Neuvěřitelné se stává skutkem! Nesmysl začíná nabývat smyslu. Konečně nějaké první izraelské hudební těleso po všech těch generacích embarga (směšného jako kroky našeho prezidenta po Peru či Austrálii ) hraje Wagnera!
Izraelský komorní orchestr na „wagnerovském“ festivalu v Bayreuthu si prostě muziku nacistického kultovního komponisty zahraje. Je to sice v Evropě, ale i to je celkem postoj. Doma v moderní Izraeli ovšem Wagner stále příliš provozován není? Možná někde v soukromí, ale přeci jen – Wagner není bytové divadlo (blahé paměti)…
Pro vaši představivost, je to asi totéž, jako když se tady doma pereme je-li vysílání Ženy za pultem, Plechové kavalerii anebo Okresu na severu – všechny ty totalitní kultovní seriály – košer anebo chucpe. Je to výsměch lidem, co si český komunismus odskákali životem, zdravím, vzděláním či kariérou? Anebo prostě jen repríza sice obskurního ale přeci jen pouze a jenom „artefaktu“?
Nezapomínejme ovšem (ačkoli Vznešený počítá a sbírá každičkou – tedy i kvůli-komunistickou slzu), že zatímco „rudá Chramostka“ kolaborovala s komančem v podstatě vědomě a v rámci své „konfese“, Richarda si nacistická mašinerie přivlastnila jaksi až ex post. (Umírá přeci v Benátkách už v únoru 1883.) Pravda, jisté nacistické tendence Wagner ve svém přemýšlení vykazuje, ale jeho muzika nikoli. Jsou to jen maličko nafouknuté germánsko-severské pohádky. Kde „übermenš“ dopadá fatálně a Valhalla nakonec hoří jenom proto, že se Alberich zřekne lásky. Navíc, kdyby se skutečným náckům jejich ideologie vykloubila jiným směrem, možná by pohlaváři Říše uctívali třeba Šostakoviče. Odmítali bychom tady doma Smetanu anebo Dvořáka, kdyby se pro ně dělnický prezident Gottwal ve svém chlastu dokázal nadchnout?
Je (respektive pomaličku už jen: byl) tu ještě jeden důvod. Náckové uměli být rafinovaní, židé byli nezřídka vynikající muzikanti a tak se stávalo, že musulmany v proužkovaném doprovázel Wagner (vyluzovaný podvyživenými a ubitými prsty židovských vězňů) vtíravě a nesmazatelně také cestou na appelplatz, na galeje a na smrt. V tomto případě bych určitě s maximální košérností respektoval bolest těch, kdo si ještě pamatují, ale i tak bych si Wagnera pouštěl, vyhledával bych ho a kladl otázku – zda za to může samotná hudba, kterou si braly na mušku židovské vtipy ještě předtím, než propast otevřela svoji tlamu průmyslové likdvidace jidiškajt.
Ptá se Lifšic Roubíčka. „Jak se jim líbil včerejší Wagner, pane žid?“ – „Mnooo,“ snaží se Roubíček formulovat co nejkulantněji, „okolo půlnoci mrknu nenápadně na hodinky, a nastojte, ono teprve půl deváté…!
Podle pohádek rebbe Nachmana melodie uzdravují raněnou princeznu. (Ono sice u Nachmana jde především o symbolické obrazy, ale proč by se nám nemohly stát pro tentokrát i malou inspirací?) Melodie také léčí, a tak k nim musí každý přistupovat úplně stejně jako k melodii nevábného slova ŠOA. Osobně, statečně, po svém. Ale nařizovat státně, jak má být ta která melodie slyšet – je maličko pokrytecké. Už od osvobození!!
Znovu podtrhuji, že melodie, má-li léčit, nesmí působit bolest. Třeba vyvoláváním bolestných vzpomínek, a právě proto si v souvislosti s izraelským provedením a neprovozováním Wagnera kladu otázku – je-li pomalý a postupný návrat židovských (resp. izraelských) muzikantů k tomuto skladateli vykročením směrem k rozumu, anebo jen krokem do času, protože těch, co si ty hrůzy ještě stále pamatují, rapidně ubývá…
Autor: Jaroslav Achab Haidler
Autor
17 Komentářů
Ano, Achabe, asi tak nějak by to mělo být.
