Je nesmírně dobře, že Lukáše Kohouta z vazby po několika hodinkách zase pustili. Tohle si my staršího data výroby ještě dobře pamatujeme. Nehodíš se, prima, na uran s tebou, protože jsi kolektivizoval o týden později.

Máš dlouhé vlasy, dostaneš pendrekem, protože strýček Sam tluče Angelu Davisovou. Podepsal jsi chartu, půjdeš bručet, protože kopíruješ písničky.

Zašít ho jen proto, že dělá ve Vanďáku „bugr“ – to by celou situaci spíš zhoršilo. Ostatně, právě Varnsdorfští vědí nejlépe, co je to za pána. Jenomže dav je tak opojný a vztek na establishment je tak silný, že je dobré se zapojit. Zejména, když začínám konečně tady ve výběžku vidět, že to „jaksi“ zabírá. Obyčejné zviditelnění. Obyčejná zoufalost. Veliké a riskantní flirtování s lynčem…

Nicméně, a to je děsivé – nechápu že už dávno nesedí. A natvrdo poté, co zcela veřejně, chladnokrevně,  s bezmála Mengelovským klidem prohlásí na kameru sedmdesát let staré hlášky o tom, že „ti dotyční (tehdy to byli židé) mají přeci komunitu rádi.“ (oprudentní reklamou na počátku klipu se, prosím, nenechte znechutit). A hlavně, jaktože už dávno spolu s ním nesedí také ti, co to viděl a nejednali?  Jenom proto, že nás pár divných týpků učí namísto logice pouhé politické korektnosti?

Že jsme se naučili nový výraz „nepřizpůsobiví“ (tehdy to byl „žido-bolševik“), že za vším vězí sociální krize majority (nejen žido-bolševiků) a že i veškerá rétorika společosti vrací o 70 let zpátky není důvod ke klidu. A ani důvod k duchovní emigraci : „Bacha, důležité je přežít!“ – což je asi to základní heslo, které vede tzv. úřední Židy v této republice, aby se chovali tak jak se chovají. Tj. opatrnicky mlčeli.  Stejně úsměvné je tako chování „židomilů“, kterým stojí za to demonstrovat na podporu Izraele, ale proti latentnímu fašismu, který se tu roztahuje mlčí?

Víme dobře, kde žijeme. Ale zkusme se pozorněji dívat taky na to – jak. Není nic cennějšího než žití a přežití. Až na to, že kdo nežije jako člověk (učí talmud) je méně než hovádko, právě proto, že zneužívá onen pneumatický (Bohem vdechnutý) dar pojmenovávat skutečnosti pokud možno přesně.

Autor: Jaroslav Achab Haidler