď celý týden s každou myšlenkou a hloubáním, mě to vrátilo k 1. kap Genesis.
3, 7, 12 ano, ale mam tuchu, ze stejne tak dulezite je cislo 4 ……tak nejak ho vnimam, ze vymezuje “hraci prostor pro sachy”, pardon, nic o tom nevim, jen premyslim nad merkavou, i kdyz o ni taky moc nevim
vypada to, ze cvok ma konkurenci ;-)
Vše o číslech a Stromu je na lamedwawu. Už tři roky.
Zde řešíme, dovolím si neskromně připodotknout, přeci jen cosi docela jiného. Tak aby ji skutečně neměl :O))
vše souvisí se vším
PS: na cvokárnu to je, ale představit si to, “tyjo” to je síla a krása, ani nevím co mě to v noci napadlo (ale jo jedna věta z naprosto odlišné knihy, co jsem měla v ruce někdy o víkendu), teď jsem četla na wiki, kdo to může studovat, no nemám o sobě mínění, že mám nárok…. (ale já si to ani nenárokuju)
a nevadi, že jsem či budu za cvoka, ostatně se neznáme, a slova, která já napíšu nebo ty Achabe, člověk nečte mě, nebo tebe, ale především sebe, své vlastní myšlenky ve slovech druhých(popíchá se v pozitivním nebo negativním smyslu o sebe)…..ale to ty víš, i toje cesta. Jo a dík, že mi ten kamínek pošleš. Hezké dny :-)
Slunce poslouchá a dodala bych,že nevidí samosebe a jednoho dne skrz vodní hladinu( přes mem bránu) vysvítí do tmy své dvojče … :-) jo desítka je desítka taky mi nejvíc chutná, kdo ví o síle dvanácky tak ty dva stupně obětuje… :-) ?
dvanactka je medved
obetuje…….nebo prida jednicku
ale k podstate, vezmi 12, vezmi 3, slunce, mesic, hvezdy z dalky budou se smat a nasob
desitka je taky dulezita v tyhle divny matice, co masti srouby v hlavince :-)
ale kralik slibil ze uz nebude modrit, ani bodrit, co to sakra je ?, takze slibuje ze uz bude mlcet…….dulezite je poznani, ze achab si vybral radsi nezivy sutr
budu bodrit, 7 je zajimave cislo, ty si to achabe myslel cyklicky urcite, ale me v sobotu, mimochodem to me ba, ze I v dalsim kole si clovek neceho simne, ale simam si tak, jaky mam vociska, takze nekoserne urcite, no v sobotu mi v tom pro me desne nudnym numeri u kteryho skoro zivam doslo, jak je kazdej z nas malej chodici svicen, a jen na nem je, jak sve duchovni svice zapali….ale ne kazda lidska menora je hodna svym svetylkem zapalit tu menoru chramovou – aby svitila celemu spolecenstvi
uz moc filozofuju, a to jsem pak na par facek :-)
knihy dojdou, moje omluva, ale uz kazatel uci vse ma svuj cas….tak je vratim az po uplnku….ve ctvrtek
rok vim, ze je musim vratit, ze ty knihy sice miluju, z mnoha duvodu, ale ze jsem je dostala omylem, a nevratit je, to by byl jen bludnej kruh, vse ma svuj konec taky….je-li nevyhnutelne treba
jen dodatek: omylem = proste si me mel za nekoho jineho, nez kdo skutecne jsem a naopak, to je ta liberalni virtualita :-D