Až se autor zbaví své směšné nenávistnosti vůči prezidentu Klausovi, kterého musí přihodit do jakéhokoliv tématu, bude jeho vesmírná duchovnost o něco uvěřitelnější.
ty paradoxy…tohle je tak vážný článek, že vlastně máte pravdu Vrpo, že ta situace je z vesmíru neskutečně vtipná ( záměrně otáčím -přiznávám)…nenávist jednoho k druhým…utvrzuje víru… ta je nutná k uvěření…….dočasně přerušme nekonečnou hru(protihráčů) a udělejme společně krok k místu, kde se porozumění zdravě chechtá …
Ad Vrpova bolístka. (Původně jsem komentovat nechtěl, ale ona přeci jen do tématu zapadá.) Až se všichni zbavíme nenávistnosti, která je skutečně směšná, bude se Wagner i v Izraeli hrát svobodně a častěji. A na obojí (Vrpu i Wagnera) platí to, co si prožil Adam, když seděl a koukal do Ráje. Všechny skutečnosti je třeba si pojmenovat, nikoli dávat jim jména anebo (chas we-chalila) nálepky.
Pana Klause /z Hradu/ nelze nenávidět a jestli je Achabovi něco cizí, tak právě pocit nenávisti ke komukoliv Pan Klaus ani za nenávist nestojí. Je směšný a tudíž by nás ani nemusel zajímat, pokud by zrovna nebyl prezidentem. Takže to, jak jedná, je jakoby obrazem nás samých. A to nás může pěkně zlobit. Alespoň tedy mě.
A že tedy Achabovi to za to stojí, pořád Klause nálepkovat, to je zvláštní umanutost. On Mečiar taky musel mít nepřítele, se kterým by si zaboxoval. Jinak byl nudný. Beru to jako herecké etudy bolavé dušičky.
Pardon a vlastně malé “howg” – mám pocit, že zdaleka nedělám jen to, že bych občas utrousil (vlastně jen opakoval!), že klaunů je málo, ale šašků dost :o))
Vypadá to, že Vrpa je stejně bolavě zakomplexovaný jako Klaus. Protože Klaus je buď směšný, v tom případě ještě něco je, ale jinak je jenom nudný a to znamená, že je nula.Nechci hřešit, ale Klause nám byl čert dlužen, jak říkávala moje babička.
S každou další reprízou nenávisti se stáváš větším šaškem, včetně nohsledů.
To už jsi maličko přehnal, Pavle… Rád bych ti pomohl , aby ses vyléčil, ale ne tím, že popřu svoje názory. Argumentovat můžeš (zatím ti to příliš nešlo), ale nikoho neurážej takovými “laskavými” a nenenávistnými” titulaturami, že je něčí nohsled. Sleduj , prosím, také svoje nohy, aby neklopýtaly tolik o jedno směšné kuří oko, kterým je ten náš (tvůj?) ikona/idol Klausik.
Bude fajn, když každý začneme u sebe. Já trvám na tom, co jsem napsal, a vůbec nejde o nějakou moji “ikonu”. Stále něco podsouváš, proto s Tebou nemá cenu diskutovat. Když jsi tak vstřícný a úžasný v tom, jak bys léčil druhé, milé guru, dej příště spíš dobrý příklad. Pak budu spokojeně sledovat Tvou jinou činnost, která je hodná obdivu.
Smím? Zdá se, že sleduješ i tak. A pochopitelně děkujeme…
A co si vlastně, Pavle, napsal (cmts 2,6,9) – nechceš si to tu po sobě přečíst ?
Sleduju jak ztrácíš glanc. Připomínal jsi tu Hilchot tšuva. I tam jde o to, začít u sebe . Je evidentní, jak to honem zasmečuješ jinam, to už jsem tu s Tebou prožil a nemám zájem znovu. Kdybys náhodou u sebe měl touhu začít, tak si přečti po sobě jak snižuješ druhého v každé své větě. Jestli Ti to nedochází, těžká věc. A tady končím, jsi sám sebou tak okouzlený, že nevnímáš. Pro mě ztráta času.
Respektuji, Pavle. Zkus to také :o))
ja si rikam, zda i internacionala (nekdy kolem roku 1880) muze za zrudnosti bolsevismu?!
fikus – no prave, snad nastal cas odideologizovani.
s tim wagnerem to je jiste dobre, i kdyz citlivost je na miste! kdysi jsem v prazskem vkc byla na prezentaci ceskeho vydani knihy pravnuka r. wagnera „kdo nevyje s vlkem“ velmi zajimave cteni a slozity osud. doporucuji.
achabe, moc jsem se tesila v sobotu do trebice na vasi prednasku :-(
tak nekdy priste