Když pečlivě přilnete k Bibli (či snad ještě dál, k Tóře) všimnete si – mimo jiné – že pojednává především o závazku.

Závazek je vlastně vztah, někdy mezi mužem a ženou, ale v Bibli běžněji mezi námi a Bohem. V knize Genesis B-h činí závazky dva. A to jeden s Noem, druhý pak s Abrahamem. Ten s Noem zahrnuje humanitu obecně, od potopy nás sdružuje v rámci všeobecné lidské solidarity, je to tedy nepsaná, společenská smlouva.

Poté B-h činí smlouvu specifickou s Abrahamem. Abraham však není každý, Abraham je vždy jen jeden, konkrétní jedinečná osoba jenž usiluje o početí jedné rodiny, jednoho národa. Jistý druh závazku s námi – jako lidskými bytostmi – B-h uzavírá ještě předtím než se narodíme. Židé hájí smlouvu s Bohem, křesťané veří ve smlouvu s Bohem a i muslimové si myslí že mají smlouvu s Bohem. Není tu nic k čemu by se to dalo přirovnat, taková je pravda.

Kdybych měl tři děti doufal bych že bych byl milující otec a doufal bych že mě každé z nich miluje. Nevěřil bych že je jedno z nich mým pravým potomkem – protože bych věřil že je každé jiné – ale miloval bych je všechny. Myslím si že jsme podobným vztahem vázáni k Bohu, miluje-li nás všechny i když se lišíme. Proto neuvažujte o pravosti, uvažujte o vztahu, resp. závazku. Dává Vám to smysl?

Biblický výraz „emet“ vychází z řeckého překladu a znamená opravdovost, upřímnost. Řeky zaujala opravdovost zatímco Izraelité byly zaujati vztahem, závazkem, což činí rozdíl. Křesťanství je hybrid vyznání Izraele s intelektuálním světem řeků. Všechny počáteční křesťanské spisy byly psány řečtinou. Tak tedy slovo „emet“ dospělo k západní civilizaci a cestou zpět k Židovským kořenům se s tím můžeme vyrovnat.

Autor: Aram Tor