Tři a půl roku strávil v židovském ghettu v Terezíně, 14 let byl členem KSČ, téměř 20 let publikoval jen v samizdatu či zahraničí.

Zároveň napsal přes 20 knih, jeho dílo je přeloženo do třiceti jazyků světa. Spisovatel Ivan Klíma, jehož ústředním motivem jsou vztahy mezi muži a ženami, je již za života uváděn v seznamech školní povinné četby. V minulých dvou letech zaujal dvoudílnými vzpomínkami Moje šílené století, ve středu 14. září mu bude osmdesát.

“Literatura má vyprávět příběh, a tím být přitažlivá pro čtenáře,” říká milovník Karla Čapka, o kterém napsal několik knih. “Píšu hlavně proto, že mě to baví, ale zároveň myslím na to, že by to taky mělo bavit ještě někoho jiného,” dodává vášnivý houbař a sběratel starých tisků a map.

Velkou oblibu zaznamenalo jeho literární dílo již v 60. letech, pravidelněji se však na pultech knihkupectví začalo objevovat zase až po roce 1989. Během normalizace se totiž Klíma stejně jako mnoho dalších “protisocialistických” autorů ocitl v ghettu zakázanosti a publikoval buď v samizdatových edicích nebo v zahraničí.

Na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1967 Klíma spolu s některými dalšími kolegy odmítl kontrolu KSČ nad kulturou a kritizoval i existenci cenzury, za což byl ze strany vyloučen.

V roce 1969 odjel do USA, aby na Michiganské universitě v Ann Arboru přednášel jako hostující profesor českou literaturu. Po svém návratu v roce 1970 byl Klíma vyloučen z organizací, zbaven možnosti publikovat a jeho díla byla vyřazena z knihoven. Pracoval jako zeměměřič, sanitář, metař či poslíček; většinu času však prožil jako svobodný spisovatel.

Klímovy prózy se v různých kontextech vyrovnávají s problémem lidské samoty a střetnutím jedince s mechanismy moci, například Bezvadný den, Milenci na jednu noc, Loď jménem Naděje či Milenci na jeden den.

V povídkách a románech ze 70. a 80. let autor nastolil téma životního osudu spisovatele, který je mocí vyvržen na okraj společnosti, a proti bezpráví staví mravní sílu opřenou o důstojnost člověka. Z tohoto období pochází Soudce z milosti, povídkové soubory Má veselá jitra, Moje první lásky či novela Láska a smetí.

Z polistopadového období vytěžil Ostrov mrtvých králů, Čekání na tmu, čekání na světlo, Poslední stupeň důvěrnosti nebo životopisnou knihu o Karlu Čapkovi Velký věk chce mít též velké mordy, za kterou získal Cenu Franze Kafky. Klíma je autorem také několika divadelních a rozhlasových her a knih pro děti. Na svém kontě má i námět pro loutkový film Jiřího Trnky Kybernetická babička a literární předlohy pro některé části kresleného seriálu Zdeňka Milera O Krtečkovi.

Ivan Klíma se narodil 14. září 1931 v Praze jako Ivan Kauders. Ačkoli židovsky vychováván nebyl, v koncentračním táboře Terezín strávil tři a půl roku (smrti unikl s matkou a bratrem). Členem KSČ se stal v roce 1953, tedy v roce, kdy mu zavřeli otce. V roce 1956 absolvoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor čeština a literární věda.

V období 1963 až 1969 působil v Literárních novinách, Literárních listech a Listech, poté byl redaktorem samizdatového časopisu Obsah. V letech 1990-1993 byl předsedou českého centra mezinárodního PEN-klubu.

Klíma je laureátem ceny Egona Hostovského, Ceny Franze Kafky, medaile Za zásluhy či ceny Magnesia Litera v kategorii literatura faktu za knihu Moje šílené století.

Klíma je od roku 1958 ženatý, s manželkou Helenou mají syna Michala a dceru Hanu.

Praha 11. září (ČTK)