V jedné své písni zpívá Lucie Bílá: “Neber mi sen, víš, můj sen o probdělých nocích. Neber mi sen a vrať mi zpátky ten pocit, že nejsem osamělá, v tobě se ztrácím celá. Lhát, musím ti lhát, příteli můj…”

Nevím, zda jste už někdy byli v situaci, kdy už vám zbyl jen ten sen. Něco takového, o čem zpívá i Lucka. Vzpomínám na jednu noc. Bylo to v době mé základní vojenské služby. Díky mé víře to vypadalo, že se brzo ocitnu v Sabinově ve vězení. Moc jsem toho tu noc nenaspal. Přemýšlel jsem o tom, zda mi Bůh stojí za to, abych se kvůli němu nechal zavřít.

Vzpomněl jsem si tehdy na příběh Josefa, kterému také říkáme “egyptský”. Také měl jednou sen. V Bibli o tom čteme:

Jednou měl Josef sen a pověděl jej svým bratrům; nenáviděli ho pak ještě více. ⁶Řekl jim totiž: “Slyšte prosím, jaký jsem měl sen: ⁷Vážeme na poli snopy. Tu povstane můj snop a zůstane stát. A hle, vaše snopy obcházely kolem něho a klaněly se mému snopu.”

^´8Bratři mu odpověděli: “To budeš nad námi kralovat jako král či mezi námi vládnout jako vladař?” A nenáviděli ho pro jeho sny a pro jeho slova ještě víc.

⁹Měl pak ještě jiný sen a vypravoval jej svým bratrům: “Měl jsem opět sen: Klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd.” ¹⁰To vyprávěl otci a bratrům.

Otec ho okřikl: “Jaký žes to měl sen? Že i já, tvá matka a tvoji bratři přijdeme, abychom se před tebou skláněli k zemi?”

¹¹Bratři na něho žárlili, ale otec na to nepřestával myslet.

¹²Bratři pak odešli, aby pásli ovce svého otce v Šekemu. (Genesis 37,5-12)

Text říká, že Jákob na tyto sny nemohl přestat myslet. Když se později Josef ocitnul ve vězení, určitě si na tyto sny také vzpomněl. Myslím, že to byly právě tyto dva sny, které ho držely nad vodou. Věřil, že ty sny dostal od Boha. Věřil také, že pokud mu je Bůh dal, tak je i naplní.

Tu noc jsem přemýšlel o tom, jestli si Josef dokázal představit, jak Bůh splní to, co mu v těch dvou snech ukázal. Došel jsem k tomu, že nejspíš ne. Přesto jim věřil a nakonec se dočkal chvíle, kdy se mu klaněl nejen otec a všichni bratři, ale i celý Egypt.

Nakonec jsem v Sabinově neskončil. Bůh měl svůj způsob, jak mne ochránit před velitelem, který mne tam chtěl dostat. A já se tehdy přesvědčil, že Bible nelže, když říká, že “Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky.” (Židům 13,8)

Mnohokrát jsem už slyšel, že Bible je sbírka pohádek. To v tom lepším případě. V tom horším je prý snůškou nesmyslů. Ne, nechci se teď přít. Jen vím, že tato snůška nesmyslů pomohla milionům křesťanů přežít mučení, pronásledování a dá se říci, že díky Bibli “přežili i smrt”.

Nedávno jsem četl v překladu Průvodce životem 119.žalm. Zaujala mne slova 55.verše:

“A když večer hlavu složím na polštář,

s jménem tvým na rtech do snů odplouvám.” (Žalm 119,55)

Bůh nám na náš náhrdelník chce přidal dar snění. Jeho opakem je pochybovačnost. Když čtu v Bibli třeba o tom, jak to bude vypadat v Božím království, mám dvě možnosti. Buď tuhle zprávu odmítnu jako výmysl, protože mám okolo ní mnoho pochybností, nebo ji přijmu.

Já jsem se rozhodl věřit tomu, co mi Bůh slibuje. Čas od času, třeba když se v noci probudím, tak sním. Sním o tom, jaké to v nebi jednou bude. Sním a s vírou, že Bůh tento sen jednou naplní, odplouvám do snů, které se jednou stanou realitou.

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také od autora 40. díl: zde