Zdroj: Shekel

Každou sobotu tento rok vychází na mém blogu krátké pojednání o tom, jak se může projevovat Boží požehnání.

Při těchto úvahách jsem narazil na zajímavý starozákonní text. Hovoří o zvláštním daru, který nám nabízí náš Bůh.

Možná vás zarazil nadpis dnešního článku. Vychází z textu, který mne zaujal při čtení knihy proroka Izaiáše: “Kdo si bude v té zemi dávat požehnání, bude si je dávat v Bohu pravém. Kdo bude v té zemi přísahat, bude přísahat při Bohu pravém.

Minulá soužení budou zapomenuta, ukryta před mým zrakem.
17“Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl. 18Veselte se, jásejte stále a stále nad tím, co stvořím. Hle, já stvořím Jeruzalém k jásotu a jeho lid k veselí.”
(Izaiáš 65,16-18)

Nejsem sice melancholik, ale také se někdy trápím starými křivdami. Dnes už je to mnohem lepší, ale dříve se mi stávalo, že jsem se v noci probudil a dlouho nemohl usnout. Někdy jsem dokázal až do rána znovu a znovu probírat situace, při nichž jsem měl dojem, že mi někdo ublížil…

Dnes si občas vzpomenu na nějakou starou jizvu. Většinou už ani nevím, jak jsem k ní přišel. Nedokážu si vzpomenout na podrobnosti a vlastně se o to ani nesnažím. Vždyť jsem rád, že to vše nepříjemné v mé mysli zavály tuny písku a v žádném případě se nechci stát archeologem, který by se pokoušel znovu odkrýt to, co odvál čas.

Ano, někdy je skleróza požehnáním. A pokud jí zrovna netrpíme, můžeme prosit Boha, aby nám s tím zapomínáním trochu pomohl. Z vlastní zkušenosti vím, že to můj Bůh umí. Apoštol Pavel napsal: Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, 14běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.” (Filipským 3,13+14)

Oba dva texty hovoří o tom, že zapomínání je požehnáním, když se mám na co těšit, když je něco ještě přede mnou.

Izaiáš se těšil na nové stvoření. Co tím myslel? Myslím, že něco málo nám o tom prozrazuje apoštol Jan v knize Zjevení: Ten, který seděl na trůnu, řekl: “Hle, všecko tvořím nové.” A řekl: “Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.” 6A dodal: “Již se vyplnila.” (Zjevení 21,5+6)

Pavel má na mysli totéž. Proto ve svém dopise píše: “My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. 21On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit.” (Filipským 3,20+21)

Dnešní perlou je dar ZAPOMENUTÍ na zlo, které nás potkalo v minulosti. Je to dar zapomínat na to, co by mi bránilo jít naproti tomu, co jednou stvoří Bůh. Tento dar ale mohu přijímat jen tehdy, když Bohu dovolím, aby něco nového ve mně tvořil už dnes.

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také od autora 39. díl: zde

1 Komentář

  1. kralik
    30.9.2011 – 2 Tishri 5772 v 18:31 — Odpovědět

    osobne a na zaklade jinych zkusenosti, bych volila jine slovo, nez zapomenuti, asi prikryti, jak uziva Achab, jine me ted nenapada, vim, co mate na mysli, ale volit spravna slova i v myslenkach je vazne dulezite….volit, asi byt furt vnitne soustredeny, uvedomovat si myslenky
    uz slohuju :), hezky vikend

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Za zpochybňování holokaustu na webu potvrdil soud podmíněný trest

Další článek

Novoroční předkrm-vzetí